Německý boxer

Robustní a hbitý, tvrdohlavý i vyrovnaný, přátelský a zároveň obranář – německý boxer je zkrátka psem plným protikladů. Avšak právě jeho mnohostrannost z něj činí opravdový klenot a multitalent.

Vlastnosti

Boxer je v současnosti oblíbený především jako rodinný pes, ale najde uplatnění i jako strážný či záchranářský pes. Ani jako doprovodné zvíře nebo sportovně aktivní si nemá s ostatními plemeny co vyčítat. Dokonce i pro hlídání dětí nebo jako partner pro hry přichází tento pes v úvahu. Ať už dáte boxerovi jakoukoli úlohu, zhostí se jí s grácií a bravurně ji provede.

Jeho mnohostranné využití souvisí především s tím, že je stále připraven se podřídit a obdobně lehce se učí. Boxeři se řadí mezi nekomplikovaná plemena, navíc velmi učenlivá, kteří člověku stojí věrně po boku bez postranních úmyslů a záludností. Díky své klidné a vyrovnané povaze jsou upřednostňováni jako rodinní psi. Také mezi malými dětmi se boxer cítí velmi dobře. Především jeho obrovská trpělivost, která nedojde svého konce ani u velmi svévolných malých dětí, je pozoruhodná a musíme ji vyzdvihnout. Miluje totiž děti nadevšechno a je schopen si s nimi hrát či dovádět až do pozdního věku.

Tak, jako je přítulný a věrný své rodině, tak může být opatrný a v pozoru před věcmi, které rodinnou idylu ruší. K cizím je boxer nejdříve spíše nedůvěřivý a chová se k nim distancovaně. Neměl by strach z toho, svoji rodinu chránit a hájit. Tato odvaha a neohroženost činí z boxera spolehlivého hlídače, kterému se na rozdíl od ostatních plemen z této skupiny nemusíte vyhýbat. Boxer totiž nereaguje nikdy bezdůvodně agresivně ani bez důvodu neútočí. Pokud mu jeho páníček signalizuje, že je vše v pořádku, tak se nechá snadno přesvědčit o dobrých úmyslech příchozivší návštěvy a rád získá nové přátele.

Vzhled

Německý boxer získává své příznivce nejen díky všestrannosti, která je pro něj typická, ale také díky nezaměnitelnému vzezření. Charakteristická je především jeho hlava se štíhlou, hranatou lebkou a co možná nejvíce širokými, silnými čelistními kostmi. Typický je pro něj také tzv. předkus, přičemž spodní čelist smí přesahovat horní čelist pouze o tolik, aby pysky mírně zakrývaly špičáky. Tmavá barva na čumáku se nápadně odlišuje od barvy zbytku těla. Boxeři jsou dle FCI standardů přípustní ve zlatavé nebo žíhané variantě. Zlatavá základní barva zahrnuje škálu od světlé až po tmavě zlatavou, přičemž za standartní je považován červenožluté střední tónování. U žíhaných jedinců musí být jasně zřetelné černé nebo tmavé pruhy. Bílé zbarvení smí pokrývat maximálně 1/3 těla.

Krátká, hladká a těsně přiléhající srst zdůrazňuje silnou a svalnatou postavu boxera. I přes jeho robustnost působí boxer různě, jen ne neohrabaně či těžkopádně. Živé pohyby, při nichž si přijdou na své osvalené nohy, nechávají vyniknout tohoto psa v celé své kráse. Tělesná skladba boxera je čtvercová, což znamená, že výška kohoutku odpovídá délce těla. Silný kulatý krk se táhne v elegantním oblouku od týlu k ramenům.

V některých státech se psům stále kupírují uši a ocas, ve většině zemí se od toho však upouští a někde je to vysloveně zakázáno. Přírodně ponechaný ocas a uši jsou vysoko posazené a úzce přiléhají až k lícím. Tmavé oči s černými okraji víček propůjčují boxerům jejich charakteristický energický výraz.

