Pískomil perský

Perský pískomil na kameni

Pískomil perský nebyl dosud příliš rozšířeným domácím mazlíčkem, ale postupně se stává stále populárnějším. Je příbuzný s mongolským pískomilem a patří do čeledi křečkovití (cricetidae), podčeledi: pískomilné (gerbilinae), rodu: pískomil (meriones).

Pískomil perský

Perský pískomil je nejroztomilejší ze všech pískomilů. Nežije pouze na zemi, ale s mimořádnou lehkostí šplhá po strmých kmenech stromů, skáče cíleně z jednoho místa na druhé, a pomocí dlouhého ocasu udržuje rovnováhu. Při správné péči je pískomil perský velmi krotký a nekouše. Pískomilové jsou velmi společenská, přátelská zvířata a nejraději žijí ve skupinách, nejlépe ze stejného vrhu. Nechovejte je nikdy osamoceně, ale alespoň v páru. Výhodné je pořídit si několik jedinců ze stejného vrhu, a pokud nechcete mláďata, pořiďte si zvířata stejného pohlaví. Perští pískomilové jsou aktivní za soumraku a v noci. Dožívají se 6 až 8 let. Velmi dobře šplhají a skáčou (až 80 cm). Jsou velmi čistotní, potřebu vykonávají stále ve stejném rohu, a tudíž nepáchnou.

Vzhled

Perští pískomilové jsou dlouzí cca 30 - 32 cm (i s ocasem).  Barva srsti na zádech je hnědá (agouti), břicho je zřetelně ohraničeno bílou. Vzhledem k tomu, že patří k dosud vzácné chovné formě, zachovává se jejich původní barva "agouti". Srst je krásně lesklá. Mají velké černé oči, nad nimiž se bělají proužky srsti. Ocas je chlupatý, na konci s černým střapcem. Perští pískomilové mají úžasnou mimiku a gesta. Jejich malé uši jsou velmi pohyblivé a slyší všechno.

Původ

Za soumraku / v noci aktivní perští pískomilové pocházejí ze skalnatých oblastí nebo skalních pouští, kde žijí v norách s mnoha tunely. Jejich skutečným domovem jsou vrchoviny v Pákistánu, ale také v Iránu, Afghánistánu, v Iráku nebo v Turecku. Zvířata si budují spíže, které jsou vždy blízko k povrchu. Hnízdící komory jsou však vždy na konci chodbiček. Rádi se usazují pod skalami. Hnízda pokryjí rostlinnými zbytky a hnízdním materiálem.

Způsob života

Perští pískomilové mají výrazné společenské chování: Zvířata si vzájemně pečují o srst. V případě nebezpečí můžete slyšet mírné kňučení. Kromě toho je pro ně typické bušení zadními končetinami a chvění ocasu (v případě vzrušení nebo úzkosti). Perští pískomilové si potravu  „syslí“ a hromadí. Nicméně, na rozdíl od křečka, nemají velké lícní kapsy, ale mohou v tlamičce přenášet pouze malé množství (asi 3 - 5 zrn). Shromážděnou potravu zahrabou a zakryjí.

Chov perských pískomilů

Klec

Přestože perský pískomil vypadá roztomile, je důležité věnovat pozornost jeho chovu zejména s ohledem na jeho původ. Tato zvířata musí být chována minimálně v páru! Vzhledem k jejich vlastnostem a neustálému šplhání je potřeba relativně velká klec: Pro dvě zvířata o podlahové ploše min. 100 x 50 cm, čím vyšší klec bude, tím lépe (kvůli šplhání a skákání). Ideální jsou voliéry. Ty mohou být vybaveny plošinami a rozděleny na patra. Z otevřených voliér se však může rozléhat hluk. Vhodnou alternativou je dostatečně velké skleněné terárium.

