Tento silný a defenzivní obr má velmi mírumilovnou a klidnou povahu. Jako hlídací pes hospodářských zvířat je však zvyklý jednat nezávisle, což se při nesprávném zacházení může rychle stát problémem. Anatolský pastevecký pes, k němuž FCI eviduje čtyři různá plemena, by proto měl být chován pouze zkušeným psovodem.
© CharlitoCZ / stock.adobe.com
Přísně vzato neexistuje nic jako čistokrevný anatolský pastevecký pes, protože standard FCI sdružuje čtyři různá plemena pasteveckých psů pod názvem „anatolský pastevecký pes“ (turecky „Çoban Köpeği“): akbaš, kangal, karabaš a kars. Ve své zemi původu, v Turecku, jsou kars, akbaš a kangal považováni za samostatná plemena.
Standardizace v mezinárodním standardu FCI je mezi chovateli kontroverzní. Mnozí z nich proto při chovu vycházejí ze specifikací země původu a soustředí se pouze na jedno ze čtyř plemen. Navzdory mnoha podobnostem v charakteru a vzhledu se tyto čtyři typy psů liší svou genetickou výbavou. Podle mnoha chovatelů lze skutečně čistokrevné potomstvo získat pouze tehdy, pokud se mezi sebou tato čtyři různá plemena nemíchají.
Navzdory popsaným genetickým rozdílům týkajícím se barvy nebo textury srsti mají všechna čtyři plemena poměrně podobné vlastnosti, které lze shrnout v popisu. Anatolští pastevečtí psi jsou považováni za velmi vytrvalé, odvážné a ostražité. Navzdory své impozantní velikosti a majestátní postavě dokáží běhat úžasně rychle na dlouhé vzdálenosti a reagovat hbitě.
Jako hlídací psi hospodářských zvířat mají silný ochranný instinkt a vysokou bdělost, která se ve tmě zvyšuje.
Přirozeně projevují poměrně teritoriální chování, ale v žádném případě nejsou agresivní. Naopak: Anatolský pastevecký pes je považován za extrémně mírumilovného a klidného psa, který se statečně brání, když je ohrožen, aniž by to musel dávat najevo vrčením nebo ceněním zubů. Hrdý a přirozeně podezřívavý anatolský pastevecký pes si proto od cizích lidí raději drží odstup. Setkání s jinými psy však může být problematičtější – zvláště pokud pes nebyl jako štěně dostatečně socializován a vycvičen. Jeho „macho přístup“, který se projevuje přehnaně dominantním chováním, musí být proto hned v rané fázi omezován komplexní socializací a důsledným výcvikem.
Anatolský pastevecký pes rozhodně není druh psa, který se „jen tak přizpůsobí“, což ale neznamená, že je nemožné ho vycvičit. Koneckonců má tento hrdý čistokrevný pes také citlivou stránku, která touží po blízkosti a podpoře. Každý, komu se podaří získat si důvěru svého psa a prezentovat se jako sebevědomý a spolehlivý „vůdce“, zjistí, že anatolský pastevecký pes i přes svou tvrdohlavost dokáže být velmi poslušným a přítulným psem, který je velmi věrný své rodině.
Přečtěte si více o výcviku psů!
© Alex Sorokunov / stock.adobe.com
Sebevědomý anatolský pastevecký pes však v žádném případě není submisivní, a tak se jistě čas od času vyskytnou situace, ve kterých svého majitele vystaví zkoušce. Koneckonců byl jakožto pastýřský pes vždy zvyklý být samostatný a rozvíjet vlastní iniciativu. Péče o toto velké a někdy i značně tvrdohlavé zvíře by proto měla být vždy svěřena „psímu profesionálovi“. Tento inteligentní pracovní pes rychle odhalí slabiny nebo chyby ve výcviku a ví, jak je využít ve svůj prospěch.
Už jen jeho impozantní velikost a síla naznačují, že čistokrevný anatolský pes není pes pro začátečníky ani slabé povahy. Jeho mohutné, silné tělo je dobře osvalené, ale nikdy ne tlusté. Je překvapivě hbitý, rychlý a vytrvalý, což je obzvláště zřejmé v případech, kdy je využíván jako hlídací pes pro hospodářská zvířata. Impozantní postavu podtrhuje velká a relativně široká lebka s hustým kožešinovým límcem.
