Často nám naši kočičí mazlíčci dají najevo, že jsou nemocní, až když je to opravdu vážné. Indicií onemocnění vyžadujícího léčbu může být, pokud kočka ztratí chuť k jídlu. Existují však výjimky: Například psi nebo také králíci nechtějí jíst, když mají bolesti zubů, u kočky tomu tak ale většinou není.
Kočku lze označit za zdravou, pokud je schopna vést typický kočičí život bez jakýchkoliv bolestí a konzumace léků.
Doporučujeme kočku pečlivě pozorovat a absolvovat pravidelná vyšetření u veterináře.
U kočky, která žije volně venku, máte jen omezené možnosti, jak zkontrolovat její zdravotní stav. Koneckonců, trus a moč můžete zkontrolovat pouze tehdy, když kočka navštíví kočičí toaletu. Pokud koná potřebu výhradně v přírodě, nemáte žádnou šanci toto zdravotní kritérium posoudit.
Dbejte na to, aby stolice vyjmutá z kočičí toalety pro veterinární vyšetření obsahovala co nejméně steliva. Pokud kočka očividně trpí a necítí se dobře, navštivte veterináře okamžitě. Uvědomte si, že rady či zdánlivě odborné texty z internetu nemohou nahradit vyšetření odborníkem.
Jaká jsou typická onemocnění koček?
Červi: Napadení červy je u volně žijících koček poměrně časté. Z tohoto důvodu se doporučuje provádět pravidelná odčervení. Napadení parazity se může projevit průjmem, střapatou srstí, za určitých okolností může vést také k vyčerpání a dehydrataci a k celkově šaptnému zdravotnímu stavu. Při obzvláště závažném průběhu může dojít i ke střevní obstrukci nebo peritonitidě. Naštěstí lze při vyšetření stolice zřetelně idetifikovat vajíčka parazitů.
Napadení červy lze léčit odčervovacími přípravky.
Chlamydie: Patogen chlamydophila felis infikuje oční spojivku. V důsledku toho se infekce projevuje zánětem spojivek (konjunktivitida). Výrazným příznakem je slzení oka, po několika dnech může být zasaženo i druhé oko. Při závažném průběhu nemoci může dojít k výraznému poškození oka. Dalšími příznaky mohou být nachlazení a horečka.
Nejčastěji toto onemocnění postihuje kočky ve věku pěti týdnů a devíti měsíců. K přenosu dochází přímým kontaktem s očním sekretem postižené kočky. Může dojít také k přenosu na člověka.
Parazita lze detekovat spojivkovým stěrem. Pokud kočka není očkována, může podezření na toto onemocnění potvrdit tvorba protilátek.
Základem léčby jsou vhodná antibiotika. Léčba trvá zhruba čtyři týdny.
Za určitých podmínek, které posoudí veterinář, může být doporučena vakcína proti chlamydiím. Ta přichází v úvahu pouze pokud je kočka vystavena zvýšenému riziku infekce, například v útulku.
Toxoplasmóza: infekce toxoplasmou (toxoplasma gondii)
se nazývá toxoplasmóza. Toxoplasmy jsou jednobuněčné mikroorganismy. Tento parazit je roršířen po celém světě a kromě koček postihuje také rysy, oceloty a pumy. K přenosu dochází trusem napadených koček nebo infikovanou kořistí jako jsou myši a ptáci. U volně žijících koček je riziko infekce mnohem vyšší než u koček žijících výhradně v bytě.
Zjevnými příznaky nemoci jsou ztráta chuti k jídlu, ztráta hmotnosti, letargie, respirační potíže, horečka, zvracení, průjem, neurologické deficity a záněty svalového systému. Veterinář určí, zda je Vaše kočka infikovaná. Po jediné infekci se často stává, že má kočka v krvi vytvořené protilátky.
Veterinář určí pomocí krevního testu, zda je kočka infikována toxoplasmou. Každé dva týdny provede také vyšetření stolice.
Při léčbě se používají antibiotika a antiparazitika.
Vzteklina: Je způsobena virem a je rozšířena po celém světě. Nakazit se kočka může, pokud jí pokouše zvíře nakažené vzteklinou, ale také kontaktem, např. olizováním nebo škrábáním. Parazit pronikne do těla kočky slinami skrz rány nebo sliznici, kde nalezne cestu do mozku prostřednictvím nervových traktů. Tam se virus rozmnoží.
Odtud se pak rozšíří po celém těle a dostane se mimo jiné do slinných žláz. K přenosu dochází pokousáním. Ne všechna zvířata nakažená vzteklinou napadají ostatní zvířata, naopak jsou nápadně krotká. Může trvat až 200 dnů, než se projeví první příznaky.
Přibližně dva až sedm týdnů po nakažení se projeví příznaky, jako je ztráta chuti k jídlu, bolest hlavy, závratě, zvracení, bolest v krku a horečka. Doprovázeny mohou být neklidem a úzkostí, stejně jako strachem z vody. Celková nadměrná citlivost se projevuje zvýšeným slzením, nadměrným pocením a rozšířenými zornicemi. Sliny odkapávájí z úst, aby nedocházelo k polykání a s tím spojeným křečím. Poté se objevují záchvaty.
Po třech až pěti dnech dochází k úmrtí zvířete. Prokazatelně může být nemoc zjištěna až u mrtvého zvířete. Prevencí proti vzteklině je vakcinace. Po základní imunizaci je nutné přeočkování po třech letech. Doporučujeme vakcinaci u všech volně žijících koček.
Co mohu udělat pro zdraví mé kočky?
Jako majitel kočky můžete udělat mnohé pro zdraví svého milovaného kočičího mazlíčka. Samozřejmě se může stát, že kočka někdy onemocní. Je však důležité poradit se s veterinářem, pokud máte jakékoli pochybnosti, protože kočky, jak jsme již popsali, mají tendenci onemocnění skrývat. Toto chování je instinktivní, protože ve volné přírodě je pro kočku nebezpečné ukázat slabost a stát se tak snadnou kořistí.
Doporučujeme také smysluplné očkování. Veterinární lékař může rozhodnout na základě několika parametrů, které vakcíny jsou pro Vaší kočku vhodné. Nicméně, Vy, jako majitel/ka kočky byste měli být také dobře informováni o tom, jaká očkování jsou nezbytná a v jakém intervalu je nutné je provádět.
Pro očkování platí určité hranice: Pouze tolik, kolik je nutné a pokud možno, co nejméně. Vakcína nezaručuje 100% ochranu proti nemoci. Užitečnost očkování je však mnohem vyšší než riziko spojené s tímto očkováním.
Také pravidelné odčervování je nezbytné, protže napadení červy může být nebezpečné nejen pro kočku, ale také pro člověka, pokud má oslabený imunitní systém. Totéž platí pro děti.
Velmi ceněná jsou také homeopatika. S jejich pomocí je možné udělat mnoho pozitivního. Uvědomte si však, že účinek homeopatických vakcín nebyl nikdy důkladně testován a prokázán. Doporučujeme proto pokračovat v léčbě konvenčním způsobem.