Československý vlčák

Československý vlčák venku

Československý vlčák venku

Vlastnosti

Blízký příbuzenský vztah s vlkem je u tohoto čistokrevného psa patrný v mnoha ohledech. Československý vlčák se na jedné straně vyznačuje typickým vlčím odstupem od všeho nového a neznámého ve spojení s vrozeným instinktem útěku, na straně druhé vykazuje výrazné lovecké chování, kde ukazuje velkou odvahu a nebojácnost.

„Zlý vlk“ nebo věrný společník?

Především jeho enormní rychlost reakcí, jeho extrémní výkonnost a jeho stopařský a orientační smysl ho předurčují pro práci služebního psa pro armádu a policii. Na počátku prvních chovatelských pokusů byla touha československé armády po obzvláště ostrých pracovních psech. Vlčák měl spojit dobré vlastnosti Německého ovčáka s vlastnostmi vlka a stát se lepším a výkonnějším pohraničním psem než dosud používaní němečtí ovčáci. Armáda očekávala novou posilu v podobě psa, který se měl co nejvíce podobat vlkovi. Jenže „zlý vlk“ se projevil jen u několika málo exemplářů. Jako problematická a nakonec „nevhodná pro službu“ se ukázala být velká plachost a bázlivost hybridních psů.

Výrazné smečkové chování

Podle standardu FCI je dnes výslovně žádána zdravá nedůvěra a určitá rezervovanost, a prostřednictvím zodpovědného chovu, důsledné výchovy a komplexní socializace je možné tyto vlastnosti udržet v pozitivních a sociálně přijatelných mezích. Za uvedených předpokladů se může Československý vlčák stát neohroženým společníkem, který se při výcviku ukazuje jako velmi učenlivý a poslušný. Jeho věrná oddanost svému pánovi, která silně připomíná výrazné smečkové chování vlků, se ukazuje jako velmi užitečná. Jeho nadprůměrná inteligence z něj dělá vděčného a dobrého studenta i při náročných cvičeních – pokud je považuje za užitečné. Protože tento inteligentní pes je vesměs schopný kriticky zpochybňovat zadané úkoly.

Pro koho je Československý vlčák vhodný?

Zajistit tomuto temperamentnímu vlčákovi správný výcvik a potřebné zaměstnání vyžaduje určitě vysokou úroveň zkušeností, trpělivosti, empatie a času. Pouze zkušení majitelé psů budou schopni reagovat na jejich speciální potřeby a s přihlédnutím k jejich speciálním nárokům je vycvičit, aby se stali společensky způsobilými psy. S ohledem na svou povahu musí být tento pes plně fyzicky i duševně vytížen, aby z něj byl vychován vyrovnaný a spokojený společník.

Československý vlčák jako rodinný pes?

Stejně důležitá jako spousta pohybu, aktivity a důsledná a láskyplná výchova je opatrná a především časná socializace, která přirozeně plachého psa zbavuje strachu z cizích lidí, zvířat a situací a komplexně ho připravuje na život v naší společnosti. Pokud je Československý vlčák správně vycvičen a socializován, je možné jej využít jako rodinného psa. Zejména při jednání s dětmi se dostává do popředí trpělivá a milující stránka tohoto extrémně loajálního – i když extrémně náročného – čtyřnohého přítele.

Vzhled

Nedůvěra, kterou Československý vlčák projevuje k cizím lidem, by mohla být při některých setkáních vzájemná – protože pohádka o „zlém vlkovi“ je stále pevně zakotvena v paměti mnoha lidí. Ani jako věrný společník nezapře svůj blízký vztah s vlkem. Vlka v něm lze rozpoznat podle jeho stavby těla, klínovitého tvaru hlavy, šedé srsti, světlé masky a silných svalů, díky nimž se pohybuje extrémně rychle a hbitě.