Podle standardu je jeho výška v kohoutku u psů maximálně 86 cm a u fen minimálně 71 cm. Někteří zástupci plemene však mohou dorůst i vyšší výšky a dosáhnout až 90 cm. Díky tomu se nepochybně řadí mezi největší psí plemena na světě. V závislosti na velikosti se hmotnost tohoto impozantního čtyřnohého přítele pohybuje mezi 44 a 64 kg. Samci vysocí 90 cm mohou někdy vážit až 80 kg.
Lesklá a přiléhavá krycí srst je posílena hustou podsadou a je krátká nebo středně dlouhá. Délka srsti se optimálně přizpůsobuje převládajícím klimatickým podmínkám a v chladné zimě bývá delší než v horkém létě. Na krku a ramenou je srst obvykle delší a hrubší a tvoří typický kožešinový límec. Podle standardu neexistují žádná omezení ohledně barvy, takže anatolský pastevecký pes se může objevit téměř ve všech možných barvách a kombinacích. Nejznámější jsou pravděpodobně plaví zástupci plemene s černou maskou a černýma ušima („černohlaví“).
Toto plemeno vděčí za svou hustou a přizpůsobivou srst své historii hlídače hospodářských zvířat. Bez ohledu na počasí žil anatolský pastevecký pes vždy venku a ve dne v noci hlídal stádo, které mu bylo svěřeno. Ve svém domovském Turecku tito robustní obři stále překonávají neuvěřitelné vzdálenosti na Anatolské plošině – kde může být v závislosti na ročním období extrémně sucho a horko, ale také krutá zima a vítr.
Přesný původ těchto velkých hlídačů hospodářských zvířat je však předmětem sporů. Podle jedné teorie, založené na vyobrazeních různých soch, pocházejí z velkých, mastifům podobných loveckých psů z Mezopotámie. První spolehlivý popis psa zvaného „černohlavý“, jehož vzhled je velmi podobný dnešnímu anatolskému pasteveckému psu, lze nalézt v cestopisu z roku 1592.
Od poloviny 20. století, kdy v Turecku ještě neexistovala oficiální kynologická asociace ani plemenné knihy, byli psi pocházející z Turecka stále častěji dováženi do západní Evropy, zejména do Anglie, a nakonec do USA, kde vznikly specializované chovné stanice. Dne 10. dubna 1980 zveřejnila FCI první standard, ve kterém seskupila různé pastevecké psy tureckého původu pod názvem „Anatolský pastevecký pes“. Tento standard plemene, který byl vytvořen „daleko od domova“, je vnímán kriticky, a to zejména v Turecku, ale i chovateli ze Západu.
Aby geneticky získali skutečně „čistokrevné“ psy, mnoho chovatelů – jak již bylo zmíněno – se často zaměřuje pouze na jeden ze čtyř typů anatolského pasteveckého psa. Každý, kdo má zájem o štěně, by se měl nejprve podrobně seznámit s jednotlivými plemeny a rozdíly mezi nimi. Kromě důležité otázky, zda máte dostatečnou sebejistotu potřebnou k tomu, abyste toto plemeno chovali, byste se měli také informovat o požadavcích na chov v dané zemi. Například kangal je v některých evropských zemích uveden na seznamu nebezpečných plemen psů a smí být chován pouze za určitých podmínek.
© CharlitoCZ / stock.adobe.com
Obzvláště opatrní byste měli být u inzerátů na internetu nebo v novinách, které inzerují roztomilá štěňátka za „levné ceny“. Často se jedná o nelegálně dovezené psy z východní Evropy, kteří se narodili za velmi pochybných podmínek a kteří neprošli ani zdravotními testy, ani nebyli chováni a socializováni způsobem odpovídajícím jejich povaze. Chcete-li získat zdravé a povahově stabilní štěně, měli byste si určitě sehnat důvěryhodného a renomovaného chovatele, který se chovem zabývá legálně, je ochoten vás nechat nahlédnout do svého domova a chovatelské stanice a kterému záleží na tom, do jakých rukou svěřuje svá štěňata. Vzhledem k tomu, že vývoz kangala osobami netureckého původu je zakázán, je toto plemeno často chováno v zahraničí tureckými přistěhovalci.
