Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes půozuje na louce

Bývalý farmářský pes z Bernské vysočiny nejvíce je známý pod mnoha jmény, nejvíce však jako Bernský salašnický pes. Tito mohutní psi jsou oblíbení po celém světě jako skvělí psi do rodiny. Bernští salašničtí psi zahrnou své lidi hřejivou láskou – ačkoli mají raději chlad a sníh venku.

Historie

Masivní tělo, ne pomalé nebo obézní, ale silné a svalnaté – tento vzhled popisuje již předky Bernského salašnického psa. Ti byli původně chováni ve švýcarské oblasti kolem Bernu jako farmářští psi pro tahání vozíků a nahánění dobytka. Není jisté, z jakých psů se tříbarevní farmářští psi přesně vyvinuli. Předpokládá se, že k jejich předkům patří molossus a mastif, kteří byli do alpské oblasti přivedeni Římany. Příběh Bernského salašnického psa lze přesněji vyprávět až od počátku 20. století. Ve městě Dürrbach byl hostinec, ve kterém se setkávali vesničané, cestující a obchodníci. Na nádvoří tohoto hostince chovali velké tříbarevné psy. Starší název „Dürrbächler“ lze tedy odvodit od této oblasti v kantonu Bern, kde byl tento pes v počátcích chovu rozšířený.

Psi Dürrbächler byli poprvé vystaveni na výstavě psů v roce 1902. Zájem o atraktivní psy, doposud známé jen ve švýcarském regionu, se s touto a následující výstavou rychle zvýšil. V roce 1907 byl definitivně založen „Sweizer Dürrbach Club“, který měl zahájit čistý chov plemene. Geolog a kynolog Dr. Albert Heim přišel s návrhem změnit název plemene z „Dürrbächler“ na „Bernský salašnický pes.“  Dr. Heim také pomohl vytvořit první standard plemene. Bernský salašnický pes se díky svému vzhledu a skvělým fyzickým a sociálním vlastnostem brzy stal poulární i mimo Švýcarsko.

Vzhled

Jak vypadá Bernský salašnický pes?

Bernský salašnický pes je nejen svou povahou, ale také přitažlivým vzhledem vítaným a atraktivním hostem. Charakteristickým rysem je jeho tříbarevnost. Hlavní část zabírá černá barva, která se rozprostírá jako kabát nad trupem, krkem, hlavou a ocasem. Symetrická bílá lysina začíná na čele a rozšiřuje se směrem k tlamě, kde sahá maximálně ke koutkům rtů. Nápadný je také bílý prsní kříž, bílé tlapky a bílá špička ocasu. Hnědo-červené znaky na tvářích, na nohou a po straně bílých chlupů na hrudi vytvářejí krásné akcenty a dotvářejí jejich atraktivní tříbarevnost. Pro Bernského salašnického psa jsou typické hnědočervené skvrny nad očima.

Na rozdíl od ostatních tří zástupců švýcarských salašnických psů, jako jsou Appenzellský, Entlebušský a Velký švýcarský salašnický pes, je srst Bernského psa jediná s dlouhými chlupy. Je obvykle rovná a hladká, nanejvýš mírně zvlněná. Bujná srst je měkká a lesklá a spolehlivě chrání psa před chladem a sněhem. Horké počasí snáší dobře osrstěný pes o poznání hůře. V létě by měl mít čtyřnohý kamarád možnost schovat se do stinných míst a vyhnout se fyzické námaze v poledním slunci.

Hmotnost a výška Bernského salašnického psa

S výškou v kohoutku 64 až 70 cm u psů a 58 až 66 cm u fen se Bernský salašnický pes řadí mezi velká plemena psů. Bohužel jako rodinní psi často mají sklon k nadváze kvůli nedostatku pohybu a špatné výživě. U psů, stejně jako u lidí, vede obezita často k problémům s klouby a dalším onemocněním. Hmotnost zdravého štíhlého Bernského salašnického psa by proto neměla přesáhnout 55 kg u psů a 45 kg u o něco menších fen.

Štěně Bernského salašnického psa

Povaha

Díky své dobromyslné a přátelské povaze se Bernský salašnický pes stal jedním z nejoblíbenějších pasteveckých psů na světě. Jako rodinný pes je věrný svým blízkým po celý život a je mimořádně loajální a oddaný. Díky vysokému prahu citlivosti reaguje extrémně klidně na podněty prostředí. Agresivní chování je tomuto lidumilovi naprosto cizí.

