Samojed

Vzhled

U tohoto čistokrevného psa člověka okamžitě odzbrojí jeho přátelská a otevřená povaha. Tu navíc krásně podtrhuje typický „úsměv“ samojeda tvořený šikmým sklonem očí a mírně zvednutými koutky pysků.

Dalším charakteristickým rysem je jeho bujný bílý kožich. I díky své výrazné srsti  je tento saňový pes u mnoha lidí tak oblíbený. Na krku a ramenou tvoří srst jakýsi límec (zejména u psů) a na zadní straně stehen takzvané kalhoty. Vysoko nasazený ocas je také bohatě osrstěný. Ocas v klidu dosahuje až k hlezenním kloubům. Obvykle ho samojed nosí přes hřbet nebo ohnutý do strany.

Ideální ochranný plášť v polárním klimatu

Na hlavě a na přední straně nohou je srst poměrně krátká a rovná. Za malýma, vzpřímenýma ušima trojúhelníkového tvaru trčí krátké chlupy. Ve srovnání s jinými saňovými psy, jako je například husky, je však srst samojeda celkově poměrně dlouhá. V kombinaci s krátkou, měkkou podsadou poskytovala delší, hrubší a rovná krycí srst dokonalou ochranu v chladném polárním klimatu.

Je více než jasné, že samojed s tímto huňatým, tlustým „kabátkem“ je nejraději na čerstvém vzduchu. Přesto je překvapivě dobře přizpůsobivý změnám klimatu. V Zimbabwe dokonce existuje malá chovatelská stanice samojedů. Psi zde dobře snášejí africké klima. I přesto byste měli v létě zajistit dostatek stínu a vyhnout se příliš vysokým teplotám.

Barva, velikost a hmotnost

Původní samojedi měli také hnědou nebo černou srst. Dnešní standard plemene však stanovuje pouze čistě bílou srst. Ta může být zbarvena nanejvýš do bílo-béžové (s několika béžovými znaky) nebo krémové.

S výškou v kohoutku 57 cm u psů a 53 cm u fen patří tito bílí psi ke středně velkým plemenům. V závislosti na výšce by se váha měla pohybovat mezi 20 a 30 kg.

Historie

Jak již bylo zmíněno, samojedi byli původně chováni kmenem Něnců (Samojedů). Odtud pochází název plemene. Kočovníci psy od nepaměti oceňovali jako všestranné a mimořádně cenné pracovní psy v drsném klimatu Sibiře.

Psi hlídali stáda sobů, statečně je bránili před vlky a medvědy, pomáhali při lovu a tahali saně. Během chladných nocí se jejich majitelé choulili k jejich teplému kožíšku.

Společník expedice na severní a jižní pól

Severští psi se v Evropě poprvé objevili díky britskému zoologovi Ernestu Kilburn Scottovi. Ten v roce 1889 přivezl první exempláře do Anglie po tříměsíčním pobytu u samojedských kmenů.

Také zprávy norského badatele Fridtjofa Nansena o jeho neúspěšné výpravě na severní pól v roce 1894 se pozitivně zmiňují o vytrvalých a nenáročných saňových psech.

V důsledku toho pak evropští a američtí vědci opakovaně využívali psy jako společníky při expedicích do Arktidy a Antarktidy.

V roce 1911 se samojedi stali prvními užitkovými zvířaty, která s Roaldem Amundsenem dosáhla jižního pólu.

Od saní k rodinnému krbu

První standard plemene byl stanoven v Anglii v roce 1909. Přibližně ve stejné době se první exempláře dostaly do Ameriky. V roce 1913 byl samojed oficiálně uznán jako samostatné psí plemeno.

V USA byl na počátku 20. let 20. století založen první chovatelský klub, „Samoyed Club of America“. Zpočátku nebyl chov příliš intenzivní. Popularitu samojedi získali až v poválečných letech, od 50. let 20. století.

Kromě chovatelských stanic ve Spojených státech a Anglii dnes najdete chovatele v Německu, Nizozemsku, Norsku, Švédsku, Dánsku, Finsku, Irsku, Itálii, Španělsku, a dokonce i v Austrálii a na Novém Zélandu.

Severští špicové jsou chováni především jako domácí a rodinní psi a také jako výstavní psi. Dnes už bývají samojedi méně využíváni jako saňoví psi při závodech psích spřežení. Nahradili je rychlejší a silnější husky nebo malamuti.

Chov a koupě samojeda

Zájemci o samojeda jako rodinného psa by si měli uvědomit, že toto plemeno má stále výraznou potřebu pohybu a aktivity. Jako původní pracovní psi potřebují hodně pohybu venku a smysluplné zaměstnání. Úkoly by pro ně měly být výzvou nejen po fyzické, ale i po psychické stránce.

Potřebují také úzkou vazbu se svojí rodinnou a hodně kontaktu s ostatními psy a lidmi. Budoucí majitel by měl tyto požadavky zvážit.

