Psinka

Před několika dny jste si přinesli domů štěně. Najednou se zdá být apatické a trpí příznaky nemoci, jako je průjem nebo výtok z nosu. V nejhorším případě se za příznaky vašeho psa skrývá psinka. Zde si přečtěte vše, co potřebujete vědět o této nebezpečné virové infekci.

Jak nebezpečná je psinka?

Psinka je vysoce nakažlivé virové onemocnění. Zejména mladí a neočkovaní psi často vážně onemocní. Mohou dokonce během několika dní zemřít. Pokud pes infekci přežije, často trpí následky onemocnění po zbytek života.

Příčiny: jak se nemoc vyvíjí?

Psinka je způsobena psím virem psinky. Postiženi jsou zejména neočkovaní psi s oslabeným imunitním systémem v důsledku nemoci, stresu nebo věku. Nejčastěji však psinka postihuje psy ve věku od tří do šesti měsíců.

Virus psinky patří do čeledi Paramyxoviridae a rychle se šíří. K přenosu dochází kontaktem se sekrety a výměšky nemocných zvířat, jako jsou sliny, moč a výkaly. Ostatní psi se nakazí vdechnutím nebo požitím viru.

Virus se na štěňata přenáší také přes placentu matky. V tomto případě onemocnění propukne až po odstavení štěněte od mateřského mléka. Tehdy štěně přestane vstřebávat ochranné mateřské bílkoviny (mateřské protilátky).

Virus psinky se vyskytuje po celém světě. Kromě psů se jím mohou nakazit také kočky, medvědi, kuny, tuleni a hyeny.

Co dělá virus psinky v těle psa?

Při infikování vzduchem je jeho prvním cílem viru povrch dýchacích cest (respirační epitel). Zde viry napadají určité buňky vrozeného imunitního systému psa, tzv. makrofágy. Makrofágy normálně rozpoznávají patogeny, jako jsou bakterie a viry, a likvidují je. Viry psinky však v makrofázích přežívají a rychle se v nich množí.

Již po několika hodinách se viry dostanou lymfou do lymfatických uzlin a dalších lymfatických orgánů (jater a sleziny). Později se viry během velmi krátké doby rozšíří krevním řečištěm do celého těla psa. Hlavními cíli jsou močové, pohlavní a dýchací cesty až po nervový systém.

Symptomy: jaké jsou nejdůležitější příznaky onemocnění?

U zdravých psů s neporušeným imunitním systémem probíhá psinka obvykle bez jakýchkoli příznaků. Pokud je však imunitní systém již silně oslaben, často se objeví těžký průběh onemocnění. Dochází k tomu po uplynutí inkubační doby, která trvá přibližně dva týdny. Onemocnění je pak doprovázeno následujícími příznaky:

• silná horečka a špatný celkový zdravotní stav
• gastrointestinální potíže: zvracení, průjem, dehydratace, ztráta chuti k jídlu, vyhublost
• respirační příznaky: kýchání a kašel, výtok z očí, výtok z nosu, angína a zápal plic s dušností
• nervové potíže: strnutí krku, kulhání, křeče, slepota a pravidelný svalový třes, encefalitida
• oční potíže: zánět očí a zánět spojivek
• kožní potíže: nadměrná tvorba kůže na nose a polštářcích tlapek (hyperkeratóza) a záněty kůže
• zubní problémy: pokud se štěně nakazí před výměnou zubů, je narušena tvorba zubní skloviny; v důsledku toho se u psa vyvine tzv. psinkový chrup

Existují různé kmeny virů psinky. Ty se liší jak svou infekčností (virulencí), tak příznaky, které se u nich objevují. Proto se ne u každého psa projevují všechny příznaky. Nemoc je však rozhodně potenciálně smrtelná.

Diagnóza: jak lze u psů zjistit psinku?

Při podezření na psinku byste měli okamžitě vyhledat veterinárního lékaře. Ten provede anamnézu (dotazování majitele) a celkové vyšetření. Pokud veterinář u psa odhalí známky infekce psinkou, zahájí další vyšetření.

V závislosti na postiženém orgánovém systému odebere veterinář vzorky krve, moči nebo mozkomíšního moku. Dalšími možnostmi jsou výtěr z očí nebo vzorek výplachu plic (bronchoalveolární laváž). Virus pak lze detekovat buď přímo, nebo nepřímo.

V případě přímé detekce detekují virus přímo speciální laboratoře. To se provádí pomocí polymerázové řetězové reakce (Polymerase Chain Reaction – PCR), imunofluorescence nebo elektronové mikroskopie. Naproti tomu nepřímá detekce hledá ochranné proteiny (protilátky) proti viru.

Celkově je stanovení diagnózy psinky bohužel často obtížné. Veterinář obvykle stanoví diagnózu na základě kombinace příznaků onemocnění a laboratorních výsledků. Viry totiž nejsou přímo zjistitelné v každé fázi onemocnění. Nedostatečně očkovaní psi mohou mít proti viru protilátky. V tomto případě není možné rozlišit, zda jsou protilátky způsobeny infekcí nebo očkováním.

Terapie: jaké jsou možnosti léčby?

Úspěšná terapie se vždy skládá z kombinace různých terapeutických opatření:

Symptomatická léčba

Pro zlepšení celkového stavu psa používá veterinární lékař následující opatření:

• infuze
• léky proti kašli a léky rozpouštějící hlen
• léky proti nevolnosti, zvracení a průjmu
• vitamínové doplňky (zejména vitamín E, B1 a B12)
• v případě potřeby umělá výživa

Všechna tato opatření samozřejmě bojují pouze s příznaky, nikoli s příčinou onemocnění.

Antibiotika

Protože imunitní systém psa trpícího psinkou je silně oslaben, hrozí velké nebezpečí sekundárních bakteriálních infekcí. Pokud se vyskytnou i ty, průběh onemocnění se obvykle masivně zhorší. Z tohoto důvodu veterinář v těchto případech preventivně používá širokospektrá antibiotika.

Koncentráty protilátek

Protilátky (imunoglobuliny) jsou ochranné bílkoviny produkované bílými krvinkami (leukocyty). Jejich úkolem je najít patogeny a navázat se na ně. Tímto způsobem označí patogeny pro ostatní buňky imunitního systému. Ti pak útočníky zničí.

Prognóza: jaké jsou šance na vyléčení psinky?

Bohužel šance na vyléčení psinky jsou ve většině případů poměrně malé. Čím mírnější je průběh, tím vyšší je pravděpodobnost úspěšné léčby. Pokud se však již objeví neurologické příznaky, prognóza se výrazně zhoršuje.

Prevence: jak se vyhnout psince?

Naštěstí můžete infekci psinky u svého psa účinně předcházet očkováním. Psi se očkují vždy jednou v osmém, dvanáctém a šestnáctém týdnu života. Další očkování probíhá znovu v 15 až 16 měsících. Poté je základní imunizace ukončena a očkování se musí opakovat každé tři roky.

Pokud se v určité oblasti vyskytují časté případy psinky, jsou obzvláště důležitá preventivní hygienická opatření. V takovém případě pravidelně čistěte a dezinfikujte povrchy a předměty. Samozřejmě je třeba přísně zabránit kontaktu mezi nemocnými a zdravými zvířaty.

Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.