Jestli právě hledáte kočku, která by byla vhodná pro život v domácnosti a měla opravdu dlouhou srst, pak je britská dlouhosrstá, také často zvaná Highlander, ta pravá. Toto plemeno s polodlouhou srstí je blízkou sestrou britské krátkosrsté kočky a sdílí s ní i přátelskou, vyrovnanou povahu a spíše menší potřebu pohybu.
Historie britské dlouhosrsté kočky je úzce spjata s historií britské krátkosrsté. Obě plemena odpovídají stejnému standartu a liší se pouze v délce srsti, přičemž u britské dlouhosrsté se jedná o měkký, dlouhý kožíšek, který vznikl křížením s perskou kočkou.
U britské dlouhosrsté kočky se snoubí povahové rysy britské krátkosrsté a perské kočky. Jedná se o klidné, vyrovnané jedince, kteří se většině případů rádi zdržují doma. Stejně jako jiné druhy mají rády pozornost – milují kontakt se svým páníčkem a pravidelné společné hry či hlazení.
Zasloužené hraní je pro zvířata žijící doma skutečně důležité – neboť i kočky pohybující se venku si užívají každou společnou hru s člověkem. Britská dlouhosrstá kočka je velmi učenlivá a potřebuje, aby ji její páneček zaměstnával logickými úkony. Proto bychom doporučili, abyste Vašemu zvířeti předkládali různé hračky, od klasických míčků a myší až po inteligenci podněcující chytré hračky, které v současnosti nejsou určeny už jen pro psy, ale jejich existenci ocení i kočky. I Váš tygřík si zamiluje hru, při níž bude muset svou „kořist“ lovit!
Předsudek, který říká, že kočky nelze nic naučit, není zcela pravdivý. Faktem zůstává, že kočky se nenechají ochočit jako psi, ale naopak se učí věci velmi rychle. Proto je u koček důležitá důslednost. Například nenechávejte Vaši kočku, aby žebrala o jídlo u stolu – to platí především pro ta plemena, které tráví většinu svého času doma, mají méně pohybu a díky tomu mají sklon k přibírání na váze.
Vzhled
Jako její krátkosrstá příbuzná má Highlander robustní tělesnou konstrukci, která by však neměla působit obtloustle, nýbrž osvaleně. Nohy jsou spíše krátké, hruď široká a silná. Do celkového vzhledu tedy skvěle zapadá kulatá lebka s krátkým nosem, který je na rozdíl od ostatních dlouhosrstých plemen krátký a široký s lehkým zaoblením. Stejně jako u britské krátkosrsté jsou uši zakulacené a krátké – v kombinaci s velkýma, tmavýma, kulatýma očima a plyšově hebkou srstí připomínají svým vzhledem medvídka. Hmotnost koček tohoto plemena se pohybuje mezi 4 – 6kg, kocouři pak mohou dosahovat hmotnosti až 8kg. Britská dlouhosrstá je tedy v porovnání s mohutnými plemeny, jako jsou třeba mainské kočky, spíše kompaktnější, ačkoli se díky svojí husté srsti zdá mnohdy větší, než ve skutečnosti je.
Nejtypičtějším rysem pro britskou dlouhosrstou kočku je její středně dlouhá hustá srst. Tu zdědilo toto plemeno po svém předchůdci, tedy kočce perské, která byla zkřížena s britskou krátkosrstou. Dlouhá srst vznikala nejdříve nahodile, britské krátkosrsté kočky narozeny s dlouhou srstí byly tedy vnímány jako nechtěný vedlejší produkt spojení dvou druhů a byly vyloučeny z chovu. Ještě dnes se zdráhají skoro všechny stěžejní svazy uznat britskou dlouhosrstou kočku jako samostatné plemeno. Mnozí krátkosrstí jedinci totiž nesou recesivní gen dlouhosrstosti a z tohoto důvodu může i dnes stále docházet k tomu, že se v chovu britských krátkosrstých vyskytne dlouhosrstý jedinec a to i v případě, že jsou oba rodiče krátkosrstí.
