Jezevčík

Pověstný pohled jezevčíků už rozehřál srdce mnoha milovníků zvířat. V našem článku Vám toto kompaktní plemeno, představíme blíže.

Historie

Odkud jezevčík pochází?

Jedním ze slavných milovníků tohoto plemene byl Napoleon Bonaparte, který se rád nechal zvěčňovat se svými jezevčíky na obrazech a jednoho ze svých čtyřnohých mazlíčků dokonce pojmenoval „Napoleon“. Po smrti světoznámého vládce našli jeho poslední zvířecí společníci místo posledního odpočinku u jeho sarkofágu. Jezevčíci byli jako lovečtí psi po dlouhou dobu výsadou šlechty a některé mocné osoby si tito psi omotali kolem tlapky. Císař Vilém II dokonce nechal svému oblíbenému jezevčíkovi Erdmannovi postavit památník s nápisem „Na památku mého věrného jezevčíka Erdmanna (1890-1901) Vilém II“. I britská královna Alžběta II, která je známá svou velkou vášní pro plemeno welsh corgi, propadla kouzlu jezevčíka: dokonce chová tzv. „dorgis“, křížence jezevčíka a welsh corgi. Také umělci si oblíbili tyto chytré psíky a inspirovali se čtyřnohými múzami: Malíř Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump byli považováni za nerozdělitelnou dvojku, o čemž svědčí četné fotografie. Umělec Andy Warhol zvěčnil své jezevčíky Archieho a Amose v mnoha svých dílech.

Poté, co jezevčík už nebyl jen výsadou šlechty, dobil rychle srdce milovníků psů po celé Evropě. Zejména v Německu byli k vidění krátkosrstí psi, jak se procházejí městem a lesem po boku svých pánů – obliba jezevčíků jako rodinného psa rychle rostla, což dokázaly i Olympijské hry z roku 1972, jejichž maskotem se stal barevný jezevčík jménem Waldi, který měl jako „typický Němec“  reprezentovat hostitele. Jezevčíci jsou dnes na ulicích k vidění jen zřídka. V Německu, kde žije nejvíce příznivců tohoto plemene, se počet registrovaných štěňátek po léta snižuje. Je to také kvůli rostoucímu počtu psích plemen podobné velikosti: Od Jack Russell teriéra až po mopse – milovníci psů mají nyní větší výběr. A navzdory občasným úsměškům, které jezevčíka označují za „salámek“ nebo „páreček“ má toto plemeno i nadále silnou základnu fanoušků, kteří dokáží chytré a sebevědomými čtyřnohé společníky ocenit.

Všestranný lovecký pes

Jezevčíci pocházejí původně z Německa, kde byli ve středověku pravděpodobně chováni cíleně. Oficiální chov mimo aristokratické kruhy existuje od konce 19. století, ale standard plemene byl vytvořen až roku 1925. Jak z názvu plemene vyplývá: „Jezevčíci“ byli spolehlivými společníky lovců a byli využívání především pro lov jezevců a lišek. Krátké nohy umožňují proniknutí do jezevčích a liščích nor, přičemž úkolem jezevčíka je především vyhnat kořist z nory – s lesními zvířaty by zápasit neměl. Ale čtyřnohý lovec může být využit díky své všestrannosti například také při hledání stop. V současnosti jsou jezevčíci oblíbenými společenskými psy.

Vzhled

Jezevčíci jsou rychle rozpoznatelní podle své typické postavy: Krátké nohy jsou svalnaté, tělo je protáhlé. Součástí standardu jezevčíka je také vzpřímená hlava s visícíma ušima. Charakteristické jsou dlouhá záda ve vztahu k tělu, která se také zasložila o vtipnou přezdívku „Sausage Dog“. Přes nízké běhy se jezevčíci obvykle pohybují velmi rychle a mrštně. Kompaktní psi se dělí do tří velikostích rázů, z nichž největší je “standardní jezevčík”, který váží až 9 kg. “Trpasličí jezevčík” s obvodem hrudníku 30 až 35 cm a hmotností 6 až 7 kg je o něco menší. Nejmenším představitelem plemene je „králičí jezevčík“ s obvodem hrudníku cca 30 cm a maximální tělesnou hmotností 3 kg.

Srst a zbarvení

Všechny tři velikostní rázy oblíbeného plemene jsou rozděleny do tří typů srsti: dlouhosrstí jezevčíci s lesklou hedvábnou srstí, hrubosrstí jezevčíci s mírně štětinatou srstí a úhlednou bradkou a krátkosrstí jezevčíci s hladce přiléhající srstí. Všechny tři délky srsti lze obdivovat v mnoha barevných varietách: jednobarevní jezevčíci v červené, žluté nebo červeno-žluté, dvoubarevní jezevčíci v kombinaci černé a hnědé a čtyřnozí mazlíčci s tmavou základní barvou a světlejšími skvrnami. Bílá je však vyloučena – zbarvení jezevčíka má typický „lesní vzhled“, aby odpovídalo jeho oblíbenému prostředí.

