Má váš pes najednou lysá místa na srsti, i když se mu jinak daří dobře? Příčinou by mohli být trudníci (roztoči Demodex). Tito drobní parazité kolonizují srst psů. Při přemnožení způsobují demodikózu. V našem průvodci se dozvíte, jak můžete svému mazlíčkovi pomoci a co dalšího byste měli vědět o roztočích Demodex u psa.
Trudníci (roztoči Demodex) u psů
© © Zoltan / stock.adobe.com
Místa bez srsti a šupinatá kůže jsou typická pro napadení roztoči rodu Demodex.
Obsah článku
Jak problematičtí jsou roztoči Demodex u psa?
Roztoči Demodex (Demodex canis, roztoči vlasových folikulů, také zvaní trudníkovití) jsou běžnou součástí kůže každého psa. Přenášejí se většinou z matek na štěňata.
Až u 50 % všech zdravých psů lze zjistit roztoče, kteří žijí ve vlasových folikulech (chlupových váčcích) a v mazových a potních žlázách psa. Nezpůsobují svědění a nemají žádné příznaky onemocnění – zpravidla nejsou ani nakažliví
Problémem se roztoči vlasových folikulů stávají pouze tehdy, když se masově rozmnoží. Teprve pak spouštějí příznaky onemocnění.
Projevy a symptomy: jaké jsou nejdůležitější příznaky onemocnění?
Pokud se roztoči Demodex na psovi nekontrolovatelně množí, hovoří lékaři o takzvané demodikóze. U psů se vyskytuje v různých formách a s různými příznaky. Celkem lze rozlišit šest variant:
1. Lokalizovaná (spontánní) demodikóza
Tato forma demodikózy může postihnout psy všech plemen. Většinou jsou postiženi psi v mladém věku.
U lokalizované formy se vyskytuje až pět ohraničených míst na kůži s malým nebo žádným ochlupením. Pokud je ložisek více než pět, jedná se o generalizovanou formu. Místa jsou zarudlá a šupinatá, přičemž psa často nesvědí. Změny způsobené roztoči Demodex můžete nalézt na hlavě, krku, končetinách a trupu svého psa.
Nezřídka se stává, že je onemocnění objeveno zcela náhodně nebo vůbec. Ve více než 90 % případů lokalizované demodikózy dochází také ke spontánnímu hojení.
2. Lokalizovaná, iatrogenní demodikóza
Další formu představuje lokalizovaná demodikóza, která je někdy vyvolána lokálním oslabením imunitního systému. K tomu dochází například aplikací kortizonové injekce nebo lokálním použitím kortizonového krému. Obvykle je postižena pouze oblast kůže, do které byla aplikována injekce nebo mast.
Kožní změny se projevují podobně jako u spontánní formy. Na srsti se objevují ohraničená ložiska vyznačující se ztrátou chlupů, zarudnutím kůže a šupinatěním. Často je kůže také velmi tenká. V důsledku depotního účinku injekčně podaného kortizonového přípravku někdy přetrvávají i delší dobu. Pokud nenastanou žádné komplikace jako například zánět, můžete očekávat zhojení bez léčby.
3. Generalizovaná, dědičná demodikóza
Předpokládá se, že tato forma je způsobena dědičně podmíněnou imunodeficiencí v kombinaci s další imunosupresí. Vyskytuje se u mladých psů do jednoho a půl až dvou let věku, v závislosti na plemeni.
Kožní změny často začínají jednotlivými skvrnami – podobně jako u lokální formy se šupinatěním, zarudnutím kůže a vypadáváním chlupů, které se však rychle šíří (generalizace). Hlava a přední končetiny často bývají postiženy jako první, následně se ale změny rozšíří po celém těle.
U této formy se obvykle objevují bakteriální infekce – jako důsledek napadení roztoči Demodex u psů – které způsobují svědění a mohou vyústit v závažné kožní příznaky. Patří mezi ně píštěle, otoky, papuly a pustuly, ale také závažné všeobecné poruchy jako horečka nebo otok lymfatických uzlin.
4. Generalizovaná demodikóza v důsledku imunosuprese
Generalizovanou formou demodikózy mohou onemocnět také starší psi, a to bez ohledu na plemeno.