Srst u britských dlouhosrstých koček není tak dlouhá jako u perských, a proto bývá označována jako „polodlouhá“. Velmi hustá spodní podsada chlupů má za následek to, že srst Highlanderů lehce odstává od těla a působí tak opravdu plyšovým dojmem.
Jelikož britská dlouhosrstá kočka je velmi úzce příbuzná s britskou krátkosrstou, mají stejné možné zbarvení i rysy. Mezi více než 300 variacemi si jistě každý najde tu „svou“. Velmi oblíbené je například stříbrné zbarvení.
Historie
Britská dlouhosrstá vznikla z chovu britské krátkosrsté a perské kočky. Původně bylo toto křížení žádané a to z toho důvodu, aby se rozrostla genetická linie britské krátkosrsté v období po druhé světové válce. Genetická informace o dlouhé srsti se však zpočátku šířila jen velmi recesivně, zůstávala v genu skrytá a neprojevovala se. Teprve za několik generací se příležitostně objevilo ve vrhu dlouhosrsté zvíře. Ke stejnému jevu docházelo u britských krátkosrstých koček, občas se v chovu objevil dlouhosrstý jedinec. Britská krátkosrstá se však, jak již název ukazuje, vyznačuje krátkou srstí, proto byli dlouhosrstí jedinci z chovu vyloučeni a chováni i šířeni po světě jako kastrovaní domácí mazlíčci. Mnohá zvířata z krátkosrstého plemene si s sebou stále nese recesivní gen dlouhé srsti, proto může tedy stále ještě docházet k tomu, že se v chovu vyskytne dlouhosrstý jedinec, i když oba rodiče jsou krátkosrstí.
Zatím byla britská dlouhosrstá kočka od některých spolků uznána jako samostatné plemeno. Charakter jejich chovu odpovídá britské krátkosrsté, liší se pouze délkou srsti. Dle jednotlivých chovů může být toto plemeno menší nebo větší a stejně tak se může lišit. Někteří chovatelé kladou důraz na robustnost, jiní si zakládají spíše na menších jedincích.
Barva srsti
Stejně jako u britské krátkosrsté nalezneme i u plemena Highlander jednobarevné či více barevné varianty. Jejich škála zbarvení se pohybuje od klasické černou, hnědou (čokoládovou), skořicovou a rezavou přes tzv. zjemnění: tedy modrou, lila či krémovou barvu. Černo-bílí nebo trojbarevní jedinci často vypadají jako klasické dlouhosrsté domácí kočky. Kočky, které jsou označovány jako „shaded“, tedy stínované, mají určitou barvu pouze na špičkách chloupků. Tak vzniká opravdu krásný efekt právě u koček rodu Highlander!
Dali jsme dohromady to nejdůležitější o 300 barevných variantách tohoto plemena jen pro Vás:
Colorpoint: U tohoto zbarvení nesou základní barvu pouze „výčnělky“ těla (tvář, uši, nohy, ocas a u kocourů také oblast genitálií).
Chinchilla: Britská krátkosrstá Chinchilla vykazuje také velmi zajímavé zbarvení: osmina srsti nese v tónu základní černé barvy, zbytek je stříbřitě-bílý.
Tabby: „Tabby“ neznamená jen tygrovaný. V závislosti na vzhledu zbarvení může být britská krátkosrstá Tabby barva označena „makrelovitá“, „klasická“, „skvrnitá“, „tečkovaná“ nebo „šrafovaná“
Tortie: Označuje britskou dlouhosrstou, zvanou také jako „želvovinová“. Britská dlouhosrstá typu Tortie se rodí na základě genetické informace vždy pouze jako kočka, nikdy jako kocour.
Torbie: Tyto kočky vykazují barevné kombinace Tortie a Tabby
Dvoubarevné: Jakákoli barva v kombinaci s bílou – může se jednat dle podílu barvy o tzv. Harlekýna s pouhou 1/6 zbarvené srsti, Van s vysokým podílem bílého zbarvení nebo Bicolor, kdy podíl bílé a další barvy je zhruba půl na půl.