Povaha

Malý pes, velké sebevědomí: Díky původnímu využití a samostatné práci při lovu lovu má tento malý pes velké sebevědomí. To může – často také při setkání s velkými psy – ppůsobit potíže, protože někteří jezevčíci tvrdohlavě odmítají projevit náležitý respekt. Protože jezevčíci jsou psi, kteří pracují samostatně, sami se rozhodují, kam až zajdou. Jezevčíci se zřetelnou „vůlí potěšit – will to please“, kteří se těší na nové úkoly, aby potěšili svého páníčka, jsou rozhodně v menšině. Je proto důležité začít již ve štěněčím věku s láskyplnou, ale důslednou výchovou! To také posiluje pouto mezi psem a majitelem, které by mělo být u jezevčíka pečlivě budováno. I když mají jezevčíci sklony projevovat malou úctu k ostatním čtyřnožcům i dvounožcům, jsou obecně vyrovnaní společníci, kteří nejsou ani bázliví, ani agresivní.

Zdraví

Krátké nohy odsuzují často toto plemeno k brzké osifikaci končetin a jejich pokřivení. Vzhledem k dlouhým zádům a dlouhé páteři ve vztahu ke zbytku těla jsou jezevčíci také náchylní k určitému typu hernie disku, tzv. „ochrnutí jezevčíků“. Dochátí k útlaku nervů v páteři a pes tak již nemůže ovládat zadní nohy. Prevence je mnohokrát lepší než léčba: silné zádové svaly díky dostatečné pohybové aktivitě a zdravá tělesná hmotnost ochrání Vašeho mazlíčka před touto chorobou typickou pro jezevčíky. Jakmile dojde k ochrnutí, nelze tento stav již zvrátit, ale pouze mírnit příznaky vhodnými léky, fyzioterapií nebo chirurgickým zákrokem.

Proč by se jezevčíci měli vyhýbat chůzi po schodech?

Chůze po schodech může podpořit rozvoj ochrnutí – jako preventivní opatření vezměte svého čtyřnohého mazlíčka na schodech do náruče. Hrubosrstí jezevčíci jsou považováni za nejrobustnější představitele svého plemene – ale prý mají také tvrdohlavou hlavu.

Výživa a péče

Jak již bylo zmíněno, u jezevčíka je důležité zabránit nadváze, aby nedošlo k ochrnutí. Měla by být zajištěna vyvážená strava a dostatečná fyzická aktivita. Pamlsky nabízejte s mírou. Pro kontrolu hmotnosti je dobré jezevčíka pravidelně vážit. Vyberte svému jezevčíkovi krmivo, který je velmi kvalitní a dodá organismu psa všechny potřebné živiny. Nutriční potřeby se u jednotlivých psů liší. Ve výživě psů hraje důležitou roli několik faktorů – věk, úroveň aktivity a hmotnost. Obecně by krmivo mělo obsahovat co nejvíce masa a co nejméně obilnin. Zda zvolíte mokré a/nebo suché krmivo, záleží jen na Vás a samozřejmě na preferenci Vašeho čtyřnohého přítele. Alternativní výživovou metodou je krmení syrovou stravou (BARF). Čtyřnozí mazlíčci dostávají spoustu čerstvého masa, vnitřností, zeleniny a vitamínových a minerálních doplňků. Cílem je napodobit kořist  – základ původní masité stravy psa. Protože tato metoda krmení musí být přesně přizpůsobena potřebám psa, vyžaduje vysoký stupeň odborných znalostí. V případě nejasností je vhodné se poradit s veterinárním lékařem, kterému důvěřujete.

Aby se jezevčík cítil ve své kůži opravdu pohodlně, potřebuje pravidelnou péči o srst. Doporučujeme jezevčíka kartáčovat několikrát týdně – bez ohledu na to, zda máte doma jezevčíka s dlouhou nebo krátkou srstí. Srst dlouhosrstého jezevčíka přirozeně vyžaduje více času. Díky krátkým nožkám jezevčíci rádi prozkoumávají nízké porosty – při kartáčování tak věnujte pozornost všem roztočům uhnízděným na těle Vašeho pejska.

