Má váš pes najednou lysá místa na srsti, i když se mu jinak daří dobře? Příčinou by mohli být trudníci (roztoči Demodex). Tito drobní parazité kolonizují srst psů. Při přemnožení způsobují demodikózu. V našem průvodci se dozvíte, jak můžete svému mazlíčkovi pomoci a co dalšího byste měli vědět o roztočích Demodex u psa.
© © Zoltan / stock.adobe.com
Místa bez srsti a šupinatá kůže jsou typická pro napadení roztoči rodu Demodex.
Roztoči Demodex (Demodex canis, roztoči vlasových folikulů, také zvaní trudníkovití) jsou běžnou součástí kůže každého psa. Přenášejí se většinou z matek na štěňata.
Až u 50 % všech zdravých psů lze zjistit roztoče, kteří žijí ve vlasových folikulech (chlupových váčcích) a v mazových a potních žlázách psa. Nezpůsobují svědění a nemají žádné příznaky onemocnění – zpravidla nejsou ani nakažliví
Problémem se roztoči vlasových folikulů stávají pouze tehdy, když se masově rozmnoží. Teprve pak spouštějí příznaky onemocnění.
Pokud se roztoči Demodex na psovi nekontrolovatelně množí, hovoří lékaři o takzvané demodikóze. U psů se vyskytuje v různých formách a s různými příznaky. Celkem lze rozlišit šest variant:
Tato forma demodikózy může postihnout psy všech plemen. Většinou jsou postiženi psi v mladém věku.
U lokalizované formy se vyskytuje až pět ohraničených míst na kůži s malým nebo žádným ochlupením. Pokud je ložisek více než pět, jedná se o generalizovanou formu. Místa jsou zarudlá a šupinatá, přičemž psa často nesvědí. Změny způsobené roztoči Demodex můžete nalézt na hlavě, krku, končetinách a trupu svého psa.
Nezřídka se stává, že je onemocnění objeveno zcela náhodně nebo vůbec. Ve více než 90 % případů lokalizované demodikózy dochází také ke spontánnímu hojení.
Další formu představuje lokalizovaná demodikóza, která je někdy vyvolána lokálním oslabením imunitního systému. K tomu dochází například aplikací kortizonové injekce nebo lokálním použitím kortizonového krému. Obvykle je postižena pouze oblast kůže, do které byla aplikována injekce nebo mast.
Kožní změny se projevují podobně jako u spontánní formy. Na srsti se objevují ohraničená ložiska vyznačující se ztrátou chlupů, zarudnutím kůže a šupinatěním. Často je kůže také velmi tenká. V důsledku depotního účinku injekčně podaného kortizonového přípravku někdy přetrvávají i delší dobu. Pokud nenastanou žádné komplikace jako například zánět, můžete očekávat zhojení bez léčby.
Předpokládá se, že tato forma je způsobena dědičně podmíněnou imunodeficiencí v kombinaci s další imunosupresí. Vyskytuje se u mladých psů do jednoho a půl až dvou let věku, v závislosti na plemeni.
Kožní změny často začínají jednotlivými skvrnami – podobně jako u lokální formy se šupinatěním, zarudnutím kůže a vypadáváním chlupů, které se však rychle šíří (generalizace). Hlava a přední končetiny často bývají postiženy jako první, následně se ale změny rozšíří po celém těle.
U této formy se obvykle objevují bakteriální infekce – jako důsledek napadení roztoči Demodex u psů – které způsobují svědění a mohou vyústit v závažné kožní příznaky. Patří mezi ně píštěle, otoky, papuly a pustuly, ale také závažné všeobecné poruchy jako horečka nebo otok lymfatických uzlin.
Generalizovanou formou demodikózy mohou onemocnět také starší psi, a to bez ohledu na plemeno.
Na jedné straně může k rozvoji dojít iatrogenně, tedy podáváním imunosupresivních léků jako kortizon. Na druhé straně mohou být spouštěčem nadměrného množení roztočů rodu Demodex také existující základní onemocnění, jako jsou nádory a metabolická onemocnění (Cushingův syndrom, cukrovka, hypotyreóza atd.).
U této formy demodikózy dochází k zánětlivým kožním změnám v oblasti tlapek. Tlapky jsou pak oteklé a bolestivé.
Nejčastěji jsou postižena plemena jako dogy, bobtailové a další velká plemena, ale také west highland white teriéři, mopsové, francouzští a angličtí buldoci a šarpejové. Tato forma se může vyskytovat současně s generalizovanou formou nebo jako samostatný problém.
Existují i jiné formy demodikózy, ale ty jsou způsobeny jinými druhy roztočů než výše zmíněným Demodex canis. Vědcům se však zatím nepodařilo objasnit, zda u těchto druhů dochází k přenosu z postižených psů na zdravé psy.
Demodex cornei je spojen se zarudnutím kůže, šupinatěním a na rozdíl od jiných roztočů Demodex u psů také s výrazným svěděním. Demodex injai žije pravděpodobně v mazových žlázách, a proto způsobuje mastnou kůži, špatnou kvalitu srsti a řídnutí srsti, zejména na hřbetě.
Diagnóza se stanovuje u všech forem demodikózy stejným způsobem. Veterinář musí provést hluboký kožní seškrab. V závislosti na lokalizaci kožních změn mohou detekci zajistit také preparáty zajištěné vymáčknutím či lepicí páskou a vyšetření kořínků vytržených chlupů.
Někdy – kvůli zánětu – nelze chronicky ztluštělou kůži diagnostikovat výše popsaným způsobem. Při silném podezření na roztoče Demodex provede veterinář u vašeho psa kožní biopsii.
© Степан Хаджи /stock.adobe.com
Léčba demodikózy závisí na závažnosti a příznacích onemocnění. Ošetřující veterinární lékař podle toho rozhodne, která terapie je nezbytná.
Proti roztočům Demodex u psa pomáhají spot-on přípravky a šampony. Pokud však dojde k sekundární infekci, může být nutné, aby veterinář podal antibiotika. Úspěšnost léčby lze podpořit také přípravky na posílení imunity.
Prognóza závisí na tom, jakou formu demodikózy pes má. Zatímco lokalizované formy se někdy vyléčí i bez terapie, léčba generalizovaných forem může být velmi náročná. Často je nutné provést mnoho léčebných cyklů.
V případě generalizované demodikózy způsobené imunosupresí musí veterinární lékař léčit především základní onemocnění.
Vzhledem k tomu, že roztoči Demodex je běžnou součástí srsti psa, profylaxe pomocí léků v tomto případě není možná. Pro prevenci zejména lokalizované, spontánní formy je naopak vhodné podporovat a posilovat imunitní systém.
Predispozice ke vzniku demodikózy existuje u krátkosrstých brachycefalických (krátkonosých) plemen, jako je anglický buldok nebo francouzský buldoček, mops, šarpej a také dobrman, německý ovčák, jezevčík a některá plemena teriérů. Vzhledem k tomu, že je tato predispozice dědičná, neměli by být psi trpící generalizovanou demodikózou určeni k chovu.
Každý majitel psa to už někdy zažil: jeho pes náhle zvrací. Ne každá forma zvracení je však alarmující. Kdy už ale zvracení u psů přestává být neškodné? Vše důležité k tomuto tématu si přečtěte v následujícím článku.
Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.
Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o „hárání“ a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.