I přes vrozenou ostražitost není třeba se bát útoků Bernského salašnického psa – může se dokonce stát, že někteří zástupci této rasy přivítají zloděje vrtícím ocasem. O to je oblíbenější jako rodinný pes, kterého lze bezpečně chovat i v rodině s malými dětmi. Křičící nebo řádící batolata klidného obra z míry nevyvedou. Spíše si užívá společné hraní a láskyplnou péči o děti. Pouze u samců mohou vzniknout spory s jinými psy stejného pohlaví, pokud se cítí ve svém teritoriu omezeni.

Výchova Bernského salašnického psa

Bernský salašnický pes má v určitých oblastech jistou tvrdohlavost, což je patrné například v odmítnutí příkazů, které v očích psa nedávají smysl. Bernský salašnický pes má velké sebevědomí a poměrně vysokou inteligenci, díky níž zpochybňuje různé povely. Se spoustou lásky a trochou odměn lze temperamentní štěně snadno vycvičit, aby se z něj stal dobře vychovaný rodinný pes, který může být motivován a nadšen pro nejrůznější úkoly. Tažný pes, záchranářský pes, stopař nebo terapeutický pes – všechny tyto aktivity jsou pro toto vyrovnané a vytrvalé plemeno vhodné. Po úspěšném základním výcviku a socializaci mají Bernští salašničtí psi díky své klidné a přátelské povaze často více privilegií než ostatní plemena psů. Lze je bez problémů vzít kamkoli a často mohou volně pobíhat bez vodítka, protože nemají sklon lovit ani se toulat.

Chov a zdraví

Z pracanta módním trendem a nástrojem k výdělku

Jaká bývala hlavní náplň Bernského salašnického psa – hlídání na statku, nahánění zvířat a tahání vozíků pro obchodní cestující. Jaké vlastnosti byli u tohoto farmářského a pracovního psa nejvíce ceněné? Ochota pracovat, ostražitost, síla a silné zdraví. Když se pracovní psi z důvodu industrializace postupně stávali méně potřebnými, mnozí brzy viděli v dobráckém a vyrovnaném psovi dokonalého rodinného společníka. Chovatelé kladli stále větší důraz na zachování dobrých sociálních charakteristik a poprvé také šlechtili plemeno z hlediska krásy. Za krátkou dobu patřil tento krásný pes k takzvaným módním psům. Výsledkem byly slabiny v charakteru a dědičné vady způsobené nekontrolovaným množením pochybných chovatelů, kteří si chtěli vydělat peníze prodejem atraktivních rodinných psů.

S láskou ke zdraví

Naštěstí milovníci původního typu psů tento trend ukončili. Zdraví a dlouhověkost jsou opět rozhodující při dnešním výběru k chovu, jehož pravidla jsou velmi přísná. Pro snížení dědičných chorob a zlepšení zdraví plemene se používají chovná kritéria, která zohledňují nejen rodičovská zvířata, ale i sourozence a další příbuzné. Průměrná délka života Bernských salašnických psů je nicméně stále nízká – 7 až 10 let. Mezi nejčastější onemocnění, s nimiž se toto plemeno potýká, patří problémy s klouby (dysplazie kyčlí a loktů), onemocnění ledvin a rakovinové nádory. Abyste získali co nejzdravější štěně, které Vám a Vaší rodině bude dělat radost po mnoho let, určitě kontaktujte renomovaného chovatele, pro kterého znamená zdraví jeho čtyřnohých odchovanců více než rychlé peníze. Dobrý chovatel je především nadšený chovatel – chovem psů určitě nezbohatne. Svědomitý chov plemenných psů je nejen nesmírně náročný na čas, ale také obvykle stojí více peněz, než kolik lze získat prodejem štěňat.

Existuje mnoho lidí, kteří tyto obry chovají s vášní a s rozmyslem. Je tedy snádné najít dobrého a renomovaného chovatele. Obvykle jsou registrováni v rámci klubu a lze je tak snadno najít. Udělejte si čas na výběr chovatele – nejlepší je navštívit chovatele a jeho psy několikrát, abyste získali komplexní informace o jeho chovu. Pokud je první dojem dobrý a máte dobrý pocit z prostředí, čistoty a zapojení psů do rodiny, můžete jít do dalších podrobností. Je důležité, aby byli chovní psi očkováni a podstoupili všechny doporučené zdravotní kontroly. Dobrý chovatel Vás navíc nikdy nebude ke koupi štěněte přemlouvat, spíše Vás bude komplexně informovat o životě s Bernským salašnickým psem a získá představu o podmínkách, v nichž s Vámi jeho chráněnec bude žít. Pokud uvidí, že nesplňujete nezbytné předpoklady pro úspěšné soužití s tímto psem, může Vám dokonce poradit, abyste si tohoto psa nekupovali.

