Velký švýcarský salašnický pes

Velký švýcarský salašnický pes je pozorným hlídačem a vytrvalým pracovníkem. Umí také být umazleným rodinným psem, který je přátelský k dětem. Typické zbarvení na první pohled prozradí, do jaké psí rodiny patří. Se svou výškou ramen až 72 cm je toto plemeno nejtěžším a největším ze všech uznávaných salašnických plemen.

Povaha

Podsaditého velkého švýcarského salašnického psa nevyvede jen tak něco z míry. Cizí lidé, hlasitá školní třída, štěkající psi nebo páchnoucí traktor nedokážou rozhodit tuto vyváženou povahu. Tomuto pozornému hlídači díky jeho přirozenému ochrannému instinktu nic neunikne. Existuje ale jen málo věcí, kvůli kterým by znervózněl. Agresivní nebo úzkostné chování je tomuto Švýcarovi naprosto cizí.

Silný obránce a jemný kamarád na hraní

Nicméně, tento pes vykazuje silné ochranářské chování vůči svým chovatelům. Cizí lidé, kteří se přiblíží jeho teritoriu jsou okamžitě ohlášeni. Jeho odtažitost oproti „vetřelcům“ však opadne okamžitě, jakmile zjistí, že se jedná o přátele rodiny. Toto sociální plemeno miluje své lidi nadevše. Neustále vyhledává jejich blízkost. Obzvláště dobře si tento dobromyslný obr rozumí s dětmi. Bude neustále stát po boku jako kamarád na hraní, chůva a ochránce.

Vášnivý tažný pes

Stejně jako lásku k rodině potřebuje velký švýcarský salašnický pes vhodnou zábavu. Chce se pohybovat a chce být potřebný. Odjakživa byl vášnivým nosičem a tažným psem. I dnes se zálibou tahá sáně, vozíky, nebo nosí svému páníčkovi nákupy domů.

Švýcarský salašnický pes je velmi inteligentní. Má také velkou radost z učení. Rychle si proto zapamatuje vše, co je od něj očekáváno. Umí však ukázat i svou tvrdohlavou stranu. Zejména pokud se mu nějaký úkol zdá nepotřebný nebo zbytečný.

Tohoto psa je potřeba pravidelně stavět nové výzvy. Kromě pohodlných procházek musíte hravým způsobem cvičit různé pokyny. Takto zaměstnaný velký švýcarský salašnický pes bude přizpůsobivý a nekomplikovaný.

Vzhled

Jak je pro všechny salašnické psy charakteristické, vyznačují se i velcí Švýcaři atraktivním zbarvením se třemi barvami. Černá základní barva se přitom rozkládá jako kabát přes trup, krk, hlavu a ocas. Symetrická bílá skvrna na čele se šíří směrem k tlamě, kde dosahuje nejdále k pyskům. Hnědo-červené znaky (tzv. žíhání) na tvářích, na nohou a na kraji bílé náprsenky doplňují trojbarevné zabarvení srsti. Typické pro salašnického psa jsou mj. „dvojité oči“, které jsou symbolizovány červeno-hnědými skvrnami nad očima.

Jak se liší od bernského salašnického psa?

Velký švýcarský salašnický pes krátkou krycí srst. Tím se na první pohled liší od svého známého příbuzného, bernského salašnického psa. Měkká podsada však tohoto horského psa spolehlivě chrání před chladem a mokrem.

Dalším, ale méně jasným znakem pro odlišení od bernského salašnického psa je velikost. S výškou v kohoutku 65 až 72 cm (samci) a 60 až 68 cm (samice) jsou tito psi obvykle o dva centimetry vyšší než jejich příbuzní z Bernu.

Stvořen pro práci

Velký švýcarský salašnický pes se vyznačuje podsaditou a svalnatou postavou. Má silné kosti. Je jako předurčený k tahání a nošení těžkého nákladu. Navzdory své velikosti a značné hmotnosti 45 až 65 kg je velmi vytrvalý a pohyblivý. Miluje, pokud je postaven před nějakou výzvu. Vždy je připraven pracovat. Pokud něco upoutá jeho pozornost, otočí se jeho trojúhelníkové, středně velké uši směrem dopředu. V klidu visí na jeho velké, silné hlavě.