Elegantní silák s hustým kožichem

Celé jeho tělo vypadá silně a elegantně. Robustní srst odolná proti povětrnostním vlivům má žlutošedé až stříbrošedé zbarvení, občas se vyskytuje i tmavě šedé zbarvení. Pro všechny barevné varianty je charakteristická světlá maska, která spolu s bílými znaky na krku a hrudi jasně vyniká. Zvláštností, kterou má také společnou s vlkem, je pravidelná obměna srsti, díky níž má velmi rozdílnou letní a zimní srst. V zimě mu mohutná podsada pokrývá celé tělo, která spolu s vrchní vrstvou tvoří hustou srst, která sahá od ušního boltce přes břicho až k prstům na nohou.

Štěně Československého vlčáka

Umíte mluvit vlčí řečí?

Hlava Československého vlčáka, která má typické odlišnosti podle pohlaví, vykazuje mírně klenuté čelo s pouze mírně výrazným stopem. Úzké, šikmo posazené a obvykle jantarově zbarvené oči dávají vlčákovi typicky intenzivní výraz. Jeho trojúhelníkové vztyčené uši jsou středně velké a poukazují na vlčí dědictví stejně jako na jeho velký repertoár řeči těla. Tak je schopen se různou mimikou a gesty vyjádřit. Ti, kteří se dokážou naučit tento jazyk, mohou s inteligentním a všestranným čtyřnohým přítelem doslova komunikovat. Pokud jde o štěkání, je velmi zdrženlivý – pouze jeho vlčí vytí by mohlo otestovat toleranci Vašeho souseda.

Historie

Historie tohoto zajímavého plemene vychází z velmi odvážného biologického experimentu v polovině 50. let 20. století. V tehdejší ČSSR biolog Karel Hartl křížil německé ovčáky s karpatskými vlky. Byl pověřen armádou, která hledala originální služební psy, kteří by byli lépe přizpůsobeni extrémním povětrnostním podmínkám vysoko položených československých příhraničních oblastí a kteří měli být obzvláště ostří. Hartl, který původně neměl v úmyslu svými pokusy vytvořit nové oficiální plemeno psů, se soustředil především na vědecký zájem a na poznatky o plodnosti a anatomických zvláštnostech obou jedinců, které z experimentů vyplývaly.

Vlčice a pramatka Brita

Pokusy o křížení mezi 24 pečlivě vybranými ovčáky a čtyřmi karpatskými vlky měly probíhat v zařízeních pohraniční stráže ČSSR. Uplynuly tři náročné roky, než se dne 26. května 1958 narodila první štěňata. Vlčice Brita – dnes pramatka Československého vlčáka – předtím odmítla páření a zranila všechny vybrané chovné psy. K páření došlo, až když se do vlčího výběhu náhodou dostal agresivní a mimořádně dominantní ovčák Cézar z Březového háje.

Pro službu nevhodný kříženec vlka a psa

Hartl pokračoval v páření hybridů první generace s německými ovčáky a v průběhu let vyvinul čtyři šlechtitelské linie, do kterých opakovaně křížil hybridy. Poslední křížení vlků se uskutečnilo v roce 1983.

Ačkoli první generace vykazovala určitou schopnost výcviku, hybridní psi byli pro použití v armádě stále příliš plaší a agresivní. Teprve až asi od páté generace mohlo být několik psů použito jako služebních, ale pouze po rozsáhlé a rané socializaci, díky které se úzce navázali na lidi. Tato náročnost byla pro armádu pravděpodobně příliš velká – každopádně upustila od touhy po novém plemeni služebního psa. V roce 1971 se chov Československého vlčáka téměř zastavil. V důsledku tohoto zrušení zájmu ze strany armády bylo zabito mnoho hybridních vlčích psů.