Pokud jste si psa koupili od důvěryhodného chovatele, nemusíte se bát chorob specifických pro dané plemeno. Anatolští pastevečtí psi patří mezi nejodolnější plemena na světě. Bohužel se u nich stejně jako u téměř všech velkých psů občas vyskytují případy dysplazie kyčelního kloubu (DKK). Kromě dobrého „genetického dědictví“ nabízí nejlepší ochranu před onemocněními kloubů pečlivý chov a výživa, zejména během fáze růstu. Například mladí psi by měli být chráněni před nadměrnou fyzickou zátěží, jako je častá chůze do schodů nebo dlouhodobé doprovázení psovoda při jízdě na kole. Také byste měli zajistit, aby váš mladý pes byl krmen nízkobílkovinnou stravou přibližně od 6. týdne života, aby nerostl příliš rychle.
Kromě nutričních doporučení zaměřených na prevenci onemocnění kloubů a obezity nemá tento robustní pastevecký pes žádné speciální dietní nároky. Ať už maso a ryby, nebo jen chléb a voda – což mu servírovali pastýři v jeho domovině Turecku – anatolský pastevecký pes sní vše, co mu přistane v misce. Abyste však zajistili optimální výživu, měli byste sledovat věk, hmotnost a úroveň aktivity vašeho psa. Zvláštností tohoto plemene je jistě to, že si velmi dobře vystačí i s malými porcemi a potřebuje poměrně málo masa. Přesto byste svému psovi měli občas dopřát kousek čerstvého masa, aby získal potřebné množství živočišných bílkovin.
Vzhledem k velkému množství možných způsobů krmení je jistě výhodné si předem zvážit, která metoda se vám jeví jako nejvhodnější. Názory na to, co je pro psa nejlepší a zda je lepší ho krmit suchým nebo mokrým krmivem, domácím nebo syrovým krmivem (klíčové slovo: „BARF“), se různí a jistě mají všechny své výhody a nevýhody. Zjistěte si výhody a nevýhody a po konzultaci s vaším veterinářem se rozhodněte, které krmivo se vám zdá nejvhodnější pro vašeho psa a vaši životní situaci. Pokud jste našli krmivo, které vašemu psovi chutná a je mu po něm dobře, díky kterému vypadá zdravě a které můžete snadno začlenit do svého denního režimu, rozhodně byste u něj měli vytrvat. Psi nepotřebují ve své misce neustálou rozmanitost jídla. Naopak: Příliš časté změny ve stravě mohou značně zatěžovat organismus a trávení vašeho psa.
Stejně jako u všech psů hraje správná péče a druhově vhodný chov klíčovou roli pro zdraví tohoto čtyřnohého přítele. Ve srovnání s jinými psy je však množství péče, pohybu a výcviku, které anatolský pastevecký pes potřebuje, poměrně vysoké. Hustá srst psa potřebuje pravidelně kartáčovat – což je vzhledem k velikosti tohoto obrovského zvířete jistě časově náročné. Péče o srst je obzvláště intenzivní během období línání, kdy je třeba odumřelé chlupy odstranit kartáčem.
Majitelé však musí „obětovat“ ještě více času než jen na stříhání srsti, aby zvládli svého pasteveckého psa zaměstnat a zabavit. Zejména pokud nemůže pracovat jako hlídací pes pro hospodářská zvířata, měli by majitelé svému vytrvalému a inteligentnímu psovi poskytnout dostatek aktivit a vyžití. Několik hodin na čerstvém vzduchu každý den – jak ve velké, oplocené zahradě, tak na rozmanitých a dlouhých procházkách – je naprostou nutností pro blaho tohoto robustního a velkého přírodního jedince. Je samozřejmé, že tento pes není rodinný pes do malého městského bytu. Spousta prostoru, extrémně dobrá fyzická kondice a komplexní znalosti socializace a výcviku psů jsou základními požadavky pro chov tohoto impozantního obra.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
