black and tan coonhound standing on white background
Plemeno černo-tříslového coonhounda pochází z Ameriky. Zde je známé pro svou schopnost lovu mývalů, které dokáže sledovat jako nikdo jiný. Černo-tříslový coonhound, který se velmi podobá bloodhoundovi, má vyrovnanou povahu a dobře vychází s lidmi i s jinými zvířaty.
Jakmile tenhle pes ucítí mývala, nic ho nezastaví. Nenechá se ničím odradit a svým jemným čichem se vydá po jeho stopě. Pronásleduje ho a během útěku jej zažene na strom. Zde na něj štěká svým charakteristickým loveckým štěkotem, připomínajícím roh, dokud nepřijde lovec. Černo-tříslový coonhound je při lovu a stopování mimořádně metodický a svědomitý. Mývalové ani vačice nemají u tohoto odhodlaného a vytrvalého psa šanci.
Jeho nezdolnost a silná vůle je při lovu velmi ceněna. Ve výchově a během výcviku se však tyto vlastnosti jeví jako překážka. Velký coonhound dokáže být tvrdohlavý a neústupný. Zejména pokud se mu dostatečně nevěnujete nebo jsou Vaše povely příliš přísné. Tento pes potřebuje odpovídající zadání, dostatečnou volnost a uspokojení své touhy po pohybu. Pak se z něj stane vyrovnaný a kompatibilní parťák, který se hodí i do rodiny s dětmi.
Černo-tříslový coonhound je velmi společenský pes. Má rád společnost lidí, kterou také vyžaduje a potřebuje. Když je dlouho o samotě, může ho to rozrušit, nebo dokonce psychicky ničit. S ostatními psy vychází velmi dobře. Často s nimi úzce spolupracuje, když je využíván jako honič. Stydlivé nebo agresivní chování je těmto psům naprosto cizí. Ačkoli si při setkání s cizími lidmi zpočátku udržují odstup, na jejich pokusy o sblížení obvykle reagují otevřeně a s nadhledem. Pro svou přístupnost není nejlepší volbou, pokud hledáte hlídacího psa, a to přesto, že je to odvážný a odhodlaný tvor.
Statná postava, odhodlaný vzhled, široký krok, elegantní tmavě černá srst s výraznými znaky pálení. To vše činí z černo-tříslového coonhounda velmi nápadného a působivého parťáka. Za své silné a svalnaté tělo, protáhlé, dobře stavěné končetiny a dlouhé svěšené uši vděčí tento pes svému „staršímu bratrovi“ bloodhoundovi, ten však pochází z Belgie. Coonhound se od svého příbuzného liší tím, že nemá typické kožní záhyby, je také o něco menší a lehčí. Dosahuje výšky ramen 58 až 69 cm a váží asi 25 až 34 kg.
Kromě charakteristických dlouhých uší, které mu visí dolů hluboko pod obličej, je nápadná zejména jeho mocně působící chůze. V teple domova jeho tmavě hnědé oči vyzařují klid a vyrovnanost. Ve volné přírodě coonhound prokazuje obrovský talent a vytrvalost. Zde se z něj stává sportovec s obrovskou silou a obratností. Jeho srst je krátká a hustá. Má uhlově černou barvu s intenzivním pálením. Díky svým vlastnostem mu srst poskytuje dobrou ochranu za každého počasí. Přiléhá k tělu a elegantně zdůrazňuje jeho čisté, svalnaté linie.
Černo-tříslový coonhound je úzce spjat se zemí svého původu, Amerikou. V 17. a 18. století se v Americe stal oblíbenou volnočasovou aktivitou tzv. „coon hunting“, tedy lov vačic a mývalů. Z tohoto důvodu se chovatelé rozhodli „vytvořit“ loveckého psa, který by svým dobrým čichem dokázal na dálku vycítit stopy mývalů. Stopaři Simon Kenton a bratři Poeové z údolí Ohio se stali slavnými již za své zásluhy v bojích proti indiánům. Právě oni se jako první začali věnovat hledání a chovu „mývalího psa“. Jejich „Old Glory Line“, která vznikla křížením bloodhounda, amerického foxhounda a kerry beagla z Irska, je považována za první chovnou linii černo-tříslového coonhounda.
