Lajka 

Lajky jsou neohrožení lovečtí psi, kteří samostatně stopují, pronásledují a vyštěkávají zvěř. Svou přezdívku „štěkač“ si vysloužila díky schopnosti tiše vystopovat divokou zvěř, poté ji obklíčit a hlasitým štěkáním informovat lovce o svém nálezu. 

Lajky jsou svědomití a výkonní lovečtí psi s velkou výdrží a potřebou pohybu. Vytváří si těsné pouto se svým majitelem, se kterým si během lovu udržují pravidelný kontakt. 

Je lajka rodinný pes? 

Správně vycvičený pes tohoto plemene se doma projevuje jako klidný a hodný pes a obecně dobře vychází s dětmi. Čistě jako společník nebo rodinný pes však není vhodný. 

Tento čtyřnohý přítel by měl být chován na venkově v domě se zahradou. Jeho sklony ke štěkání by totiž v městském bytě brzy mohly být problém. 

Kromě toho potřebují zvířata tohoto plemene dostatek pohybu. 

Psí sporty jako aktivita 

Pokud není lajka chována pro lovecké účely, měla by věnovat psím sportům, vhodné jsou například Agility, Treibball nebo Obedience. V rodném Rusku se lajky často využívají jako saňoví psi, takže se hodí také pro tažné psí sporty. 

Tito pracovití chlupáči jsou skvělými pomocníky také jako záchranářští a stopovací psi. 

Srst lajky nevyžaduje příliš péče. Obvykle stačí srst občas vykartáčovat. Kartáčování by se mělo stát každodenním rituálem pouze v období výměny srsti. 

Tento čtyřnohý společník není náročný ani, co se týká stravy. Důležité je zvolit krmivo s vysokým obsahem masa, protože toto plemeno špatně snáší sacharidy. Lovečtí psi mají nejraději syrové maso a masové kosti, a proto je pro ně ideální způsob krmení nazvaný BARF. 

Lajky jsou považovány za odolné a vytrvalé psy. V podstatě nejsou známy žádné nemoci typické pro toto plemeno. U některých druhů, zejména u jakutské lajky, se mohou občas objevovat genetická oční choroby nebo dysplazie kyčelních kloubů. 

Průměrná délka života těchto severských loveckých psů je přibližně dvanáct let. 

Historie těchto zvířat sahá daleko do minulosti. Domorodí obyvatelé v různých oblastech severního Ruska chovaly tyto divoké, odolné pracovní psy od pradávna. 

Byly rozšířeni po celé Eurasii od Finska až po Beringovo moře. 

Mezi jejich tradiční úkoly patřil lov velké a malé zvěře a tahání sání. Některé druhy se používali a používají také jako hlídací psi. 

V roce 1982 plemeno oficiálně uznala organizace FCI

V roce 1947 byly v Sovětském svazu stanoveny standardy plemen pro čtyři plemena: západosibiřskou, východosibiřskou, ruskoevropskou a karelsko-finskou lajku. 

Organizace FCI je uznala v roce 1980. Od roku 2019 je předběžně uznána také jakutská lajka.