Bernardýn

Se svým slavným předkem Barrym, který zachránil více než 40 lidí zasažených lavinou, toho nemá dnešní bernardýn moc společného. Je příliš těžký a velký na to, aby ho bylo možné nasadit při lavině. Tento legendární obr si však dodnes udržel svou dobrosrdečnost, ochotu pomáhat a lásku k dětem.

Vlastnosti – dobrák od srdce

Srdce bernardýna je stejně velké jako jeho tělo. Jeho pověstná dobrá povaha a láska k dětem z něj činí (navzdory své velikosti) oblíbeného rodinného psa. Bernardýn se cítí dobře i v rodinách s malými dětmi. Je to klidný a vyrovnaný pes, který se nenechá rychle rozrušit.

Tento jemný obr je však také velmi citlivý a potřebuje blízký kontakt se svými lidmi. Chov takového psa v kleci by pro něj bylo týrání. Svému majiteli stojí vždy po boku, chrání ho a vyhledává jeho blízkost.

Jeho spolehlivost, bdělost a umírněný ochranný instinkt z něj činí spolehlivého hlídacího psa. Téměř nikdy není příliš ostrý. Díky svému impozantnímu vzhledu to ale ve většině případů ani není nutné. Kdo by chtěl poměřovat síly s dospělým bernardýnem?

Jeho obrovskou sílu nelze podceňovat, ani při soužití v rodině. Bernardýn je hravý a mazlivý. Díky jeho velikosti a síle však může i dobře míněné „šťouchnutí“ způsobit pád malého dítěte.

Aby mohl svůj nepotlačitelnou sílu nasměrovat správným směrem, potřebuje velký Švýcar důslednou výchovu. Bernardýni jsou koneckonců také známí svou „tvrdohlavostí“. Pevné zapojení do rodiny, potřebná důslednost, a především láska a náklonnost udělají z bernardýna mimořádně poslušného a věrného společníka.

Vzhled – bernardýn je obr

Bernardýn má výšku v kohoutku až 90 cm. Hmotnost dosahuje až 80 kg. Není tedy divu, že patří k největším a nejtěžším plemenům na světě. Také feny zaujmou svou velikostí až 80 cm. Mohutná hlava, stabilní krk a silné tělo dodávají tomuto plemenu pozoruhodný vzhled. Někomu se může zdát trochu děsivý. To však jen do té doby, než pes prokáže svou pokornou povahu.

Příjemní bernardýni dnes existují se středně dlouhou nebo s krátkou srstí. Krátkosrstí byli pravděpodobně i původní bernardýni. Srst dlouhosrsté varianty je středně dlouhá a přiléhá k tělu. Je povoleno lehké zvlnění. Široká veřejnost dnes upřednostňuje dlouhosrstého bernardýna.

Barva srsti je bílá s červenohnědou nebo červenohnědá s bílou v různých odstínech. Podle standardu jsou vysloveně žádané bílé znaky na hrudi, tlapkách, nose, krku a špičce ocasu. Bílý límec a symetrická tmavá maska doplňují obraz dokonalého psího obra.

Historie – od legend až po národní symbol

Ochránce a záchranář

Bernardýn byl dříve znám jako svatobernardský pes. Jeho historie úzce souvisí s historií hospice na vrcholu sedla Svatého Bernarda. Podle legendy byl hospic založen kolem roku 980 augustiniánským mnichem Bernhardem von Menthonem.

Mont Joux, dnes Velký svatý Bernard, byl v té době jednou z nejdůležitějších obchodních a poutních cest v Alpách. Od 17. století zde žijící mniši chovali tyto obry jako ochranné a záchranné psy. Bernardýni byli známí především díky záchranám lidí při lavinách.

Legendární Barry

Toto plemeno dosáhlo celosvětové slávy díky legendárnímu Barrymu, který žil v hospici mezi lety 1800 až 1812. Barry prý zachránil život 40 lidem zavaleným lavinou.

Barry údajně olizováním probudil malého chlapce, který ležel ve sněhu. Poté ho přiměl, aby se mu posadil na záda a odnesl ho do hospice. Příběh se dodnes nepodařilo prokázat, ale i tak přinesl plemenu celosvětovou slávu.

Nejistý původ

Stejně jako příběh Barryho, je i původ bernardýnů nejistý. Někteří kynologové vidí předky u římských Molossů. Ti přišli do alpské oblasti s Caesarovými legionáři asi před dvěma tisíci lety. Jiní věří ve vztah s velkými psy žijícími v Alpách. Někteří trvají na tom, že bernardýn pochází z asijské tibetské dogy.

U žádné z teorií neexistuje stoprocentní jistota. Nelze však popřít blízký vztah mezi bernardýnem a jinými psy, kteří se podobají dogám.

Vývoj rasy

Jisté je, že dřívější bernardýni, kteří se proslavili záchranami při lavinách, mají jen vzdálenou podobnost s dnešním plemenem. Ani velikost, ani barvy neodpovídaly dnes známému plemenu. Mohutní a dlouhosrstí bernardýni působí velmi impozantně. Kvůli vývoji plemene již nejsou vhodní pro záchranné akce při lavinách. Už se pro tento účel nepoužívají.