Více než 130 let systematického a čistého chovu této nejslavnější chovné linie vedlo ke zrodu vynikajícího psího lovce a stopaře. K dnešní podobě amerického černo-tříslového plemena významně přispěli také bratři Merrittové či linie Ten Oaks z chovu Dona Stringera. Americký klub chovatelů (AKC, anglicky American Kennel Club) však dlouho odmítal uznat coonhoundy jako plnohodnotné plemeno. Považoval je totiž za variantu foxhounda. V roce 1945 však bylo úsilí klubu Black and Tan Coonhound Club odměněno. Došlo k zavedení povinné identifikace plemene a černo-tříslový coonhound se stal prvním a jediným coonhoundem uznaným asociací AKC. Po Americkém klubu chovatelů toto plemeno uznala také Mezinárodní kynologická federace (FCI, francouzsky Fédération Cynologique Internationale), která tak učinila ještě v tom samém roce.
V USA se černo-tříslový coonhound stále používá k lovu mývalů, ale také jelenů, medvědů a dalších velkých zvířat. Kromě toho si jej Američané cení jako společenského a sportovního psa do rodiny, který přesvědčí nejen svým skvělým čichem, ale také vyrovnanou povahou. V Evropě se však tento pes s nadáním pro mantrailing vyskytuje jen zřídka. Těch několik málo chovatelů, kteří jej chovají mimo Spojené státy, stejně většinou používá psy z amerických nebo kanadských linií.
Nemáte možnost kontaktovat chovatele přímo v USA a chcete si koupit pravého coonhounda v Evropě? Obrňte se trpělivostí, protože cesta k získání zástupce tohoto plemene bude nejspíš dlouhá. Dobu čekání však můžete využít k přípravě. A tím nemyslíme jen to, že domácnost „zabezpečíte proti psům“ a nakoupíte potřebné příslušenství. Navštěvujte a diskutujte s majiteli a chovateli. Obraťte se také na ty, kteří chovají jiná plemena lovců a honičů. Sbírejte a třiďte si informace. Zkrátka se ujistěte, že je pro Vás coonhound skutečně to pravé plemeno. Odpovídá Vaše představa o životě s coonhoundem jeho povaze a životnímu rytmu? Máte dostatek času na to, abyste svému psovi dopřáli potřebný pohyb a smysluplnou aktivitu? Souhlasí všichni ve Vaší rodině s pořízením tohoto plemenného psa? Odpovědím na tyto otázky věnujte dostatek času, a pokud máte o některé z nich pochybnosti, zvažte své rozhodnutí o koupi.
Když máte doma černo-tříslového coonhounda, nejspíš se u veterináře moc často objevovat nebudete. Díky pečlivému šlechtění je toto americké plemeno velmi odolné proti různým nemocem. Pro coonhounda v podstatě neexistují žádná typická onemocnění. Přesto někteří jedinci trpí dysplazií kyčelních kloubů, což je poměrně časté onemocnění. Riziko onemocnění lze však snížit. Můžete si vybrat jedince, jehož předci prokazatelně touto nemocí netrpí. V každém případě pomůže, když budete o psa řádně pečovat a zajistíte mu kvalitní a zdravou stravu. Pamatujte na to, že klouby coonhounda nesmíte během růstové fáze přetěžovat. Ve štěněcím věku je třeba se vyvarovat příliš rychlých aportovacích her s krátkými trhavými zastávkami a častého běhání po schodech. Dalším důležitým faktorem je výživa.
