Turecká angora

O turecké angoře mluví mnoho kočičích milovníků jako „ o nejstarším kočičím plemeni.“ Co je pravda na tvrzení, že tyto kočky okouzlí každého milovníka zvířat po celém světě?

Genetické testování potvrdilo, že je turecká angora jedno z nejstarších kočičích plemen na světě. Za jejich dlouhou srst může genetická mutace, nikoliv selekce člověka. To odlišuje historii chovu tohoto plemene od mnoha jiných!

Vzhled

V Turecku se této kočce říká „Ankara kedisi“ a je považována za národní plemeno. Není se co divit: svalnatá s hmotností až 5 kg, ale elegantní kočka s dlouhou srstí okouzlila mnoho milovníků koček. Kožich angory je výjimečný díky své hedvábné struktuře. Srst je bez podsady, proto se o ni snadno pečuje. Podnebí oblasti turecké Angory je důvodem, proč má kočka v zimě hustou srst s výrazným límcem, ale v létě je srst krátká, lehká a hedvábná. Toto plemeno koček je ideální pro horká léta a studené zimy anatolských a kavkazských horských oblastí.

Ocas je dlouhý a velmi huňatý. Elegantní tělo s dlouhýma nohama turecké angory působí křehce, ale nenechte se mýlit! Hlava má klínový tvar, nahoře široká a k bradě se zužuje. Její mandlové oči lehce vystupují. Velkou pozornost poutají i její uši, mnoho chovatelů dává přednost velkým širokým uším s jemnými chomáčky chlupů.

Vzhled Turecké angory se časem změnil. Není divu, plemeno je známé již od 15. století a má za sebou dlouhou historii chovu. Původní kočky dovezené z Turecka měly velmi silnou a robustní postavu. Zatímco moderní chovatelé a chovatelské organizace upřednostňují poněkud štíhlejší kočku.

Až do devadesátých let byly uznávány pouze bílé kočky, v Turecku platí pořád, že turecká angora musí být bílá. Na počátku devadesátých let FIFe (Fédération Internationale Féline) povolila barevné varianty. Od té doby je turecká angora uznávána všemi kluby v černé, červené stejně jako ve stříbrné variantě. Nepřijatelné jsou odznaky a barvy čokoládová, lila, skořicová a plavá.

Na rozdíl od jiných plemen, jako je např. ragdoll, může mít turecká angora jakoukoliv barvu očí. Zelená, zlatá, zelenozlatá, měděná, modrá nebo dvoubarevná – neexistuje žádny vztah mezi barvou očí a srsti.

Povaha

Turecká angora je považována za zvlášť inteligentní plemeno. Miluje dlouhé mazlení se svými lidmi, ale také chce být psychicky zaměstnaná. Miluje hry jako je hledání pamlsků, lovení udice, hraje si s míčky a myškami. Turecká angora je kočka, která lpí na svém páníčkovi a sleduje ho na každém kroku. Předení a mazlící útoky? Radost ze hry? To najdete v turecké angoře! Angora skutečně miluje interakci s rodinou, což s její přímočarou a přátelskou z ní činí náročné plemeno, které potřebuje hodně pozornosti. Toto plemeno nevykazuje žádnou agresivitu a je ideální pro rodiny, které milují zvířata. Užívá si hru s dětmi a mazlí se s dospělými.

Turecká angora miluje stejně jako divoké kočky dobrodružství ve volné přírodě. Tento výlet ovšem představuje určité nebezpečí. Tato bezstarostná kočičí rasa často bezpodmínečně důvěřuje lidem a často přijde i k cizím lidem, vrtí ocasem a hlasitě mňouká. Mnoho zvířat dokonce rádo vleze i do cizího auta. Kočky, které se můžou volně pohybovat, by proto měli být vybaveny čipy a registrovány v registru, aby se daly rychle identifikovat a rychle se zase dostaly domů!

