Psí sporty v přehledu

Tento sport je jakousi základní školou pro psy. V této sportovní disciplíně se ideálně mladý pes učí všechny základy harmonického soužití. Na rozvrhu je sociální snášenlivost, bezpečnost v silničním provozu, poslušnost a nezaujatost.

Dril a nátlak zde nemají místo. Většina sportovišť se spoléhá na pozitivní motivaci. Tento způsob je mnohem zábavnější pro psa i pro majitele a snáze povede k dlouhodobému úspěchu.

V kurzu se čtyřnozí mazlíčci učí správnou a uvolněnou chůzi na vodítku. Samozřejmostí jsou také základní povely, jako je sedni, lehni, k noze, čekej nebo zůstaň.

Výcvik se neprovádí pouze na cvičišti, ale také venku na ulici nebo v parku. Cílem je, aby se psi naučili, že je nesmí nic a nikdo vyprovokovat – ani běžec, ani skupinka dětí. Musí se také naučit snášenlivosti  vůči ostatním psům.

Tento kurz doporučujeme všem mladým psům. Po jeho absolvování je život se psem mnohem snadnější, Zkoušku doprovodného psa může složit pes jakéhokoli plemene. Chcete-li se účastnit sportovních soutěží v agility, obedience, IPO, stopování nebo záchranářství, musíte se svým psem složit také zkoušku doprovodného psa.

Tento velmi mladý psí sport se vyvinul ze skijöringu a bikejöringu. Poprvé se objevil ve Francii. Canicross je druh terénního běhu (cross country). Psovod spojen se svým psem pružným vodítkem připevněným k pasu. Pes psovoda „táhne“ jak po rovině, tak do kopce.

Protože při canicrossu, na rozdíl od joggingu, tempo udává pes, musí psovod běžet rychlým tempem. Vypouštěcí karabina slouží pro snadné uvolnění spojení mezi psem a běžcem a v případě pádu. Zabrání tomu, aby vás pes dále táhl.

Psi milující běh stejně jako jejich sportovně založení majitelé se mohou při canicrossu pořádně vybít. Pokud je pro vás canicross příliš rychlý, můžete vyzkoušet canituristiku.

Degility se liší od mnoha jiných psích sportů, kde hraje roli rychlost a čas. V případě degility je na prvním místě zábava. Degility je zaměřeno na rekreační sportovce, kteří hledají rozmanitost a zaměstnání, aniž by museli soutěžit s ostatními.

Tento sport je v podstatě kombinací agility a mobility. Mohou jej provozovat i starší nebo handicapovaní psi. Na trati jsou umístěny různé překážky, jako jsou roury, houpačky, tunely nebo pneumatiky. Pro její překonání mají psi tolik času, kolik potřebují.

Jak již název napovídá, tento sport je zaměřen na majitele služebních psů. Ti musí se svými psy překonávat různé překážky na vzdálenost 6 až 11 kilometrů. Rozmanité úkoly zahrnují překonání vodní nádrže, skákání přes kmeny stromů, plazení rourami, cyklistiku a plavání.

Na trati jsou také stanoviště, kde se používá střelná zbraň, jakož i hraný útok psa na psovoda. Služební psi a jejich majitelé musí běh v terénu absolvovat v určitém čase. Pokud se jim to nepodaří, může dojít k penalizaci.

Na rozdíl od biatlonu služebních psů je psí biatlon zaměřen na civilisty. Úkoly však zůstávají stejné jako u služební verze. V psím biatlonu pouze odpadá střílení a útok na psovoda včetně zadržení (známé ze zkoušek obrany). Překážky na 6 až 11 km dlouhé běžecké trati spočívají například v překonání vodního příkopu, překonání stěny, plazení rourou nebo cyklistických a plaveckých pasážích.

Tanec se psem (anglicky také nazývaný „Heelwork to music“) mohou laici považovat za absurdní a pro psy nevhodný. Základem dogdancingu jsou však přirozené pohyby a schopnosti psa. Při tomto sportu se používají základní cviky poslušnosti, pohyby a triky, jako je chůze u nohy, sezení, skákání nebo slalom. Majitel z nich vypracuje specifickou choreografii na zvolenou hudbu.

Jednotlivé prvky choreografie lze přizpůsobit individuálním možnostem psa. Dogdancing je tak vhodný pro každého zdravého psa, bez ohledu na to, jak je velký, těžký nebo rychlý.