Bernský salašnický pes na pláži

Jak krmit Bernského salašnického psa

Než se k Vám štěně nastěhuje, mimo koupi spousty psích doplňků je také nezbytné vše promyslet. Jedním z témat, na které byste měli předem myslet, je strava Vašeho psa. Váš chovatel Vám poskytne četné rady a pro prvních několik týdnů Vám poskytne komplexní výživový plán. Určitě byste měli ještě chvíli krmit krmivem od chovatele, na které je pes zvyklý a které je optimálně přizpůsobeno potřebám mladých Bernských salašnických psů. Štěňata mají jiné nutriční potřeby než dospělí psi. Pokud chcete změnit krmivo, měli byste tak činit pomalu a postupně, aby si žaludek Vašeho psa na nové krmivo zvykl.

Obezitě a s ní spojeným zdravotním problémům zabráníte dostatkem pohybu a správnou a vyváženou stravou. Nejlepší je vysoký podíl masa smíchaného se spoustou ovoce a zeleniny. Stravu můžete podávat jak ve formě suchého, tak i mokrého krmiva. Jako alternativa k hotovým výrobkům je ideální tzv. barfování, při kterém je psům podáváno krmivo pouze v syrovém stavu. Zastánci metody BARF zdůrazňují cenné přísady, které se vyskytují v syrovém masu a zelenině a které se vařením vytrácí. Pokud si nejste jisti, které krmivo je pro Vašeho Bernského salašnického psa vhodné, obraťte se na svého chovatele nebo veterináře, který pro psa vytvoří individuální stravovací plán. To, co pes potřebuje, závisí na mnoha faktorech: správná strava není jen o plemeni a pohlaví, ale také o tom, kolik Váš pes váží, jak je starý a jak je aktivní. Váš pes by samozřejmě měl mít v misce vždy dostatek čerstvé vody.

Chov a péče

Kromě výživy Vašeho psa je také nezbytné pečlivě zvážit prostředí, ve kterém bude Váš pes žít. Za prvé, velký Bernský salašnický pes potřebuje hodně prostoru. Dům se zahradou nebo dokonce statek jsou ideální. Pes milující svobodu rozhodně není vhodný pro malý městský byt. Mějte také na paměti, že štěňata nesmí v prvních měsících svého života chodit po schodech, aby si chránila klouby, které ještě nejsou plně vyvinuté. Už z tohoto důvodu byt bez výtahu nepřichází v úvahu. Přízemní vstup do Vašeho obydlí může být i později velkou výhodou, pokud Váš pes již nebude moci chodit po schodech z důvodů věku a Vy ho nebudete moci nosit kvůli jeho hmotnosti.

Bernský salašnický pes potřebuje velký výběh a hodně zaměstnání. Jako majitel psa byste měli mít chuť a především čas, který budete Vašemu obrovi věnovat. Švýcarský pes miluje dlouhé výlety se svými lidmi a radost mu dělají také duševní výzvy. Inteligentní hračky a výcvik jako tažný pes, záchranářský pes nebo stopař se dobře hodí pro tyto chytré psy. Pro ostatní psí sporty však existují pro Bernského salašnického psa významná omezení. Sporty, které jsou příliš rychlé a mají prudké pohyby, jako je např. Agility, by velké a těžké psy zbytečně přetěžovaly.

Péče o srst

Přiměřená péče také přispívá k pohodě Vašeho psa. Dlouhá, hladká srst by měla být kartáčována nejméně 2 až 3krát týdně, aby nedošlo k plstnatění a aby byl zachován její lesk. Při výměně srsti je nejlepší kartáčovat každý den. Kromě toho byste měli denně kontrolovat oči, uši, drápy, polštářky na tlapách, kůži a zuby Vašeho čtyřnohého přítele a v případě potřeby je vyčistit. Tyto krátké rutinní kontroly Vám také mohou pomoci včas identifikovat jakékoli změny nebo vředy, které by mohly být příznakem rakoviny, a podstoupit vhodnou léčbu. Vhodný chov a komplexní péče mají nejen přínos pro zdraví a pohodu Vašeho psa, ale také rozhodujícím způsobem přispívají k tomu, že se Vy i Váš pes budete dlouho těšit ze společných chvilek.

Nejlépe hodnocené články

Pomeranian

Tito malí rošťáci nezaujmou svojí výškou, ale spíše přátelskou povahou, sebedůvěrou a energií. Není divu, že si toto plemeno získává srdce mnoha milovníků psů.

Čivava

Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.

Zlatý retrívr

Středně velký zlatý retrívr je skvělý přítel dětí a ideální rodinný pes: má velmi dobrý vztah k lidem a je snadno ovladatelný, nicméně potřebuje trochu péče o srst a dostatek pohybu.