Historie

Je Turecká angora vážně nejstarší kočičí rasa na světě? Vědci, kteří se touto problematikou zabývali, zjistili pomocí genového výzkumu, že za dlouhou srst u turecké angory může přirozená mutace. Na rozdíl od jiných plemen nevznikla selekcí. Turecká angora je tedy jedno z nejstarších plemen na světě!

Turecká angora pochází původně z Kavkazu a je úzce příbuzná s tureckou kočkou van. V Turecku je známá od 15. století. Sultáni Osmanské říše posílali v 16. století tyto kočky jako dárek anglickým a francouzským dvorům. Díky tomu začaly být tyto kočky známé i v Evropě. Její dlouhá srst přitahovala pozornost šlechty. Turecká angora však nebyla oblíbená jen u dvora. Dokonce i vědce a přírodovědce fascinovaly tyto ušlechtilé kočky s hedvábným kožichem. V knize slavného francouzského přírodovědce Georges-Louis Leclerc de Buffona byla tato kočka zmíněna a zobrazena v roce 1756.

V 18. století u evropských dvorů byly tyto kočky jako symbol společenského postavení. Jeden z popisů tohoto plemene pocházející z roku 1837. William Jardine píše: „Angorské kočky se v této zemi chovají jako módní plemeno. Jsou považovány za jemnější a přátelštější než obyčejné kočky.“ Charles Ross vydal v roce 1868 další popis této kočky: „Angora je krásná kočičí rasa se stříbrnými hedvábnými chlupy (…) Jsou to nádherná stvoření s přátelskou povahou.“

Chov perské kočky odsunul chov turecké angory do pozadí a zmenšil její populaci na hrozivou úroveň a to dokonce i v Turecku. V zoologických zahradách v Ankaře a v Istanbulu bylo zachováno několik exemplářů turecké angory, které toto plemeno zachránili.

Padesátá léta byla zrozením moderního plemene turecké angory. V roce 1954 se dostala turecká angora do Spojených států. V roce 1973 byla uznána americkou chovatelskou organizací CFA – ale jenom její bílá varianta. Uznání ostatních barev následovalo v roce 1978. Z USA se kočky znovu dostali do Německa. Tam byl její chov postaven hlavně na dovezených zvířatech z Turecka. Je zajímavé, že tito jedinci pocházeli hlavně ze zoologických zahrad.

Zdraví

U turecké angory se může projevit autozomálně recesivní ataxie. Tyto takzvané „třesoucí se kočky“ vykazují neurologickou poruchu, které způsobuje problémy s koordinací. Mnoho koťátek zemře v raném věku. Díky rozsáhlé péči, speciální pomoci, správnému domácímu vybavení a speciální veterinární péči se tyto kočky můžou dožít vysokého věku. Příčina tohoto onemocnění není dosud známá, ale je jisté, že je vrozená – dospělá zvířata již tak nemohou onemocnět.

Genetický původ má také nedoslýchavost a hluchota u čistě bílých koček. Rovněž se můžou objevit poruchy smyslu pro rovnováhu. Tyto problémy však nejsou specifické pro toto plemeno, ale protože je mnoho angor bílých, vyskytují se v tomto plemeni tyto problémy častěji.

Chov a výživa

Tohle robustní, zdravé plemeno koček nevyžaduje nějakou zvláštní péči ani výživu. Nejlepším základem pro dlouhý, zdravý život kočky je kvalitní potrava s množstvím zdravých bílkovin. Jako masožravci jsou kočky závislé na vysoce kvalitních bílkovinách – nemohou využít sacharidy nebo jen v omezené míře, což může vést k sekundárním onemocněním, jako je cukrovka.