Na jedné straně může k rozvoji dojít iatrogenně, tedy podáváním imunosupresivních léků jako kortizon. Na druhé straně mohou být spouštěčem nadměrného množení roztočů rodu Demodex také existující základní onemocnění, jako jsou nádory a metabolická onemocnění (Cushingův syndrom, cukrovka, hypotyreóza atd.).
5. Pododemodikóza
U této formy demodikózy dochází k zánětlivým kožním změnám v oblasti tlapek. Tlapky jsou pak oteklé a bolestivé.
Nejčastěji jsou postižena plemena jako dogy, bobtailové a další velká plemena, ale také west highland white teriéři, mopsové, francouzští a angličtí buldoci a šarpejové. Tato forma se může vyskytovat současně s generalizovanou formou nebo jako samostatný problém.
6. Demodikóza způsobená Demodex cornei a Demodex injai
Existují i jiné formy demodikózy, ale ty jsou způsobeny jinými druhy roztočů než výše zmíněným Demodex canis. Vědcům se však zatím nepodařilo objasnit, zda u těchto druhů dochází k přenosu z postižených psů na zdravé psy.
Demodex cornei je spojen se zarudnutím kůže, šupinatěním a na rozdíl od jiných roztočů Demodex u psů také s výrazným svěděním. Demodex injai žije pravděpodobně v mazových žlázách, a proto způsobuje mastnou kůži, špatnou kvalitu srsti a řídnutí srsti, zejména na hřbetě.
Diagnóza: jak zjistit přítomnost roztočů Demodex u psů?
Diagnóza se stanovuje u všech forem demodikózy stejným způsobem. Veterinář musí provést hluboký kožní seškrab. V závislosti na lokalizaci kožních změn mohou detekci zajistit také preparáty zajištěné vymáčknutím či lepicí páskou a vyšetření kořínků vytržených chlupů.
Někdy – kvůli zánětu – nelze chronicky ztluštělou kůži diagnostikovat výše popsaným způsobem. Při silném podezření na roztoče Demodex provede veterinář u vašeho psa kožní biopsii.
© Степан Хаджи /stock.adobe.com
Léčba: jaké jsou možnosti léčby?
Léčba demodikózy závisí na závažnosti a příznacích onemocnění. Ošetřující veterinární lékař podle toho rozhodne, která terapie je nezbytná.
Proti roztočům Demodex u psa pomáhají spot-on přípravky a šampony. Pokud však dojde k sekundární infekci, může být nutné, aby veterinář podal antibiotika. Úspěšnost léčby lze podpořit také přípravky na posílení imunity.
Prognóza: jaké jsou u roztočů Demodex šance na uzdravení?
Prognóza závisí na tom, jakou formu demodikózy pes má. Zatímco lokalizované formy se někdy vyléčí i bez terapie, léčba generalizovaných forem může být velmi náročná. Často je nutné provést mnoho léčebných cyklů.
V případě generalizované demodikózy způsobené imunosupresí musí veterinární lékař léčit především základní onemocnění.
Prevence: Jak se vyhnout demodikóze u psa?
Vzhledem k tomu, že roztoči Demodex je běžnou součástí srsti psa, profylaxe pomocí léků v tomto případě není možná. Pro prevenci zejména lokalizované, spontánní formy je naopak vhodné podporovat a posilovat imunitní systém.
Predispozice ke vzniku demodikózy existuje u krátkosrstých brachycefalických (krátkonosých) plemen, jako je anglický buldok nebo francouzský buldoček, mops, šarpej a také dobrman, německý ovčák, jezevčík a některá plemena teriérů. Vzhledem k tomu, že je tato predispozice dědičná, neměli by být psi trpící generalizovanou demodikózou určeni k chovu.
Hodnocení
Líbil se Vám tento článek?
Související články
Nejlépe hodnocené články
5 min
152
Když pes zvrací
Každý majitel psa to už někdy zažil: jeho pes náhle zvrací. Ne každá forma zvracení je však alarmující. Kdy už ale zvracení u psů přestává být neškodné? Vše důležité k tomuto tématu si přečtěte v následujícím článku.
3 min
133
Falešná březost
Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.
7 min
120
Hárání u fen
Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o „hárání“ a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.