Péče
Dlouhá srst vyžaduje více péče než srst krátká. Přitom je důležité dodržovat základní rámec péče o dlouhou srst. Abychom zabránili plstnatění a vzniku chuchvalců ve spodní srsti, je zapotřebí kočku jedenkrát týdně pořádně vyčesat. Při měnění srsti nebo u jedinců s obzvlášť dlouhou srstí je třeba česat i častěji.
Aby nevznikaly nevzhledné chuchvalce vůbec, je třeba, aby si kočka již od raného věku na kartáčování zvykala. V obchodech naleznete mnoho různých typů hřebenů a kartáčů. To, co se Vám bude líbit, záleží pouze na Vás a Vaší kočce. Nejlepší je začít s opravdu jemným kartáčem, který zvíře nebude tahat a nezpůsobí mu poškození kůže. Po každé údržbě srsti by mohl Váš miláček dostat něco dobrého na zub. Pokud pravidelná péče o srst nečiní Vaší kočce žádný problém, můžete přejít u dospělých jedinců dle potřeby k efektivnějším hřebenům a kartáčům.
Vzhledem k tomu, že kočky jsou velmi čistotná zvířata, starají se o svou srst především samy. Především malými háčky opatřený jazýček je jim při této činnosti maximálně nápomocen. To však znamená, že při péči o srst kočka spoustu srsti spolyká. Množství spolykaných chlupů u dlouhosrsté kočky sice odpovídá průměrnému množství u kočky krátkosrsté, avšak chlupy jsou mnohem delší. Abychom napomohli přirozenému vylučování srsti z těla kočky, lze zvířeti pravidelně podávat kočičí trávu či různé pamlsky, které se zpracováním spolykané srsti pomáhají. Při kupování pamlsků buďte však opatrní, ideální pro kočku jsou takové produkty, které neobsahují cukr ani vedlejší rostlinné produkty!
I když jsou Highlanderové opravdu nekomplikované kočky, také mají sklony k typickým nemocem jejich krátkosrstých příbuzných. Stejně jako u nich nalezneme i zde problémy s nadváhou, kterými trpí většina doma chovaných zvířat. Nejlepší prevencí je pravidelný pohyb. Nahazujte Vašemu tygříkovi udičku a užívejte si společnou hru s ním!
Britské dlouhosrsté kočky trpí častěji na polycystické onemocnění ledvin. Toto rodové onemocnění se vyskytuje poměrně často u britských krátkosrstých a perských koček – proto je tedy postiženým plemenem i britská dlouhosrstá, jakožto výsledek křížení obou plemen. Cysty na ledvinách se objevují skutečně brzy, již během prvních let života a lze je snadno odhalit pomocí ultrazvuku.
Dále se může objevit tzv. HCM, onemocnění srdečního svalu, hypertrofická kardiomyopatie, která je rozšířenější u britských dlouhosrstých koček. Pravidelný ultrazvuk srdce prováděný u chovných zvířat je tou nejlepší prevencí, která pomůže nemoc včas odhalit. Hypertrofickou kardiomyopatii nelze léčit, ale včasná diagnostika nabízí určité možnosti v zacházení se zvířetem, díky němuž si Váš tygřík bude moci i tak užívat života!
Výživa
Britská dlouhosrstá kočka se ve stravování nijak neodlišuje od jiných plemen. Nejlepší je pro ni kvalitní mokré nebo suché krmivo s vysokým podílem masa a proteinů a také čistá čerstvá voda. Rostlinné látky nebo zbytky rostlin by měly na jídelníčku kočky zabírat až poslední příčky jejího stravovacího řetězce.
