Miniaturní bulteriér

Miniature Bull Terrier

Miniaturní bulteriér má stejně jako jeho velký bratr nezaměnitelnou podobu.

Miniaturní bulteriér zmenšeným obrazem svého „velkého bratra“, standardního bulteriéra. I u menší varianty počítejte s typickým „downovým obličejem“, vejčitou hlavou a odhodlaným výrazem. Minibulteriér je vyrovnaný a loajální rodinný pes. Musí však být brzy socializovaný. Důsledná výchova je nutností. Miniaturní bulteriér dobře vychází i s dětmi a kočkami.

Povaha

Miniaturní bulteriér je chován jako samostatné plemeno již téměř 150 let. Mnoho lidí ho však považuje jednoduše za mini verzi standardního bulteriéra. I malý „bulík“ musí čelit špatné pověsti. Stejně jako jeho velký bratr. Oba jsou často vnímání jako „krvelační bojoví psi“. Povaha plemene však této pověsti neodpovídá. Stejně je tomu i u standardního bulteriéra.

Disciplinovaná nálož energie

Minibulteriér je extrémně vyrovnaný. Nic na tom nemění ani jeho odvážná a temperamentní povaha. Tento hravý pes je přátelský k lidem. Zejména při interakci s dětmi je velmi dobrácký a velice disciplinovaný.

Má extrémně vysoký práh bolesti. Nenechá se vyvést z rovnováhy ani hlučným chováním dětí. To samozřejmě neznamená, že by ležel netečně ve svém pelíšku. Malý bultík je vždy připraven k řádění a hraní. Vždy hledá nová dobrodružství a nadšeně doprovází své lidi do přírody. Miluje dlouhé procházky, rozmanité cesty, vzrušující hry a dovádění. Špičkový sportovec z něj asi ale nikdy nebude.

Oddaný a tvrdohlavý

Rád také lenoší a mazlí se se svou rodinou. Malý pes sleduje svého pána na každém kroku. Vyhledává jeho náklonnost a pozornost. Tento milý pes špatně snáší delší samotu. Je silně fixován na své lidi. Na ignoraci nebo dokonce odmítání reaguje často depresivně nebo až agresivně. I přes tyto úzké vazby na svou rodinu má miniaturní bulteriér vlastní hlavu. Od této malé – někdy docela tvrdohlavé – osobnosti bychom neměli očekávat poníženost a slepou poslušnost.

Vzhled – nezaměnitelný tvar hlavy

Nejen povahově má miniaturní bulteriér svou „vlastní hlavu“. Vejčitý tvar jeho hlavy s „downovým obličejem“ je ve světě psů jedinečný. Čelo a nos tvoří přímku. Tyto odlišné linie hlavy jsou typickým rozlišovacím znakem standardních a miniaturních bulteriérů.

Silný, kompaktní a dobře stavěný

Se svým „velkým bratrem“ sdílí minibulteriér také mohutnou, svalnatou a kompaktní postavu. Krátká, hladká a přiléhavá srst zdůrazňuje jeho harmonické proporce. U bulteriéra standard plemene nestanovuje ani hmotnost, ani velikost.

Miniaturní bulteriér by měl dosahovat maximální výšky v kohoutku 35,5 cm. Ani u minibulteriéra ale není specifikována hmotnost. Hmotnost by měla být ve vyváženém poměru k velikosti těla. Požadovaná „maximální substance“ miniaturního bulteriéra by se v žádném případě neměla zaměňovat s nadváhou.

Miniaturní bulterér

Četné barevné variace

Pokud jde o barvu, je minibulteriér extrémně různorodý. Toto plemeno bylo původně chováno výhradně pro jeho schopnost pracovat jako lovec krys a myší. Na vzhled se bral ohled méně.

Dnes existují psi v barvě čistě bílé, černé, červené, plavé nebo žíhané. Povoleny jsou také dvou nebo tříbarevné varianty. U barevných psů by měla převládat základní barva. U bílých psů jsou povoleny pouze skvrny na hlavě. Jinde na těle jsou nežádoucí. Modrá nebo játrově hnědá taktéž neodpovídá standardu plemene.

Historie

Stejně jako velký bulteriér, i miniaturní bulteriér vznikl v Anglii v 18. a 19. století. Předkové obou plemen jsou buldoci a teriéři. Navzdory tomuto společnému původu není mini v žádném případě jen „kopií“ standardního bulteriéra.

Miniaturní bulteriér je chován samostatně již více než 150 let. Tato dvě plemena byla čas od času navzájem křížena. Docházelo k tomu zejména v obtížných letech po první světové válce.

Lovec, bojovník a společník

V prvních letech svého vzniku byl miniaturní bulteriér chován především k lovu potkanů, myší a kun. Plnil také roli společenský psa.

V průmyslových oblastech Anglie ho potkal stejný osud jako standardního bulteriéra. Byl používán pro krvavé psí zápasy. Zvláště ceněna byla jeho rychlost a nebojácnost. Během této doby existovaly velmi odlišné varianty. Některé z nich měly jen málo společného se vzhledem, který známe dnes.