Pokud budete černo-tříslového coonhounda krmit stravou příliš bohatou na bílkoviny, můžete u něho vyvolat předčasný růst. Vývoj svalů a kostí bude pak nerovnoměrný a může vést k pozdějším onemocněním kosterního systému. Proto hledejte krmivo, které je přizpůsobeno potřebám Vašeho štěněte. Po koupi od chovatele a ukončení kojení je vhodné štěněti nadále podávat krmivo, na které je zvyklé od chovatele. Po několika týdnech můžete přejít na krmivo pro dospělé. Složení krmiva by mělo vždy odpovídat potřebě Vašeho psa s ohledem na živiny a energii. Mladí psi by měli být krmeni spíše krmivem s nižším obsahem bílkovin, které se vyznačuje zdravým poměrem vápníku a fosforu.
Krmivo pro dospělého coonhounda by mělo být tvořeno především masem (přibližně 70 až 80 %). Rýže a zelenina jsou pestrým a zdravým doplňkem. Dbejte na to, aby bylo krmivo podáváno v pevně stanovených denních dobách (dvakrát denně) a aby potřebná denní dávka nebyla příliš doplňována množstvím svačinek nebo pamlsků. Coonhound má přirozený sklon k nadváze, což může vést k vážným zdravotním potížím. Po skončení jídla po svém psovi ukliďte jeho misku s jídlem. Coonhound by neměl jíst v kteroukoli denní dobu ho napadne. Váš mazlíček by měl mít vždy k dispozici čerstvou pitnou vodu.
Péče o černo-tříslového coonhounda je díky jeho krátké srsti poměrně snadná a nenáročná. Pro zachování lesku a struktury stačí srst pravidelně kartáčovat (přibližně dvakrát týdně). Kromě toho byste měli svému čtyřnohému příteli v pravidelných intervalech kontrolovat a čistit oči a svěšené uši. Coonhound je někdy náchylný k zánětům pod ušima a kolem očí. Vhodnou péčí lze těmto onemocněním předcházet nebo je alespoň včas odhalit.
Černo-tříslový coonhound je velký, atletický pracovní pes, který potřebuje dostatek prostoru, pohybu a aktivity. Jsou lidé, kteří žijí v bytě ve městě a tráví čas raději na gauči než v lese. A jsou mezi nimi i tací, kteří chtějí coonhounda domů jen pro jeho roztomilé svěšené uši. Pokud mezi ně patříte, vyberte si prosím jiné plemeno. Pokud nechcete se svým coonhoundem lovit a chcete z něj mít rodinného psa, musíte mu nabídnout dostatečnou alternativní aktivitu. Psí sporty, ale zejména vyhledávací práce (např. mantrailing), jsou pro toto severoamerické plemeno s vynikajícím čichem ideální. Tento expert na sledování se může stát schopným pomocníkem policistů nebo celníků.
Vyrovnaná a klidná povaha mývalího psa se plně rozvine teprve tehdy, když dostane vhodný úkol odpovídající jeho úrovni. Úspěch jeho výchovy závisí v neposlední řadě na tom, jak se Váš pes cítí být využit. U psů, kteří tráví hodně času o samotě a prožívají svůj život jako „gaučoví psi“, se často vyvinou nežádoucí vlastnosti. Časté a hlasité vytí, pronásledování sousedovy kočky nebo ničení oblíbeného křesla jsou jen některé příklady. Majitele, který na ně nemá čas, chová se k nim nespravedlivě a nedovolí jim zapojit se do každodenního života, nepřijme tento inteligentní pes za vůdce smečky. Proto svému psovi od začátku dávejte najevo, že se na Vás může kdykoli spolehnout. Dopřejte mu potřebnou lásku a pozornost, dejte mu dostatek příležitostí k pohybu a zajistěte mu smysluplné zaměstnání. Jedině tak budete moci úspěšně vychovat coonhounda. Tento pes se Vám poté stane skvělým partnerem do života a úplně zapomene na to, že nemůže lovit mývaly.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