Historie

Síla a energie byly charakteristické i pro brabantského býkohryza, který byl přímým předkem německých boxerů. Ve středověku byli býkohryzové rozšířeni v mnoha evropských zemích. Byly primárně používáni pro lov divoké zvěře, jako byli medvědi a divoká prasata, a z toho důvodu byli také chováni.   Od 16. do 18. století byli tito psi v Anglii používáni ale i pro bojování v ringu, přičemž bojovali mezi sebou a měli za úkol jeden druhého skolit, podobně jako při lovu. Díky své široké tlamě se často zakusovali do oběti do té doby, dokud neležela na zemi. Pro chov, který tenkrát zaopatřovali především myslivci, byli vybíráni takoví jedinci, kteří měli opravdu širokou tvář s výrazným čenichem. Popis těchto býkohryzů pochází od Georga Franze Dietricha z Winckellu a zmiňuje se o tomto plemenu ve své knize „Příručka pro myslivce a milovníky lovu,“ z roku 1820, přičemž vlastně popisuje současný vzhled boxera: „Býkohryz není moc velký, ale silný, odvážný pes, s pevnou, krátkou hlavou. Chytí vše, na co jsou poštvání, jsou však těžcí.  Uši jim bývaly kupírovány, stejně jako ocas. Obojí se děje při stáří 6 týdnů. Jejich lstivost a agrese může být pro člověka i jiná zvířata nebezpečná. Z toho důvodu není v mnoha zemích povoleno toto plemeno chovat.“ Zatímco popis vzezření a stavby těla je současným boxerům velmi podobný, povaha se diametrálně odlišuje od takového německého boxera, jak jej známe nyní, tedy jako rodinného psa, který je popudlivý jen stěží. Tato charakterová změna souvisí s příchodem střelných zbraní, díky nimž se pes při vlastním lovu stal nadbytečným a jejich chov se rapidně omezil. Skrze křížení s anglickým buldokem se lidé v 19.století snažili vyšlechtit nové plemeno, které by sice připomínalo svého předchůdce, ale bylo by charakterem diametrálně odlišné a schopné fungovat v domácím prostředí. V roce 1895 založili původci této nové rasy v Mnichově první Klub pro boxery.  Označení německý boxer pochází z označení „Bierboxer (pivní boxer)“, které se používalo v Mnichově. Mnichovští chovatelé měli před sebou už dlouho obraz toho, jaký by pes měl být: „Hezký, elegantní rodinný pes bez permanentní touhy po lovu i hrůzybudící nenávisti.“ V podstatě je tento standard vzniknuvší v roce 1905 v klubu boxerů platný dodnes.

Chov a zdraví

Klub boxerů se sídlem v Mnichově je za stanovení plemenných standardů stále zodpovědný. Kromě toho přejal i normy z FCI. Zatímco boxer, který byl od roku 1924 oficiálně uznán jako služební pes, byl zpočátku vyšlechtěn jako pracovní pes, k tomuto původnímu účelu je však v současnosti využíván pouze zřídka.  Stojí za zmínku, že členové klubu boxerů – i přes tento počáteční záměr vychovat psa pro práci – měli stále na mysli i povahu psa a v dlouhé historii plemene nebyl nikdy šlechtěn pouze za účelem krásy nebo výkonu. Tak se mohly u boxera vyvinout mnohé pozitivní stránky jeho povahy.

V celosvětovou známost vešlo plemeno ve 30.letech, když se kynoložka Friederun Stockmann zúčastnila se svými boxery „vom Dom“ mnoha výstav i udílení cen. Se svým boxerem Lustigem vom Dom postavila Stockmann základní kámen pro chov boxerů a učinila z plemena jedno z nejznámějších a nejoblíbenějších na světě.

Kromě prvního klubu boxerů v Mnichově existuje dnes mnoho spolků na celém světě, v nichž se věnují chovu boxerů. Jako doplněk k národním mistrovstvím a mistrovstvím světa zařizují zemské a místní skupiny tohoto klubu i pravidelné náhledy do chovů a zkoušky výkonnosti. Za základní kritéria chovu je ale stále zodpovědný chovatelský klub v Mnichově. Tak jsou k chovu připouštěni pouze takoví jedinci, kteří normy splňují. Mimo vzhled a zdraví jsou kontrolovány i fitness stav a povaha. Boxer, který zkouškami neprošel, je bez výjimky z chovu vyloučen. O jednotlivé vrhy chovných zvířat se starají od narození chovatelé a vystavují také rodokmeny VDS a FCI, pokud pes splňuje všechny stanovené předpisy.