Charakteristická klabonosá vejčitá hlava se vyvinula až v pozdějším chovu. Zasloužil se o ni zejména anglický obchodník se zvířaty James Hinks. Jedinec vykazující tyto typické rysy byl poprvé vystaven v roce 1862.

Vzestupy a pády

Během první světové války se počet miniaturních bulteriérů drasticky snížil. V roce 1918 bylo plemeno dokonce odstraněno z registrů anglické chovatelské organizace. Plemeno z 98 procent vyhynulo. Poslední zbývající miniaturní bulteriéři byly vedeni jako standardní bulteriéři. Právě v tomto období docházelo ke kříženi s nejmenšími exempláři standardního bulteriéra.

Proti tomuto vývoji se postavila skupina anglických chovatelů kolem plukovníka Richarda Glyna. V roce 1938 založili Klub miniaturních bulteriérů. Brzy nato dosáhli obnoveného uznání britským klubem chovatelů. Konečné uznání Mezinárodní kynologickou federací (FCI) proběhlo až v červenci 2011. Miniaturní bulteriér je veden pod číslem standardu 11 ve skupině 3 (teriéři), sekce 3 (bulteriéři).

Zdraví – odolnější než standartní bulteriér

Miniaturní bulteriér je dodnes jedním ze vzácnějších plemen psů. Z hlediska zdraví je tato skutečnost považována spíše za výhodu.

Standardní bulteriér je náchylný k pupeční kýle, hluchotě, nádorům, onemocněním srdce a krevního oběhu. Potýká se také s problémy s ledvinami a klouby.

Zdraví robustního miniaturního bulteriéra však velmi stabilní. Přesto by i u něj měla být přísně kontrolována zdravotní rizika. Při výběru štěněte od chovatele si nechte ukázat výsledky zdravotních testů. Věnujte pozornost zdraví srdce, očí, ledvin a kolenního kloubu (patela). Důležité je informovat se také o zdraví sluchu rodičů a potomků.

Hluchota u čistě bílých psů

Požadavek na čistě bílou barvu představuje zdravotní problém. Tato barva s sebou totiž mnohdy nese genetickou vadu. Často může zapříčinit hluchotu. Zdraví psa by mělo být důležitější než barva. Zájemci by si tedy měli pořízení čistě bílého štěněte raději rozmyslet.

Péče – koupel jen v případě potřeby

Péče o miniaturního bulteriéra je díky jeho krátké hladké srsti snadná. Pro zachování lesku husté srsti stačí minibulteriéra jednou týdně vykartáčovat. Pro koupání používejte velmi jemný psí šampon. Používejte ho opravdu šetrně. Časté koupání s šamponem může rychle vést k podráždění pokožky. Pravidelně také kontrolujte uši, drápy a zuby. Drápy je třeba zastřihovat, nejpozději když už je slyšíte při chůzi „klapat“ o podlahu.

Hodí se ke mně miniaturní bulteriér?

Chov tohoto čistokrevného psa je časově velmi náročný. Z hlediska péče a výživy se tito malí psi mohou zdát vcelku nenároční. Vyžadují však velkou dávku pozornosti. Minibulteriéři jsou extrémně orientovaní na člověka. Nejraději by si celý den jen hráli, mazlili se a chodili na procházky. To si samozřejmě málokdo může dovolit.

Měli byste se ujistit, že pes s Vámi může být alespoň šest až sedm hodin denně. Miniaturní bulteriér není vhodný pro lidi, kteří pracují na plný úvazek a tráví většinu dne mimo domov.

Jakou výchovu potřebuje miniaturní bulteriér?

Dostatek volného času a ochoty jej intenzivně trávit se svým psem je základ. Majitelé by měli mít dostatečné zkušenosti se psy. Důsledná výchova již od štěněte je nezbytná. Jen tak se může jejich přátelská a společenská povaha plně rozvinout.

Miniaturní bulteriéři potřebují spolehlivého vůdce smečky. Ten jim musí jasně ukázat jejich pozici. Takového vůdce mohou psi bezpodmínečně následovat. Nejistota nebo špatně chápaná láska ke zvířatům mohou rychle vést k nežádoucímu chování. Mini bultíci totiž umění být tvrdohlaví. Stejně jako standardní bulteriér má i minibulteriér velmi bujný temperament. Ten se při nesprávném zacházení může změnit v agresivní chování.

Kdo hodně dává, hodně dostane

Pes musí být fyzicky i psychicky zaměstnán. Jen tak bude vyrovnaný. Procházky, psí sporty jako agility nebo obedience a široká škála her pomohou. Miniaturní bulteriér se rychle přizpůsobí Vašemu tempu a životním podmínkám. Bude se cítit stejně dobře v malém bytě jako ve velkém domě se zahradou. Musí mít dostatek pohybu a pozornosti. Pak Vás bude ochotně následovat. Bude Vás brát jako nejlepšího člověka na světě. Což v tomto případě zahrnuje bujaré důkazy lásky a nadšené štěkání.

Nejlépe hodnocené články
11 min

Čivava

Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
12 min

Bígl

Krátké nohy bígla Vás mohou snadno ošálit – tohle středně velké plemeno je neustále v pohybu a je plné překvapení! Jedná se o přátelské pejsky, kteří jsou aktivní, velmi chytří a jen tak je něco nevyděsí.