Abyste zvířeti usnadnili zpracování spolykané srsti, můžete jej rozmazlovat krmivem s doplňkovými účinky. Suché krmivo pro dlouhosrsté kočky či pamlsky, které pomáhají při obnově srsti, zároveň usnadňují přirozené vylučování chlupových bezoárů. Také kočičí tráva je výbornou alternativou, především pro jedince, kteří si volného výběhu moc neužijí!
Pokud Váš zvěrolékař objevil u zvířete predispozice pro HCM nebo ledvinové cysty, může pomoci i cílená dieta. Veterinář, kterému důvěřujete, by Vám měl podat konkrétní návrhy na úpravu stravy!
Chov
Britská dlouhosrstá kočka je poměrně mladým chovným plemenem, které ještě nebylo uznáno všemi spolky chovatelů. Spolky, které britskou dlouhosrstou uznaly, dovolují páření i s britskou krátkosrstou. Mnozí krátkosrstí jedinci v sobě totiž nesou dlouhosrstý gen. Dokonce byl vyvinut test, který tento gen dokáže v těle krátkosrsté britské kočky odhalit a v případě chovu jej lze použít.
Jakožto mladé plemeno vykazují britské dlouhosrsté kočky širokou škálu toho, jak můžou vypadat. Tedy liší se ve velikosti, hmotnosti i délce srsti. Každý chovatel má jiné priority a klade důraz na různé typy. Vlastní charakteristické rysy plemene se proto objevují až po několika letech cílené pečlivé chovatelské činnosti.
Jak již bylo zmíněno výše, britské dlouhosrsté kočky s sebou nesou jistou rodovou zátěž, proto je nutné klást důraz na výběr zvířete k chovu. HCM i ledvinové cysty jsou totiž dědičné. Polycystické onemocnění ledvin je dokonce primárně dědičné, tj.: pokud na něj kočka trpí, budou na něj trpět i její potomci, neboť jim tuto informaci předá v genech.
Seriózní chovatel myslí vždy především na zdraví chovného zvířete i jeho potomků, proto dbá na pravidelné návštěvy veterináře a zajímá se o to, jaké jsou nejčastější dědičné nemoci a jak je rozpoznat či jim předcházet. Měl by Vám být také schopen na vyžádání předložit doklady o prohlídkách rodičů Vámi vybraného zvířete.
Nedůvěřujte nikdy neprofesionálním chovatelům, kteří nabízejí „výhodně plemena koček bez papírů“. Bez náležité kontroly chovu může často dojít k nevhodnému spáření jedinců, čímž se zvyšuje riziko příchodu genetické rodové choroby. Chov koček je náročný, drahý koníček. Chovatelé, kteří dávají kočky k odprodeji za výhodnou cenu, nešetří pouze na krmivu, které jedincům podávají, nýbrž i na očkováních či prohlídkách a na patřičném odstupu mezi zabřeznutími jednotlivých koček.
Chovná zvířata jsou drahá – přesto jejich hodnota odpovídá, pokud chcete kočku, která nebude jen pěkná na pohled, ale je také dostatečně socializovaná a pochází ze zdravotně nezávadného prostředí.
Jako alternativa se nabízejí kočky od různých svazů ochránců zvířat či z útulků. I zde čeká spousta dlouho i krátkosrstých kočiček rozmanitého věku na své nové páníčky a vytoužený domov!
Mainská mývalí kočka se stala jedním z nejoblíbenějších plemen na světě. V Evropě si získává stále větší oblibu. Je to díky její přirozenosti, robusnosti a hravé povaze.
Hledáte kočku, která svou klidnou a vyrovnanou povahou dokonale doplní Vaši rodinu? Britská krátkosrstá kočka by mohla být Vaší volbou. Náš portrét plemene Vás podrobně seznámí s krátkosrstými kočkami z Velké Británie.
Kočka, která se podobá hadrové panence? Ne tak docela! Ale zcela jistě je ragdoll plemenem pro příznivce siamských a jiných „colourpoint“ koček. Něžní obři Vás nepřesvědčí jen svou nádhernou srstí, neobyčejnou barvou a jasně modrýma očima...
