Výmarský ohař je považován za nejstarší plemeno ohaře. Dodnes je všestranným a vášnivým loveckým psem. Aristokrat mezi psy s lesklou stříbřitou srstí a hrdým výrazem je však stále oblíbenější i mezi neprofesionály. Jako rodinný pes je však vhodný pouze v případě, že má dostatek alternativních aktivit.
© DragoNika / stock.adobe.com
Pohled na výmarského ohaře už dávno nerozbuší srdce jen lovcům. Mnoho milovníků psů obdivuje obzvláště třpytivou stříbrošedou srst, která je ve světě psů vzácná. Dalším výrazným rysem jsou jantarově hnědé oči. Ve štěněcím věku ještě nebesky modré.
Výmarský ohař má štíhlou, svalnatou a harmonickou postavu. Hlava s dlouhýma svěšenýma ušima je dobře tvarovaná. Dokonalý typ ušlechtilého loveckého psa ztělesňuje výmarský ohař i svým hrdým postojem.
V dospělosti dosahuje výmarský ohař výšky v kohoutku mezi 60 a 70 cm. Patří tak mezi poměrně velké psy. Hmotnost se pohybuje mezi 30 a 40 kg. Feny jsou obecně o něco menší a lehčí než samci.
Jejich šedá barva srsti se mění od stříbrošedé přes jelení až po myší šedou. Bílé znaky na hrudi a tlapkách jsou v malé míře přípustné. Jsou však velmi vzácné.
V rámci FCI se kromě typického výmarského ohaře s krátkou srstí chovají i dlouhosrstí výmarští ohaři. Dlouhosrstá štěňata byla v minulosti často nežádoucí. I dnes jsou stále velmi vzácná. American Kennel Club ve svém standardu uznává pouze krátkosrsté plemeno.
© everydoghasastory / stock.adobe.com
Jak název napovídá, za kolébku výmarského ohaře je považováno výmarské panství. Velkovévoda Karel August z Výmaru již od konce 18. století choval tyto elegantní šedé psy. Oceňoval zejména jejich všestranné lovecké schopnosti.
Výmarský ohař se stal užitečným a ušlechtilým společníkem šlechticů a lovců. Ti byli okouzleni jeho pozoruhodným citlivým nosem, vytrvalostí a bystrostí při lovu zvěře a dravců. Výmarský ohař byl oblíbený i pro svou poslušnost vůči svému pánovi. Cenil se také jeho hlídací a ochranářský instinkt.
V Německu se dnes při chovu výmarského ohaře klade důraz na jeho lovecké využití.
Standard FCI klade důraz na tyto vlastnosti:
Je také zdůrazňována všestrannost, vytrvalost při hledání, kontrolovaný temperament a snadná ovladatelnost. Psi, kteří nemohou prokázat tyto vlastnosti při zkouškách lovecké upotřebitelnosti, nejsou v zemi původu plemene povoleni k chovu. Aby byly splněny požadavky loveckého psa, jsou výmarští ohaři v Německu předáváni pouze lovcům.
V USA, Kanadě, Velké Británii a dalších zemích se výmarský ohař používá nejen jako lovecký pes. Uplatňuje se také jako pes záchranářský, terapeutický, policejní. Dále slouží na vyhledávání drog.
I jako čistě rodinný a společenský pes se šedý krasavec těší stále větší oblibě. Není tedy divu, že se v posledních letech i v jeho rodném Německu opakovaně diskutuje o tom, zda výmarský ohař není vhodný i jako rodinný pes.
Elegantní vzhled také přispěl k tomu, že i nelovci projevují stále větší zájem o tyto krásné psy. Lze však výmarského ohaře skutečně chovat jako rodinného psa?
Kritici zdůrazňují, že výmarský ohař je typický pes jednoho člověka. Poslouchá pouze svého pána a ostatní členy rodiny nanejvýš toleruje. Zastánci zdůrazňují jeho orientaci na člověka, jeho láskyplnost a výraznou vůli k učení. To z něj dělá nejen citlivého, ale také mimořádně věrného a poslušného společníka.
Tato dvě hodnocení se mohou zdát zcela odlišná. Na obou je však pravděpodobně něco pravdy. Koneckonců vývoj povahy psa závisí nejen na genech, ale také na výchově, socializaci a prostředí.
Jedno je jisté: výmarský ohař je náročný pes. Jako původně lovecký pes má přirozeně velkou touhu po pohybu. Patří proto přinejmenším do velmi zkušených rukou. Majitelé musí respektovat a podporovat zvláštní povahu tohoto plemene.
© otsphoto / stock.adobe.com
Jak již bylo uvedeno, názory na požadavky na chov výmarského ohaře se někdy značně rozcházejí. Jedna strana trvá na tom, že tento zvláštní lovecký talent mohou ocenit pouze lovci. Druhá strana je přesvědčena, že výmarský ohař může zažít dostatečný pohyb i v rodině bez loveckých zkušeností.
Ať už věříte jakémukoli názoru, je nesporné, že výmarský ohař není obyčejný společenský pes. Rozhodně potřebuje úkoly, kterým se může vášnivě věnovat.
Jako původní lovecký pes se silnou vůlí a vysokou inteligencí potřebuje od začátku důsledný výcvik a vhodné úkoly. Ty by měly podporovat jeho silné stránky, zohledňovat jeho povahu a denně ho psychicky i fyzicky vytěžovat.
Původním instinktům výmarského ohaře je jistě nejbližší práce na stopě, vystavování zvěře nebo stopování raněné zvěře. S úbytkem lovců a loveckých oblastí si však mnoho dalších původních loveckých psů muselo hledat jiné úkoly.