Chovatel, který chová své psy v prázdném a špinavém kotci a místo výchovy, socializace a pohybu se stará především o vlastní zisk, rozhodně není tou správnou osobou, na kterou se můžete obrátit, pokud si chcete koupit zdravé a dobře socializované štěně.

Jaká kritéria by měl chovatel splňovat?

Štěně si nekoupíte jako boty. Nemůžete ho jen tak někomu darovat nebo vyměnit. Dobře si proto vyberte chovatele. Jak ale poznáte dobrou chovatelskou stanici? Tyto body vypovídají o serióznosti chovatele:

• Chovatel vás pozve k sobě domů a ochotně vám ukáže chovatelskou stanici i matku zvířete. (Štěňata se při prvním setkání často neukazují. Buď ještě nejsou na světě, nebo jsou ještě příliš malá. V neposlední řadě vás a štěně může chovatel chtít uchránit před unáhleným rozhodnutím o koupi při pohledu na roztomilá klubíčka).
• Psi jsou při návštěvě přátelští a otevření. Se samojedy, kteří se zdají být agresivní, plaší nebo apatičtí, pravděpodobně chovatel nezachází dobře. Nekupujte takové psy v žádném případě ze soucitu. „Chovatele“ by to totiž jen utvrdilo v tom, že může pokračovat ve svém zločinném jednání.
• Chovatel by měl být členem klubu chovatelů a mít široké znalosti a bohaté zkušenosti s chovem samojedů.
• Chovná zvířata jsou před krytím důkladně vyšetřena a štěňata jsou předávána se všemi potřebnými doklady, průkazem původu a rodokmenem. Kromě toho informace o řízeném chovu psů poskytují také plemenná kniha uznávaná FCI, zápis o přejímce vrhu a potvrzení registrace chovatelské stanice.
• Před předáním byl u štěňat zkontrolován zdravotní stav, byla očkována a očipována. Vhodnost rodičů jako chovných zvířat je rovněž úředně doložena.
• Chovatel se bude detailně zajímat o vaše poměry, aby zjistil, zda jste vhodným majitelem některého z jeho štěňat. Zodpovědní chovatelé se přece zajímají také o blaho svých psů po prodeji.

Zdraví a typické nemoci plemene

Natürlich muss es nicht unbedingt ein reinrassiger Hund sein, doch in Hinblick auf die Gesundheit ist ein reinrassiger Welpe aus einer seriösen Zucht oft im Vorteil. Strenge Zuchtzulassungen und umfassende Gesundheits-Checks sorgen dafür, dass die Verbreitung rassetypischer Krankheiten kontrolliert und gestoppt wird. Dennoch werden Samojeden hin und wieder mit folgenden rassespezifischen Erbkrankheiten in Verbindung gebracht:

• diabetes mellitus (cukrovka)
• progresivní atrofie sítnice (PRA)
• hluchota
• dysplazie kyčelního kloubu (DKK)
• dědičná nefritida (zánět ledvin)
• trpasličí vzrůst, tzv. nanismus (v souvislosti s vývojovou anomálií očí)

Strava samojedů

Vyvážená strava hraje zásadní roli při udržování zdraví vašeho psa. Aby byl samojed i nadále aktivní a měl nádherně lesklou srst, potřebuje dostatečný přísun živin s minerály, stopovými prvky a vitamíny. Veterinární lékař nebo také chovatel vám v tomto ohledu mohou poskytnout cenné rady a informace o potřebách vašeho psa.

Samojed by měl v zásadě dostávat hodně (čerstvého) masa nebo ryb a zeleniny. Obiloviny do jídelníčku masožravců nepatří a měly by se podávat jen v malém množství. Zejména při nákupu hotových krmiv byste se proto měli důkladně zajímat o jejich složení.

Péče o srst

Kromě zdravé výživy má na kvalitu srsti vašeho samojeda vliv také správná péče. Heslem přitom je: „Méně je více!“ Šampon a mýdlo narušují důležitý přírodní maz na kůži psa. Ten pomáhá odolávat nepřízni počasí. Mycí prostředky by se proto měly používat pouze v případě nouze – jen když je srst velmi znečištěná.

Zpravidla stačí psa kartáčovat jednou až dvakrát týdně. Srst se totiž čistí převážně sama. Pouze v období výměny srsti se péče o srst změní na každodenní kartáčování. Během této doby samojedi shazují chomáče chlupů. Ty je třeba buď odstranit hřebenem, nebo později vysát z koberce a gauče.

Co dalšího je při péči součástí programu?

• • Pravidelně stříhejte svému psovi drápky. Nejpozději když drápky cvakají o podlahu. S trochou cviku to zvládnete sami. Případně můžete požádat o pomoc svého veterináře nebo psího kadeřníka..
  • Pravidelně kontrolujte uši psa. V případě potřeby je čistěte (přibližně jednou týdně). Zarudlé uši nebo jiné změny mohou znamenat infekci.
  • Pravidelně čistěte psovi zuby a kontrolujte ústní dutinu (přibližně dvakrát až třikrát týdně).