Vybavení klece

Mezi základní vybavení klece by mělo patřit nemořené dřevo z ovocných stromů, po kterém mohou pískomilové šplhat. Chybět by neměly ani dva nebo tři domečky na spaní a kukaně. Všechno vybavení by mělo uspořádáno tak, aby se aktivní zvířata nezranila. Kromě toho, pískomilové milují kartonové ruličky a misku s pískem na koupání pro činčily. Jako podestýlku použijte 5-7 cm vysokou vrstvu kočkolitu nebo ptačího písku, kterou posypete další silnou vrstvou dřevěných hoblin a senem (celkem min. 20 cm). Dále přidejte kuchyňské papírové utěrky pro hnízdění. Vata pro křečky není vhodná, zejména mladým zvířatům hrozí nebezpečí sevření. Vzhledem k tomu, že perský pískomil nepáchne, postačí kompletní čištění klece každé 3-4 týdny. Pouze roh, kde zvíře vykonává potřebu, je třeba čistit alespoň jednou týdně.

Výživa

Hlavní potravou perských pískomilů by měla být speciální krmná směs pro pískomily. K dispozici by měli mít vždy dostatek sena a vody v pítku nebo misce. Krmnou směs by měla doplnit čerstvá potrava ve formě ovoce a zeleniny (neošetřené, oloupané a bez semen!). Vzhledem k tomu, že pískomilové potřebují živočišné bílkoviny, měli by být pravidelně krmeni červy. Je to nezbytný, ale i chutný doplněk stravy. Občas můžete přidat malé množství krmiva pro psy nebo kočky. Jako pamlsek podávejte toastový chleba, suchary, slunečnicová semínka a ořechy. Vzhledem k tomu, že zvířata vytvářejí zásoby a zakrývají misku s krmivem stelivem, odstraňujte pravidelně zbytky čerstvých potravin, aby se nekazily a neplesnivěly.

Chování a ochočení

Perští pískomilové jsou velmi zvědaví, rychle se spřátelí a ochočí. Jsou-li však nejistí nebo se bojí, bleskově se ukryjí. Perští pískomilové mohou být velmi krotcí, pokud mají dostatek zábavy, ale nejsou to žádní mazlíčci pro malé děti a nejsou zrovna tiší. Proto zajistěte zvířatům pravidelný výběh v prostorech, kde se nemohou schovat a kde jim nehrozí žádné nebezpečí. Průvan, vlhkost a stres těmto zvířatům neprospívá.

Pískomila můžete ochočit podáváním pamlsků z ruky. Budou stále odvážnější a začnou Vám šplhat po oblečení. Nechytejte zvířata do ruky, pokud nejsou dostatečně ochočena, jinak by to chápali jako lov kořisti. Dokud nejsou pískomilové dostatečně ochočení, můžete pro jejich odchyt použít cca. 20 cm dlouhé papírové trubičky.

Perský pískomil miluje hrabání, hrabání a zase hrabání, dále pak šplhání, skákání, budování můstků, hnízdění a skrývání. Pěkným vzájemným gestem pískomilů je, že se navzájem pozdraví čumáčky a pošťouchnou se. Milují změnu, nové výzvy a hry. Pokud o ně budete správně pečovat, dopřejete jim dostatek zábavy a pravidelného pohybu, poděkují se Vám spoustou radosti a zábavy.

Nejlépe hodnocené články

Ježek bělobřichý

Teď to bude píchat: Ježek sice patří mezi exotická zvířata, ale stále více získává na popularitě. Roztomilá videa s ježky, která kolují na video platformách, přispívají mimo jiné k tomu, že se v našich domácnostech objevuje tento malý hmyzožravec stále častěji. Chov ježka, který je spojen s velkým úsilím, je však v očích ochránců zvířat poněkud kontroverzní.

Morče

Anja Reutter pomáhá morčatům v nouzi a odpoví na nejčastěji kladené dotazy týkající se morčat.

Osmák degu

Osmáci degu jsou hlodavci, kteří se do Německa dostali z Chile. Tam žijí v otevřených prostorech a vytvářejí malé průchody v podzemních jeskyních. Vzhledově jsou podobní krysám a činčilám. Používají přední tlapky stejně jako činčila (nebo myši) a používají je jako pár rukou. Drápky na nohou jim umožňují šplhat po skalách a větvích.