“Jste to, co jíte”: Tento velice citovaný výrok platí také pro naše domácí mazlíčky. Je vědecky prokázáno, že kočky přesně vědí, co je pro ně dobré. Upřednostňují krmivo, jehož složení odpovídá složení myši – což je jejich přírodní zdroj potravy. Tato kořist se skládá z přibližně 85 % masa, včetně svaloviny, spojovacích tkání a orgánů. Zbytek tvoří rostlinné složky v trávicím traktu a také kosti, srst nebo peří.  Průměrná myš se typicky skládá z 50 až 60 % bílkovin, 20 až 30 % tuku a 3 až 8 % sacharidů, které se nacházejí v zažívacím traktu zvířete. Správná kočičí výživa by měla odrážet tuto skladbu.

Na rozdíl od obecného přesvědčení je celkem snadné zjistit, co je skutečně obsaženo v kočičím krmivu. Na štítku každého krmiva musí být složky uvedeny v pořadí, tzn. že přísada v největším množství musí být uvedena první. Není tedy překvapivé, že maso by mělo být na prvním místě v seznamu ingrediencí. Ale ne všechno maso je maso! Nápis “maso a vedlejší produkty živočišného původu” naznačuje, že kromě čisté svaloviny jsou také zahrnuty všechny vedlejší produkty a odpadové produkty, jako jsou orgány, peří a šlachy. Protože krmení čisté svaloviny vede k nedostatku některých důležitých látek, musí dobré krmivo obsahovat droby. Na druhé straně nejsou všechny droby dobře využitelné. To platí zejména pro odpadní produkty, jako je roh a srst. Kromě složek je na mnoha štítcích krmiv napsáno tzv. “výživové údaje”. Jde o kvantitativní chemickou analýzu látek obsažených v krmivu. Ve většině případů najdete procenta bílkovin, tuku, popelovin, vlákniny a vlhkosti, někdy včetně obsahu vitamínů a minerálů. Takže můžete snadno a rychle zjistit, jak to krmivo je skutečně dobré.

Kromě správné výživy by měly kočky každoročně navštívit veterinárního lékaře, aby provedl nezbytná očkování, zkontroloval chrup a odpověděl na všechny Vaše otázky. EKG a vyšetření plic je také součástí každoročního “kontrolního vyšetření”. Může odhalit možné onemocnění v počáteční fázi.

Jak najít správného chovatele

Přestože není turecká angora jedno z nejoblíbenějších plemen na světě, jeho chov se již zotavil. Chcete-li si angoru pořídit domů, nemusíte cestovat až do Turecka. Mnoho skvělých chovatelů je i v Česku, Německu a Rakousku.

Kočka je jen tak dobrá jako domácnost, ve které vyrůstala. Profesionální chovatelé jsou registrováni v chovatelském sdružení, věnují pozornost dobré péči a výživě svých chovných zvířat. To se samozřejmě odrazí v ceně. Tureckou angorskou kočku můžete koupit okolo 8.000 Kč ale i za více. Měli byste však mít na paměti, že koupí kočky s průkazem původu získáte nejen plemenné doklady Vaší budoucí kočky, ale také závazky a znalosti, které chovatel vložil do chovu a péči o svá zvířata. Kupní cena mnohdy nepokryje ani náklady např. kvalitní krmivo a návštěvy veterináře. Chov je drahý koníček. Nevěřte množitelům, kteří nabízejí svoje kočky bez dokladů! Ti obvykle šetří peníze někde, kde se to nehodí, např. kočku často připouští, šetří na zdravotní péči, na genetických testech nebo na krmivu…

Odpovědný chovatel vám ukáže doklady o jakémkoliv veterinárním vyšetření a doklady rodičů. Dopřeje koťatům 12 týdnů u matky, kde se učí od matky a sourozenců, co má správná kočka umět. Teprve pak jsou koťata připravena připojit se k nové rodině.  Počkejte si, vyplatí se to! V příštích 12 až 18 letech bude turecká angora Vaší parťačkou a okouzlí Vás svojí přátelskou povahou.

Přejeme Vám a Vaší kočce skvělou společnou zábavu!