© Ermolaev Alexandr / stock.adobe.com
‚Benny‘ a ‚Klara‘, dva Jack Russell teriéři trávili dovolenou společně s celou rodinou na farmě a dokonce spali s dětmi venku na čerstvém vzduchu. Nyní, když jsou prázdniny u konce, spí oba pejsci opět v dětském pokoji. Synové Jan a Tomáš si však stěžují, že se jejich mazlíčci v noci neustále škrábou, a kvůli těmto zvukům nemohou v klidu spát…
… pak může být svědění opravdu nepříjemné, zejména pokud panují zvýšené okolní teploty. Při bližším pohledu můžete u Benny a Klary vidět za ušima a na zadní části nosu plochá mokvající místa, kde se tvoří krusty a šupinky. A také syn Tomáš se už několik dní škrábe na vnitřní straně levého předloktí, kde je patrné zarudnutí a šupinatění kůže. Blechy, vši nebo podzimní travní roztoči nebyli u žádného z malých pacientů nalezeni. Vyloučeno bylo také štípnutí komárem. Dochází-li u lidí či u zvířat k takovým změnám na pokožce, podezření padá na plísňovou infekci (mikrospórie nebo trichofytie).
Pro přesnou diagnózu bude veterinární lékař pomocí „Woodovy lampy“ hledat plísňové spóry v srsti psa a vytvoří plísňovou kulturu. Tyto typy kožních plísní se sice mohou šířit prostřednictvím vší, much, blech, roztočů nebo kontaminovaných předmětů, ale v první řadě především prostřednictvím zvířat, psů, koček, krav, koz, koní a ovcí. Tato zvířata však sama příznaky vykazovat nemusí.
Nákaza hrozí majitelům domácích zvířat, chovatelům, farmářům a zejména dětem, které mají intenzivní kontakt se zvířaty. Patogeny jsou však také přenosné z člověka na zvíře a z člověka na člověka. Je tak možné, že se pes nakazí od infikovaného člověka. Ale ne všechny osoby, které přišly s infikovaným zvířetem do styku, nebo členové rodiny musí onemocnět, protože infekce závisí na obranyschopnosti organismu člověka nebo zvířete.
V případě, který jsme zde uvedli, by měli být všichni členové rodiny a všechna domácí zvířata vyšetřeni veterinárním lékařem nebo dermatologem. V závislosti na šíření infekce mohou být pacientům podávány léky buď perorálně, nebo lokálně aplikovány masti nebo tinktury, přičemž každý „živočišný druh“ by měl mít individuálně stanovenou léčbu.
Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