Výchova

Jezevčíci mají svou vlastní hlavu a jejich výchova vyžaduje trpělivost, empatii a hodně důslednosti. Zde hraje hlavní roli původní využití tohoto psa jako samostatného lovce, protože jako takový musel být schopen se samostatně a odvážně rozhodovat. Stanovte jasná pravidla a především buďte vždy důslední! Jezevčíci se obvykle rychle naučí, co se od nich očekává – a dodržují to. Pokud však podlehnete pohledu jejich očí a ve výchově zaváháte, nestydatě toho využijí. Jako lovecký pes má jezevčík obvykle silný lovecký instinkt – jedním z cílů výuky by mělo být udržet lovecké touhy pod kontrolou. Jezevčíci by měli být navykáni na kontakt s jinými psy a dětmi již ve velmi raném věku, aby byli v dospělosti snášenliví. Mohou být navykáni i na jiné domácí mazlíčky, ale malá zvířata zůstávají obvykle v očích těchto vášnivých lovců kořistí. Volné pobíhání v přírodě je možné pouze u dobře vycvičených jezevčíků.

Zaměstnání pro dobré slídiče

Chytré hlavičky potřebují zaměstnat, aby se nezačaly nudit. Aportování, ukrývání předmětů doma nebo na zahradě, cvičení různých triků – to vše je pro chytrého psa vítanou změnou a také posiluje pouto mezi zvířetem a jeho majitelem. Tito malí uličníci nejsou vhodní na sporty, jako je agility, ale rádi chodí na dlouhé prodcházky – dostatek pohybu je nejlepší prevencí ochrnutí typického pro jezevčíky. Na procházce dopřejte Vašemu čumáčkovi dostatek času na prozkoumávání a očichávání.

Jezevčík jako člen rodiny

Chtěli byste si každý den užívat neodolatelného pohledu jezevčíkových očí a nastěhovat si ho domů? Dobrá volba! Než se však Váš nový spolubydlící nastěhuje, je třeba některé věci vyjasnit:
Jezevčíci se dožívají 15 a více let – jste připraveni převzít odpovědnost na tak dlouhou dobu? Dobře si promyslete, kdo se o nového spolubydlícího postará, budete-li na dovolené nebo nemocní. V dnešní době je možné v takovém případě umístit psa do psího hotelu – informujte se o možnostech. Zjistěte si informace o soužití s těmito malými uličníky od fanoušků tohoto plemene. Na internetu se můžete rychle seznámit s podobně smýšlejícími lidmi a získat tipy od zkušených majitelů těchto psů. I přes svou velikost není jezevčík typickým psem na mazlení, i když má mazlení rád. Všichni členové rodiny, včetně dětí, by to měli respektovat.

Hledáte jezevčíka?

Omotalo si Vás toto plemeno kolem tlapky a jste rozhodnutí si jezevčíka pořídit? Pak může hledání nového čtyřnohého spolubydlícího začít! Při výběru chovatele byste měli věnovat pozornost několika bodům: Měl by být členem chovatelského klubu nebo sdružení. Přestože i zde můžete nalézt černé ovce, je členství v klubu nebo sdružení obvykle základním ukazatelem seriózního chovatele. První setkání by se mělo uskutečnit u chovatele, abyste získali představu o prostředí Vašeho potenciálního nového člena rodiny. Zde můžete nejen poznat štěňata, ale také jejich rodiče a případně sourozence. Seriózní chovatel je také zvědavý: Zajímá ho, jak a kde budou jeho svěřenci žít, jaká je Vaše životní situace a co děláte ve volném čase. Kupní smlouva by měla být samozřejmostí. Netrváte-li na štěněti, existují také spolky pro jezevčíky v nouzi – zprostředkovávají adopce starších jezevčíků, kteří hledají nový domov. Koneckonců, starší pes se již bývá dobře vychován. To představuje výhodu pro nezkušené milovníky psů, kteří mohou poznat dospělého jezevčíka, aniž by museli převzít kompletní výchovu, která je zvláště u jezevčíků důležitá. Chovatelé i zprostředkovatelé adopcí jezevčíků Vám rádi poskytnou cenné rady! Vysněného jezevčíka můžete také někdy nalézt v místním útulku, kde netrpělivě čeká na nový domov.

Vyhněte se velkým obloukem množitelům, kteří nabízejí jezevčíky za údajně levnou cenu. Zatímco si seriózní chovatel vytýčí za cíl chovu psy dobrým charakterem a zdravím, cílem „černých chovatelů“ je zejména zisk. Tím trpí nejen štěňata, která jsou příliš brzy oddělena od své matky, která je často využívána jako „stroj na rození“. Často to s sebou přináší sociální a zdravotní deficity, které také ovlivní Vaše finance: Mnoho štěňat je chronicky nemocných nebo se u nich později objeví onemocnění, která jsou důsledkem nemilé historie. Milovníci zvířat a jezevčíků by němeli kupovat zvířata „ze soucitu“, protože každé prodané „štěně z množírny“ podporuje poptávku po zvířatech za levnou cenu. Opravdoví milovníci jezevčíků vědí, že jezevčíka z „dobrého domova“ lze koupit, ale  je k nezaplacení!

Přejeme Vám krásný život s Vaším chytrým jezevčíkem!