Původně krátkosrstí a hbitější bernardýni pravděpodobně získali své rozměry a dlouhou srst v polovině 19. století. Tehdy se v hospici poprvé křížili s novofundlandským psem. Psi se pro horskou službu stali nepoužitelnými.

Byli pak mnichy rozdáni nebo prodáni vysoce postaveným osobnostem. Impozantní bernardýni se postupem času stali jakýmsi luxusním psem.

V dnešní době je tento švýcarský národní pes v přední řadě rodinný a společenský pes. Občas je chován jako hlídač.

Chov – příchod nového typu

V hospici na Velkém svatém Bernardu se toto legendární plemeno chovalo až do roku 2005. V dnešní době pokračuje v chovu těchto psů nadace „Barry du Grand-St-Bernard“.

Když v polovině 19. století začal chov čistokrevných psů. Mnoho milovníků plemene si založilo vlastní chov bernardýnů. První chovatelé se stále orientovali na krátkosrstý typ z hospice.

Heinrich Schumacher, řezník a hostinský z Hollingenu u Bernu, je považován za zakladatele moderního chovu bernardýnů. V roce 1867 jeho krátkosrstí psi, Sultan a Favorite, získali zlaté medaile na světové výstavě v Paříži.

Čím dál více mladých chovatelů se brzy obrátilo k poměrně dlouhosrstému a objemnému typu bernardýna. Schumacher svého chovu vzdal. Návštěvníci výstav a potenciální kupci nakonec upřednostňovali moderní typ s těžkou, hranatou lebkou. Původní hospicový pes s krátkou srstí postupně zmizel ze scény.

Švýcarský standard připouští krátkosrsté i dlouhosrsté varianty. Všichni chovatelé, kteří patří do klubů podřízených FCI, jsou povinni tento standard dodržovat.

Zdraví – bernardýn je poměrně odolný pes

Dobré propojení mnoha klubů bernardýnů, které patří do FCI, umožnilo udělat z bernardýnů zdravé a robustní plemeno. Díky tomu je toto velké plemeno považované za velmi odolné vůči chorobám.

Sice se stále objevují dědičná onemocnění jako např. dysplazie kyčelního kloubu. Ta je obzvláště běžná u velkých psů. Naštěstí chovatelské úsilí snížilo počet onemocnění. Očekávaná délka života bernardýnů je však většinou méně než 10 let.

U bernardýnů se objevují především oční problémy, cysty slinných žláz, cukrovka, torze žaludku a rakovina kostí. Proto by zájemci měli kupovat štěně pouze od renomovaného chovatele. Prokázané zdraví všech zvířat používaných k chovu je základ.

Vyšetření, posudky a očkování jsou spojeny se značnými náklady pro chovatele. Je tedy samozřejmé, že zdravé štěně bernardýna se všemi potřebnými doklady může stát přes 15 000 korun.

Chov a péče

Velký pes, velký prostor

Tak velkého psa, jako je bernardýn, lze chovat pouze, pokud máte dům s velkou zahradou. Bernardýni určitě nepatří do malého bytu ve městě. Tento obr potřebuje mimo jiné blízkost ke své rodině.

Měli byste si však uvědomit, že bernardýni mají tendenci nadměrně slintat. Skvrny od slin na kalhotách, křeslech a gauči jsou součástí života s bernardýnem.

Z důvodu ochrany kloubů a svalů je třeba se vyvarovat častého stoupání po schodech. Chůze po hladkých podlahách, na kterých by pes mohl uklouznout, je také nebezpečná.

Pohyb ano, sport ne

Potřeba běhat je u těchto psů obecně velmi mírná. Těžký bernardýn je spíše nevhodný i pro psí sporty. Přesto potřebuje dostatek pohybu v přírodě. Delší procházky s majitelem jsou nutností.

Je důležité, aby byl bernardýn zvyklý chodit na vodítku od útlého věku. Nejdůležitější „pravidla chování“ byste ho měli naučit s láskyplnou, ale důslednou výchovou. Jinak se může stát, že tvrdohlavý bernardýn půjde spíše na procházku „se svým majitelem na vodítku“, než naopak. Málokdo bude schopen konkurovat takové těžké váze, jakou je bernardýn.

S časnou a důslednou výchovou se však pokorný obr ukazuje jako velmi snadno vychovatelný a poslušný.

Ve srovnání s výchovou je péče o něco složitější. Pravidelné kartáčování je u dlouhosrstých psů nezbytné. Kromě toho by měla být věnována zvláštní pozornost péči o oči, aby se zabránilo možným problémům a aby bylo možné včasné odhalení nemocí.

Pro chov bernardýna je potřeba spoustu místa, spoustu času a v neposlední řadě spoustu peněz. Chov tak velkého psa není levný. Bernardýn je neuvěřitelně věrným a přátelským společníkem. Překvapí své majitele mimořádnou citlivostí a ochotou pomoci – to se však netýká nošení pálenky. Příběh slavných soudků s pálenkou, které psi nosili kolem krku a ze kterých dali napít obětem lavin, aby se zahřály, určitě patří do říše pohádek.