Cesta k uznání plemene

Poté, co armáda upustila od svého záměru, chov vlčáků po dlouhou dobu stagnoval. Teprve o deset let později založili zájmoví chovatelé a kynologové v roce 1982 „Klub chovatelů Československého vlčáka“ a obnovili tak chovatelské úsilí. Kynologický svaz ČSSR brzy uznal výsledky chovu jako nové národní plemeno. V roce 1989 FCI následovalo prozatímním uznáním, o dalších deset let později, v roce 1999, byl Československý vlčák definitivně uznán. Od té doby je uveden pod standardem FCI číslo 332 ve skupině 1 (plemena ovčácká, pastevecká a honácká), oddíl 1 (ovčácká a pastevecká plemena).

Chov

I když Československého vlčáka chovají dnes chovatelé z různých zemí, je plemeno stále poměrně vzácné. Důvodem je pravděpodobně to, že jiná plemena psů se jeví vhodnější pro práci služebního psa a že jejich chov jako rodinných psů je poměrně náročný. Navzdory své všestrannosti a mnoha pozitivním vlastnostem, jako je vysoká inteligence, obrovská vytrvalost a bezpodmínečná věrnost svému pánovi vyžaduje výcvik tohoto psa hodně času a dovedností. Československého vlčáka byste si proto měli pořídit pouze po pečlivém uvážení.

Vysoké nároky na majitele

Každý, koho přitahuje vlčí vzhled a chování, by si měl nejprve položit otázku, zda dokáže splnit požadavky tohoto mimořádného psa. Máte již zkušenosti s chovem psů? Máte dostatek volného času na výcvik a výchovu psa? Kde by žil Váš pes? Máte velký, oplocený pozemek, na kterém se může Váš čtyřnohý přítel volně pohybovat? Máte dost financí, které chov tohoto psa vyžaduje? Neměli byste podcenit náklady na krmivo, pojištění odpovědnosti a samozřejmě náklady na veterinární péči.

Pořízení štěněte

Teprve když jste na tyto otázky odpověděli ano a celá Vaše rodina je přesvědčena, že Československý vlčák je pro Vás tím správným psem, měli byste začít hledat vhodného chovatele. I poté bude nějaký čas trvat, než si s sebou budete moct vzít malé štěně domů. Vzhledem k tomu, že feny tohoto plemene, stejně jako vlčice, hárají obvykle jen jednou ročně, může být čekání na štěňata zdlouhavé. Využijte tento čas ke klidnému zvážení nákupu, k lepšímu seznámení se s chovatelem a k provedení všech nezbytných příprav u Vás doma. Koneckonců, nejen že budete potřebovat hodně krmiva a psích potřeb, ale také budete muset svůj domov štěněti přizpůsobit. Československý vlčák je velmi temperamentní a zejména štěňata ráda zkouší limity. Předměty, které se mohou rozbít a které jsou pro Vás důležité, by proto měly být odklizeny dříve, než se nastěhuje Váš nový spolubydlící.

Československý vlčák na louce

Kde chovat Československého vlčáka?

Pokud máte dobře oplocený pozemek, můžete robustního vlčáka chovat také venku. Jelikož však má rád společnost a není rád příliš dlouho sám, druhý pes by mu v tomto případě určitě udělal dobře. V případě špatného počasí musí mít možnost schovat se do suché chráněné boudy. Dlouhodobý pobyt venku a volný výběh po pozemku samozřejmě nenahradí procházky a výlety do přírody, které byste měli se svým psem podnikat každý den. Vlčák potřebuje pevné pouto se svým „vůdcem smečky“ a v žádném případě by neměl zůstat příliš dlouho sám.

Výcvik

Člověk, který je mnoho hodin denně mimo domov a rád si po práci lehne na gauč, rozhodně není vhodným majitelem tohoto aktivního a citlivého psa. Kromě spousty fyzické a duševní činnosti, kterou musíte psovi denně nabídnout, vyžaduje také výcvik Československého vlčáka hodně času a důslednosti. Nedostatek výchovy, nesmyslné násilí nebo zanedbávání může mít pro tohoto čistokrevného psa nebezpečné následky. I když je od přírody dobromyslný a bezdůvodně by na člověka neútočil, je to velmi sebevědomý a silný pes, který se při špatné výchově může vzepřít, aby sám převzal vedení smečky.