Tento moderní sport pochází z USA, kde je již dlouho zažitý jako kultovní psí sport. Není divu, protože je to úžasná zábava pro sportovce i diváky. Pes skočí z můstku, který je asi 60 centimetrů nad hladinou vody, co nejdále do vody.

Majitel motivuje svého psa ke skoku tím, že hodí do vody hračku. Zatímco někteří psi se odvážně vrhnou do vody, jakmile je hračka hozena, jiní potřebují trochu povzbuzení. Nakonec ale sebere odvahu téměř každý pes a skočí do chladné vody.

Dogdiving podporuje odvahu a hrdost a zvyšuje sebevědomí i v případě, že nedosáhnete na vítězství. Tento psí sport je je velmi šetrný ke kloubům. Mohou jej tedy praktikovat psi všech velikostí a věku – pokud se tedy nebojí vody.

Na počátku tohoto psího sportu, ve kterém ti nejlepší soutěží na světových závodech, stála obyčejná hra frisbee. Při profesionálním psím frisbee, nazývaném také discdogging. Jde o mnohem víc, než jen přinést frisbee disk zpět.

Existují různé varianty, jako je freestyle, mini distance a long distance. Psi a jejich majitelé se učí dovedným hodům a rafinovaným trikům. Člověk a pes se stávají dokonalým týmem. Dogfrisbee je skvělá zábava pro všechny zdravé psy, kteří mají velkou touhu se hýbat a mají smysl pro hru. Vysoké skoky zatěžují klouby. Velcí a těžcí psi, stejně jako mladí psi, jejichž kosti stále rostou, by tedy tento sport neměli praktikovat.

Týmový sport flyball slibuje spoustu legrace a akce. Soupeří proti sobě šest týmů složených ze psa a majitele. V jakémsi štafetovém závodě začíná první pes z týmu. Na povel psovoda běží přes několik překážek k metacímu automatu, který aktivuje tlapkou.

Poté pes chytí hozený míček a přes čtyři překážky doběhne zpět ke startovní čáře. Jakmile čáru s míčem v tlamě překročí, vyběhne další pes z týmu. Tým, který chytí a přinese všechny míčky jako první, vyhrává.

Sportovní kynologie (IPO) má svůj původ ve služební kynologii. Je to vůbec nejstarší psí sport. Sportovní kynologie Je rozdělena do tří disciplín: pachové práce, poslušnost a obrana. Tento sport je náročný pro psa i psovoda.

Na trati musí pes čenichem sledovat stopu osoby, u poslušnosti se testuje vyrovnanost a odolnost psa. Při aportování musí pes zůstat klidný i přes různá rozptýlení, například při výstřelu z pistole. Při obraně pes projevuje své schopnosti například při zadržení a vyštěkávání nebo při obraně proti hranému útoku.

Absolvování testu všestrannosti vyžaduje od psovoda spoustu odborných znalostí, odpovědnosti, trpělivosti a empatie. Tento sport je kontroverzní z důvodu obranných prvků. Pes, který úspěšně absolvoval zkoušku IPO, se však v žádném případě neprojevuje nekontrolovaným napadáním a kousáním. Opak je pravdou. Psi, kteří prošli zkouškou IPO, se vyznačují absolutní poslušností, sebevědomím, vyrovnaností a pevnými nervy.

U stopovacích sportů je využíván hlavně čich. Rozlišuje se mezi klasickým stopováním a mantrailingem. Při hledání stop musí pes sledovat skutečnou pozemní stopu. Mantrailing je oproti tomu založen výhradně na individuálním pachu, který zanechala sledovaná osoba.

Pes větří uměle kladenou stopu, kterou musí sledovat klidně a konstantní rychlostí, sebevědomě a přesně. Pro každého majitele je fascinující sledovat svého psa při stopování. Mantrailing a pachové práce jsou zvláště vhodné pro lovecké psy. Ale i jiní psi si tento náročný sport užijí a doma budou klidnější a vyrovnanější.

V tomto sportu nejde o to, kdo je nejrychlejší. Podobně jako u agility je potřeba překonat trať s různými úkoly, ale důležitější než rychlost je motivace. Různé cviky se provádějí bez použití nářadí nebo na stanovištích s nářadím a jsou částečně přejaty z fyzioterapie.

Kromě posilování podpůrných svalů a udržování kloubů v dobré kondici se jedná také o duševní aktivitu psa. Trať lze individuálně přizpůsobit velikosti a zdraví. Tento terapeutický psí sport je proto vhodný téměř pro každého psa.