Přísné kontroly by měly zamezovat především šíření genetických chorob. Boxeři mají totiž sklony k onemocněním jako jsou deformace kloubů, dysplasie kyčelních kloubů, artróza nebo spondylóza (tedy artróza v oblasti obratlů). Také tumor nebo srdeční onemocnění se vyskytuje poměrně často. Obezřetný chov je pro tato opravdu náchylná plemena nezbytný. Při opravdu pečlivém chovu by měl být v hledáčku nejen páreček rodičů, ale i jejich sourozenci, poloviční sourozenci, prarodiče, tety i strýcové. Je tedy zapotřebí mít se na pozoru hlavně před neseriózními chovateli, kteří zvířata prodávají za obzvlášť výhodné ceny. Abyste se vyhnuly vysokým fakturám placeným u veterináře či dokonce předčasnému úmrtí Vašeho miláčka měli byste se jako kupující nejdříve na chovatele informovat. Členství v klubu boxerů a disponování rodokmenem s emblémem VDH a FCI jsou základními předpoklady pro seriózní chov, přičemž chovatel vykazuje velké nasazení a úsilí. Kromě tělesných sportovních aktivit stojí v popředí péče o psa také jeho výchova do běžného prostředí, aby se mohl začlenit do společnosti.

Výživa německého boxera

Psi potřebují výživu bohatou na maso jako je Royal Canin (Boxer puppy nebo Boxer adult) nebo Eukanuba.

Vždy se ujistěte, že má Váš pes čerstvou pitnou vodu.

Objevte nabídku psích pamlsků které jsou vhodné pro výcvik a pečují o zuby Vašeho psa.

Chov a výchova

Ačkoliv boxeři platí za nekomplikované a přátelské psy, kteří se rádi člověku podřídí, je třeba je náležitě a důsledně vychovávat, abychom docílili právě těchto požadovaných pozitivních vlastností. Jeho přirozená zvídavá povaha a snaha se učit, stejně jako poslušnost z něj činí ideálního žáka, jehož vzdělávání ponese rychle ovoce. Pro boxera je důležité, aby s ním jeho „učitel“ zacházel klidně, s humorem a volně.  Pokud byste používali nucení či násilí, boxer ukáže i svoji tvrdohlavou stránku, což jistě není Vaším cílem. Pokud se psi cítí dobře, jsou své rodině věrní a velmi pečlivě dbají na stanovená pravidla. Boxer je velmi akční pejsek, který se rád pohybuje a vydává na pospas různým aktivitám. Miluje dlouhé procházky s rodinou, stejně jako běh se sportovním nadšencem nebo toulky přírodou. Pokud pohyb na čerstvém vzduchu, tak určitě spojený s nějakou hrou nebo veselou aktivitou, tím boxera nadchnete úplně. I starší jedinci nepohrdnou míčky, klacíkem nebo přetahovacími hračkami. Není divu, že si boxer tak dobře rozumí s dětmi, neboť ho s nimi spojuje veselá povaha a nespoutanost při hraní. Proto se boxer v rodině s dětmi cítí jako ryba ve vodě. Dokonce i v rodinách s opravdu malými dětmi, kde jsou emoce nahoru a dolů, zůstává boxer stále klidný a vyrovnaný díky svým pevným nervům. Problémy můžeme zaznamenat jedině u velmi mladých boxerů, kteří mohou být zpočátku vyděšení přílišným nadšením dětí nebo jejich rodičů. Štěňata však neznají ve své hravosti mezí a reagují proto občas prudce. Aby se mladí boxeři naučili správně vycházet s dětmi i dospělými, je zapotřebí právě již zmíněná důsledná výchova, a to od začátku – jen tak psa naučíte, že musí v soužití s Vámi respektovat určitá pravidla a že existují hranice, přes něž jít nemůže. To ale neznamená, že starší pes, který nedostal od kolébky ten správný výcvik, je nenapravitelný. Pokud se zajímáte o pejska z útulku, vyplatí se určitě absolvovat s ním několik hodin v psí škole, neboť tam Vám pomůžou vrátit mu zase chuť do učení se.

Díky své celoživotní touze učit se a vrozené vůli k podřizování se, je boxer vhodný i pro osoby, které zvažují koupit si svého prvního psa. Nebudeme jim říkat začátečníci, neboť ať už s chováním zvířete začínáte či nikoli, vždy byste si měli nejdříve opatřit informace o daném druhu, s nímž chcete sdílet domácnost. Pokud je tedy boxer Vaším prvním pejskem tak – mimo obvyklou znalost obecných informací o plemeni – určitě stanovte již na začátku několik pravidel ve výchově a tréninkových cvičení, které budou Vašemu boxerovi dělat radost a které vytvoří mezi Vámi a Vaším zvířetem pevné pouto.