Očkování psa – povinná a doporučená

Není pochyb o tom, že očkování psa chrání před smrtelnými infekčními chorobami. Ale která očkování by měli psi podstoupit? Co je základní imunizace štěněte a jak často se musí očkování obnovovat, aby byla vakcína účinná?

Proč je očkování psa důležité?

Očkování je v posledních letech stále více kritizováno. Panuje rozčílení nad nákladností některých očkovacích látek, snahami některých farmaceutických společností o co největší zisk. Mnoho doplňkových očkování je považováno za zbytečná. Navíc s ohledem na vedlejší účinky bývá zpochybňován jejich opravdový přínos.

Nezapomínejme ale, že se díky přísným očkovacím plánům podařilo dostat pod kontrolu nebezpečná infekční onemocnění. Díky plošnému očkování proti vysoce infekčním bakteriím a virům byla rizika infekce a počet úmrtí spojených s nimi výrazně sníženy. Každý očkovaný pes pomáhá snižovat nebo předcházet epidemii. Očkování tak nejen chrání život Vašeho vlastního psa, ale také životy ostatních zvířat.

Proti jakým onemocněním by měl být pes očkován?

Očkování psa poskytuje nejspolehlivější ochranu, kterou můžete svému čtyřnohému mazlíčkovi nabídnout. Chrání našeho nejlepšího přítele před život ohrožujícími onemocněními, jako je psinka, paraviróza, leptospiróza, hepatitida contagiosa canis (infekční zánět jater), vzteklina, psincový kašel, babesióza nebo lymská borelióza. Doporučení pro očkování, které vydává národní imunizační komise, rozlišuje mezi základními vakcínami, tzv. core vakcínami (povinnými) a non-core vakcínami (volitelnými).

Core a non-core komponenty

Povinná očkování psa: proti kterým onemocněním musí být pes očkován

V České republice je povinné očkovat psy pouze proti vzteklině, ačkoliv Česká republika patří mezi oblasti mimo výskyt tohoto onemocnění. Vzteklina, stejně jako leptospiróza, patří mezi tzv. zoonózy. Zoonózy jsou onemocnění přenosná na člověka a jiná zvířata. Výskyt těchto onemocnění musí být nahlášen příslušným úřadům. U psů se vzteklina přenáší virem Lyssa. Typickými příznaky jsou zvýšené slintání a agresivita. Onemocnění končí vždy smrtí.

Onemocnění, proti kterým by měl být každý pes očkován

Volitelná očkování: U těchto onemocnění má očkování smysl v jednotlivých případech

Kdy a jak často očkovat psa?

Jak již bylo řečeno, existují zcela odlišné názory na to, jak často a v jakých intervalech by se psi měli očkovat. Veterinární lékaři a majitelé psů se shodli alespoň na potřebné základní imunizaci štěněte. Ochrana poskytovaná mateřskými protilátkami (které jsou zpočátku přenášeny mateřským mlékem) pomalu oslabuje. Očkování štěňat a základní imunizace by tedy měla být zahájena nejpozději ve věku 8 týdnů.

Při očkování se do těla vpraví živé nebo oslabené bakterie/viry nebo jejich části. Tělo reaguje na tyto látky tvorbou protilátek, které mohou při pozdějších infekcích bojovat s nebezpečnými bakteriemi a patogeny. Pes získá plnou imunitu obvykle až po druhé nebo třetí očkovací dávce. První očkování v osmém nebo dvanáctém týdnu života aktivuje pouze imunitní systém. To by bylo zbytečné, kdybyste nenaočkovali další dávku.

Pokud dojde k třetí vakcinaci (ve věku 16 týdnů nebo 15 měsíců v závislosti na vakcíně), primární očkování je ukončeno. V průběhu času však síla imunitní odpovědi těla opět zeslabuje. Pro zachování vysoké úrovně ochrany před nebezpečnými infekčními chorobami po celou dobu života, musí být očkování v pravidelných intervalech obnovována. Nicméně většina veterinářů již upouští od každoročních přeočkování, která byla běžná ještě před několika lety.

Světová veterinární asociace drobných zvířat (WSAVA) doporučuje pro většinu vakcín (např. pro vzteklinu) přeočkování po třech letech. V některých vakcínách poskytuje účinná látka spolehlivou ochranu i po šesti nebo sedmi letech. V případě parainfluenzy a leptospirózy je však každoroční opakování vakcíny nezbytné.

Doporučená očkování v krátkém přehledu

Pro ochranu psů před uvedenými onemocněními je důležité, aby se majitelé psů drželi striktně očkovacího plánu, který stanoví veterinář. Následující schéma očkování je založeno na obecně přijatých doporučeních. Nicméně by nemělo nahradit konzultaci s Vaším veterinárním lékařem. Ten Vám může poskytnout konkrétní doporučení pro Vašeho psa týkající se potřebných očkování.

Požadovaná očkování u zdravých psů

Na co si dát pozor u nemocných nebo zvláště ohrožených psů?

Výše uvedená doporučení platí pro zdravé psy bez zvláštního rizika infekce. U zvláště ohrožených štěňat nebo psů se zvýšeným rizikem nakažení, například psinkou, může být smysluplné komplexnější očkování. Poraďte se svým veterinářem o tom, které vakcíny pro Vašeho psa doporučuje. V zásadě nemohou být očkováni nemocní psi. Pro minimalizaci rizika možných nežádoucích účinků na minimum by měl být pes v době vakcinace zdravý, odčervený a bez parazitů. Pokud má pes horečku, průjem nebo příznaky jiného onemocnění, musí být nejprve vyléčena tato onemocnění.

Které vedlejší účinky mohou očkování mít?

Vakcíny jsou většinou velmi dobře snášeny. Důležité je, aby bylo štěně zdravé a dosáhlo určeného věku (nejméně 8 týdnů). Poté bude jeho tělo reagovat na očkovací látku adekvátně. Pravděpodobnost výskytu vedlejších účinků je v takovém případě minimální. Možné vedlejší účinky, které by měly po dvou až třech dnech, nejpozději však po týdnu, vymizet:

• horečka
• (bolestivý) otok místa vpichu
• únava
• ztráta chuti k jídlu

Pokud se u Vašeho psa objeví některý z těchto příznaků, ihned vyhledejte veterináře.

Jaká je cena očkování psa?

Veterinární lékaři obvykle podávají kombinovanou vakcínu, postačuje tedy jedna injekce pro očkování proti několika chorobám (např.  vakcína pro 6 onemocnění – psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, parainfluenza a vzteklina). Ceny těchto vakcín mohou být různé v závislosti na veterináří nebo zdravotním stavu psa. Proto je nejlepší se informovat o přesných nákladech za jednotlivé služby u Vašeho veterináře.

Pamatujte, že náklady na očkování jsou daleko nižší, než při případné léčbě nebezpečné infekce. Zdraví Vašeho psa by mělo mít vždy nejvyšší prioritu.

Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.