Mondioring, který FCI uznala v roce 2015 jako psí sport. Jedná se o druh kruhového sportu, který vychází z výcviku služebních psů. Je rozdělen do tří disciplín: poslušnost, skoky a obrana. Všechna cvičení jsou prováděna v ohraničeném prostoru.

Zatímco pes nemá obojek nebo postroj, psovod stojí v kruhu v ochranném obleku. Vyrovnanost, schopnost soustředit se a dobré vedení jsou základními požadavky pro účast na mondioringu.

Obedience není o poslušnosti, jak by mohl naznačovat anglický název tohoto sportu. Tento psí sport je založený na úspěšné komunikaci a dokonalé týmové spolupráci mezi psem a jeho majitelem. Na různých stanovištích musí majitel a pes prokázat, že si rozumějí i „poslepu“ a že jsou dobře sehraným týmem.

Přesné zvládnutí základních zvukových signálů, jako je sedni, k noze nebo lehni je jen částí. Pes musí prokázat, že svého pána ochotně poslouchá i na dálku. Cílem výcviku je, že pes provádí cvičení dobrovolně, rychle a především přesně. Tento psí sport pocházející z Anglie je v podstatě vhodný pro všechny psy. Ideální je především pro plemena, která milují mentální výzvy a mají přirozenou „vůli potešit“.

Rally obedience není jen určitou formou obedience, ale speciálním psím sportem, kde pes a psovod musí projít tratí označenou značkami. Mnoho prvků je vypůjčeno z obedience. Jsou však doplněny o prvky agility, které vyžadují dovednost, rychlost a koordinaci.

Jednotlivá stanoviště na trati jsou univerzální a zvládnou je všichni psi. Patří mezi ně například slalom, setrvání na místě nebo otočky jakýmkoli směrem. Pes může být motivován chválou a dokonce i pamlsky. Díky tomu mohou být v rally obedience velmi brzy úspěšní i začátečníci.

V tomto „sportu“ se původně jednalo výhradně o záchranu lidských životů. Předpokladem dobrého záchranářského psa je kromě dokonalého čichu a dobrých pátracích schopností především dobrá sociální snášenlivost vůči lidem. Podobně jako při výcviku záchranářského psa se pes v tomto sportu učí cíleně využívat svou pátrací schopnost.

Simulují se skutečné záchranné situace, jako je prohledávání sutin, prohledávání oblasti, záchrana z vody nebo stopování. Protože se jedná spíše o praktické než sportovní cíle, může být tento sport dobrou alternativou pro psy, kteří chtějí být zaměstnáni důležitými úkoly.

Tento sport můžeme doporučit zejména pro atleticky založené ambiciózní psy a páníčky. V různých podkategoriích, jako je čtyřboj, terénní běh (1 km, 2 km nebo 5 km), Combinations-Speed-Cup (CSC), běh přes překážky, triatlon, shorty nebo K.O.-Cup, je vyžadována velmi dobrá kondice psa i jeho majitele.

Víceboj se může konat jako týmová soutěž i jako soutěž jednotlivců. Vedle překážkových a slalomových běhů je vyžadováno také cvičení poslušnosti. Kromě radosti z běhu a pohybu by tedy měl pes projevit vysokou ochotu podřídit se.

Jak již název napovídá, tento sport je oblíbenou disciplínou chrtů. Na dostihové dráze nebo v terénu (coursing) běží psi za umělou návnadou. Mohou tak naplno předvést své běžecké schopnosti. V dnešní době je jen málo míst, kde mohou chrti uspokojit své běžecké potřeby.

Všichni majitelé chrtů by tedy měli zvážit účast na chrtích dostizích. Chrt, který se nemůže vyběhat, bude v dlouhodobém horizontu nešťastný a může se u něj objevit nežádoucí chování.

V případě tažných sportů se jedná o obecný pojem pro celou škálu psích sportů. Mezi tyto psí sporty řadíme bikejöring, skijöring nebo závody psích spřežení. Pes svou silou – sám nebo v týmu s několika dalšími psy – za sebou táhne člověka na kole, lyžích nebo saních. To je základním principem těchto sportů.

Dobrá fyzická kondice a síla jsou u těchto sportů zásadní. I zde je ale nutná důvěra a týmová práce mezi psovodem a psem. Vzhledem k vysokým nárokům na sílu jsou tažné sporty vhodnější pro velká psí plemena.