Historie

Jeho masivní a silné tělo není těžkopádné, ale svalnaté a pohyblivé. Tato postava byla již znakem předků velkého švýcarského salašnického psa, který vešel do historie jako „řeznický pes“. Tito psi byli rozšíření na konci 19. století ve střední Evropě (především ve Švýcarsku). Řezníci, sedláci, obchodníci s dobytkem a řemeslníci je používali jako tahače, honáky a ochranné psy.

„Krátkosrstý bernský salašnický pes“ jako otec plemene

Bernský salašnický pes (tenkrát označován jako „Dürrbächler“) byl poprvé ukázán na výstavě v roce 1802. Šest let poté byl v roce 1908 na jubilejní výstavě švýcarské kynologické společnosti představen stejně zbarvený samec s krátkou srstí.

Stalo se tak zásluhou švýcarského geologa a kynologa prof. Dr. Alberta Heima. Dr. Heim pracoval jako rozhodčí na výstavách a podílel se na standardu bernského salašnického psa. Díky jeho činnosti byla tomuto plemenu věnována speciální pozornost. Společně s majitelem samce Franzem Schertenleibem hledal krátkosrsté samice, se kterými byl založen chov nového plemene.

Pouze o rok později bylo toto plemeno zařazeno do švýcarské plemenné knihy pod názvem „velký švýcarský salašnický pes“.

© Kristyna / stock.adobe.com

Nasazení ve švýcarské armádě

Chov bernského salašnického psa byl velmi úspěšný. Již krátce po svém objevení se stal známý i za hranicemi Švýcarska. I v tom se obě rasy liší. Základna chovu velkého Švýcara zůstala ve Švýcarsku. Moc toho nezměnil ani v roce 1912 založený klub pro velké švýcarské salašnické psy.

Malý zlom nastal po druhé světové válce. Švýcarská armáda během války používala tyto robustní a spolehlivé psy jako tažné psy a nosiče. Díky tomu se zápisy do švýcarské plemenné knihy staly pravidelnějšími. Oproti bernskému a appenzellskému salašnickému psovi je velký švýcarský salašnický pes dodnes spíše vzácnějším plemenem. Ročně se narodí pouze asi 120 štěňat.

Pro koho je velký švýcarský salašnický pes?

V porovnání s bernským salašnickým psem je toto plemeno méně časté. Neznamená to ale, že se musíte při koupi chopit prvního štěněte, které uvidíte. V nezávislosti na plemeni by pes nikdy neměl být koupen ve spěchu. To platí pro pořízení kteréhokoliv psa.

Pokud se zajímáte o salašnické psy, měli byste se nejprve seznámit se specifiky tohoto plemene a s rozdíly jednotlivých plemen. Jaké jsou nároky na chov každého plemene? Je tento pes vhodný pro život ve městě? Kolik času zabere péče, zábava a výchova? Chovatelské kluby, chovatelé a majitelé salašnických psů vám mohou poskytnout užitečné odpovědi z praxe.

Kde najdu vhodného chovatele?

Pokud padla Vaše volba na velkého švýcarského salašnického psa, tak je potřeba najít správného chovatele. Ale co vlastně znamená „správný chovatel“? Samozřejmě by měl chovatel být seriózní. Je zapsaný ve spolku a měl by se držet pravidel chovu stanovených spolkem.

Měl by také být sympatický. Měl by být schopný Vás přesvědčit o tom, že vede svůj chov se spoustou ohleduplnosti, zkušeností a vášně. Je zřejmé, že se něco takového může podařit pouze v rámci osobního rozhovoru.

Chovatelé, kteří prodávají přímo přes telefon či inzerát nebo chovatelé, kteří Vás nikdy nepozvou k sobě domů, tyto předpoklady nesplňují. Proto dbejte při výběru chovatele na následující rady:

Tipy pro první setkání s chovatelem

• Chovatel Vás pozve k sobě domů a ochotně Vám ukáže chovatelskou stanici a matku. Štěňata většinou nejsou při prvním setkání ukazována. Je možné, že ještě nejsou narozená. Pokud ano, chovatelé je také mohou chtít ochránil před ukvapenou koupí. Málokdo odolá pohledu na roztomilá štěňátka.
• Chovatel patří k oficiálnímu spolku salašnických psů a disponuje obsáhlými znalostmi a spoustou zkušeností s velkými salašnickými psy.
• Chovná zvířata byla před připuštěním vyšetřena (především kvůli problémům s klouby). Štěňata jsou odevzdána se všemi potřebnými dokumenty, rodokmenem a průkazem původu.
• Před odběrem musí být štěňata vyšetřená, očkovaná a očipovaná.
• Chovatel se důkladně zajímá na Vaše životní podmínky. Záleží mu na osudech svých odchovanců. Je lepší se vyvarovat chovatelů, kteří se chtějí zbavit štěňat co nejrychleji.
• Chovatel požaduje přiměřenou cenu za svá zvířat. Ta se pohybuje okolo 35 000 korun. Dejte ruce pryč od neseriózních „výhodných nabídek“.

Zdraví a onemocnění typická pro plemeno

Důležitým aspektem, který hovoří pro koupi čistokrevného salašnického psa ze seriózního chovu, je určitě zdraví zvířete. Všechna chovná zvířata jsou vyšetřena na běžné dědičné choroby. Výsledek je zdokumentován a lze do něj kdykoliv nahlédnout.

Mimořádnou pozornost byste v tomto případě měli věnovat vyšetřením na různá onemocnění kloubů. Tito psi mají sklony k dysplazii kyčelního a loketního kloubu a k disekující osteochodritidě. To je bohužel běžné u všech velkých a těžkých plemen. Díky přísným předpisům pro chov a důslednému vyřazování postižených zvířat z chovu lze naštěstí snížit riziko onemocnění.

© anzze86 / stock.adobe.com

Péče o srst

Tito psi mají krátkou srst, která zachycuje jen malé množství nečistot. Díky čemuž je u tohoto plemene péče o srst opravdu snadná. Pravidelné čištění s pomocí kartáče je dostačující. Pokud je Váš pes velmi znečištěný, můžete jej samozřejmě také osprchovat. Šampon pro psy by měl být používán pouze v malých množstvích. Pokud je to možné, sprchujte bez šampónu. Může totiž být škodlivý pro strukturu srsti a pro kožní bariéru.

Kterou péči potřebuje Váš pes a jak často?

• srst: Krátká srst by měla být kartáčována dvakrát týdně.
• zuby a tlama:Zuby Švýcara by měly být čištěny nejméně dvakrát až třikrát týdně. Přitom věnujte pozornost také barvě dásní a možnému zánětu.
• drápky:Abyste zabránili poranění, měli byste stříhat drápky Vašeho salašnického psa jednou až dvakrát měsíčně. Nesmíte však stříhat příliš mnoho. Mohlo by to být pro Vašeho psa bolestivé. Další stříhání by bylo o to složitější.
• uši: Uši by měly být otřeny zvenku asi jednou týdně měkkou vatičkou navlhčenou přípravkem pro čištění uší s neutrálním pH. Nezavádějte nic do zvukovodu. Při čištění věnujte pozornost nepříjemnému zápachu nebo zarudnutí. To mohou být příznaky infekce.

Co je třeba vzít v úvahu při chovu štěněte?

U štěňat je nutné dbát na to, aby nedocházelo k přílišnému zatěžování kloubů. Zabráníte tak možným deformacím a opotřebením. Štěňata by neměla v období růstu běhat po schodech. Neměla by si hrát a skákat na tvrdých plochách. Neměla by tahat nebo nosit příliš těžkou zátěž. Také dospělí psi by měli být chováni v takových podmínkách ve kterých musí chodit po schodech co nejméně.

Láska a spousta prostoru

Jak již jeho název napovídá, potřebuje velký švýcarský salašnický pes spoustu prostoru. Pro chov ve městě je proto vhodný pouze z části. Velká zahrada však není vše, co potřebuje. aby se cítil pohodlně. Láskyplný Švýcar potřebuje kromě smysluplné celodenní zábavy především lásku a pozornost. Zvláště večer nebo po dlouhé procházce vyhledává blízkost svého páníčka.

Člověk, který tomuto psovi daruje potřebnou pozornost a pocit bezpečí, bude odměněn neuvěřitelně věrným a dobromyslným psem. Navzdory své pověsti příležitostně „tvrdohlavého“ psa je velký švýcarský salašnický pes poslušný. Jeho výchova bývá obvykle nenáročná. Pes se obvykle ochotně podřídí svému chovateli.