Kdo je alfa?

Abyste těmto situacím předešli, je důležité ukazovat od raného věku svému psovi, kdo tady rozhoduje, a dokázat mu, že jste schopný vůdce smečky. Autorita, sebevědomí, zkušenosti, ale také trpělivost a schopnost náležitě psa pochválit jsou základní vlastnosti, kterými byste měli disponovat, pokud chcete svého psa vycvičit. Je důležité mu od samého začátku přiřadit jeho roli „nejnižšího“ v rodině a umožnit mu v této pozici získat dobré zkušenosti ve všech oblastech života. Zvykejte citlivého a bojácného čtyřnohého přítele brzy, ale opatrně, na nové prostředí, lidi, zvuky nebo jiná zvířata. Ukažte mu každý den něco nového – i když je to jen dítě na skateboardu nebo traktor na poli – a dejte mu pocit, že se s Vámi jako vůdcem smečky může cítit bezpečně a že není třeba, aby sám zasahoval.

Vše pro zdraví: péče a strava

Dobrá výchova a rozsáhlá socializace jsou u tohoto psa nesmírně důležité, ale samozřejmě to není všechno. Koneckonců, Československý vlčák – stejně jako všichni psi – potřebuje adekvátní péči a vyváženou stravu, aby si udržel své silné zdraví a životní styl. Pro každého majitele psa by to mělo znamenat důkladnou péči o srst, pravidelné odčervování a každoroční očkování. Velkou výzvou je určitě obměna srsti, ke které dochází dvakrát ročně a u které se srst mění z letní na zimní a naopak. Zejména při ztrátě husté zimní srsti je téměř nemožné dostat pod kontrolu množství srsti, které vlčák ztrácí během několika týdnů. I když vysavač pracuje téměř nepřetržitě, pravděpodobně najdete chomáče chlupů i ve vzdálených koutech Vašeho domu. V této fázi je jistě užitečná schopnost zavírat oči nad lehkým nepořádkem ve Vašem domě. Kromě chomáčů chlupů během výměny srsti nanese tento pes do domu překvapivě málo špíny. Díky jeho pevným chlupům obvykle není nutné ani koupání.

Čím krmit Československého vlčáka?

Československý vlčák má na své krmivo jen málo požadavků, a proto obvykle snáší jakékoli dobré krmivo pro psy – ať už suché nebo mokré, domácí nebo syrové (metoda BARF). Důležité je, aby obsahovalo všechny potřebné živiny, které Váš pes potřebuje. To, co Váš pes potřebuje, závisí na jeho věku, hmotnosti, velikosti, úrovni aktivity a dalších životních podmínkách. Například pokud je Váš pes ještě mladý, hodně sportuje nebo je i v zimě chován venku, určitě potřebuje výživnější krmivo než stárnoucí vlčák-senior, který žije doma a chodí jen na každodenní procházky. Pohled do tabulky přesných výživových hodnot, ale i rozhovor s veterinářem Vám může poskytnout podrobnější informace o individuálních potřebách Vašeho psa. V každém krmivu by mělo být obsaženo hodně masa (přibližně 70-90 procent), zeleniny (přibližně 20 procent) a cenných tuků (např. omega mastné kyseliny z rybího oleje). Obiloviny a cukr naproti tomu do jídelníčku našich čtyřnohých přátel patří jen velmi málo, pokud vůbec.

Nejlépe hodnocené články

Pomeranian

Tito malí rošťáci nezaujmou svojí výškou, ale spíše přátelskou povahou, sebedůvěrou a energií. Není divu, že si toto plemeno získává srdce mnoha milovníků psů.

Čivava

Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.

Zlatý retrívr

Středně velký zlatý retrívr je skvělý přítel dětí a ideální rodinný pes: má velmi dobrý vztah k lidem a je snadno ovladatelný, nicméně potřebuje trochu péče o srst a dostatek pohybu.