V mnoha vyspělých zemích dnes existuje řada psích sportů a výcvikových možností, které psům nabízejí smysluplné alternativní aktivity. Výmarský ohař si jistě užije dummy trénink, mantrailing, stopování nebo výcvik záchranářského psa.
Je důležité, aby ohař mohl každý den vykonávat nějakou činnost, která bude vyžadovat pohyb i zapojení hlavy. Nedostatek fyzické a psychycké aktivity může vézt k problematickému chování.
Postarejte se, aby měl váš pes práci odpovídající jeho povaze. Odvděčí se vám celoživotní věrností a větší ochotou poslouchat.
V kontrastu s vysokými nároky na fyzickou a psychickou zátěž je potřebná péče o výmarského ohaře poměrně snadná. Zejména krátkosrstí výmarští ohaři jsou velmi nenároční na péči.
Pro udržení lesku a struktury srsti stačí krátkou hladkou srst kartáčovat jednou až dvakrát týdně. Koupání je nutné pouze ve výjimečných případech. Vzácnější dlouhosrstý výmarský ohař je přirozeně o něco náročnější na péči o srst.
Kromě toho nesmíte zapomínat na uši ohaře. Dlouhé svěšené uši jsou náchylné k infekcím a zánětům. Pravidelná kontrola a čištění uší je proto více než vhodná.
Riziko onemocnění pohybového aparátu i riziko torze žaludku lze naštěstí snížit podáváním zdravé a druhově vhodné stravy.
Je nutné věnovat zvláštní pozornost zdravému růstu během štěněcího věku. Vyhnete se tak pozdějším vadám pohybového aparátu. Potřeba energie musí být optimálně přizpůsobena potřebám štěněte. Nadbytek energie způsobuje předčasný růst psů. To vede k nerovnováze ve vývoji kostry a svalů a k pozdějším problémům s klouby. Dbejte také na zdravý poměr fosforu a vápníku v krmivu. Zajistéte tím stabilní strukturu kostí.
Abyste zabránili torzi žaludku, měli byste doporučenou denní dávku krmiva rozdělit do několika menších porcí. Důležité je zajistit, aby pes po jídle odpočíval. Divoké pobíhání po jídle může riziko zvýšit.
Štěně s průkazem původu z renomovaného chovu má určitě největší šanci na dlouhý život bez zdravotních potíží. Kritéria pro zařazení jedince do chovu jsou vysoká. Oční vyšetření a rentgenové snímky kyčlí, ramen a loktů musí jasně vyloučit genetickou predispozici.
Zdravý rodokmen však samozřejmě není zárukou věčného zdraví. Protože onemocnění může způsobit také nesprávná strava, nedostatečná péče nebo jiné nepříznivé vlivy prostředí.
Jedním z nejčastějších onemocnění výmarských ohařů je dysplazie kyčelních kloubů (DKK). Může k ní dojít i přes genetická vyšetření. Oční choroby, jako je entropie, nebo záněty uší způsobené dlouhýma svěšenýma ušima mohou také způsobovat problémy.
Kromě toho jsou známy případy epilepsie.
U výmarského ohaře se také častěji vyskytuje obávaná torze žaludku, která je problémem mnoha velkých plemen psů.
Většina německých chovatelů má členství v německém Klubu výmarských ohařů. Vzhledem k přísné praxi tohoto kluibu se výmarský ohař stal v zemi svého původu poměrně vzácným. Mnoho lidí dnes považuje myslivost pouze za koníček a také ploch uvolněných k lovu je stále méně.
Požadavek německého klubu, že chovatelé mohou prodávat štěňata pouze profesionálním lovcům, splňuje stále méně lidí. Současně se zvýšil zájem o krásné výmarské ohaře v zahraničí. I v Německu se o hrdého šedého psa zajímá stále více neprofesionálů.
Výše zmíněné vedlo k rozvoji jakéhosi paralelního chovu mimo oficiální chovatelské sdružení. Díky němu si takového psa mohou pořídit i lidé, kteří nemají zájem o lov.
Tento chov však nepodléhá regulím Německého kynologického svazu (VDH), a tudíž ani kontrole chovu. Bohužel se tak i mezi údajnými hobby chovateli najde mnoho „černých ovcí“.
Výsledkem jsou chovatelé, kterým záleží pouze na vzhledu psů a kteří množí své psy bez zkoušek chovnosti. Kromě toho zájemcům často prodávají štěňata bez zdravotního vyšetření nebo testu povahy.
Nenechte se zlákat k unáhlenému nákupu roztomilými obrázky štěňat na internetu. Za tyto údajně výhodné nabídky nakonec draze zaplatíte. V důsledku nedostatečné veterinární péče o fenu dochází k závažným onemocněním srdce a kloubů. Často jsou štěňata výsledkem příbuzenské plemenitby. Onemocnění a choroby spojené s nedůvěryhodným chovem se nakonec projeví ve vaší peněžence.
Nedostatečná raná socializace a problémy s chováním, jako je přehnaná nervozita, agresivita nebo ostrost, přivádějí majitele na pokraj jejich psychické odolnosti.
© maya_weimaraner / stock.adobe.com
Zdravého, silného a opravdového výmarského ohaře na celý život najdete pouze u renomovaného chovatele. Takový chovatel také splňuje kritéria FCI pro vhodnost zvířat do chovu. Překážky při koupi výmarského ohaře od uznaného chovatele jsou mnohem vyšší než u pochybných nabídek štěňat prodávaných na parkovišti z kufru auta.
Musíte počítat s dlouhými čekacími dobami na nový vrh a delšími cestami za chovatelem. V neposlední řadě se vás bude chovatel intenzivně dotazovat na životní situaci a plány do budoucna.
Zodpovědní chovatelé vám zároveň poskytnou hlubší pohled na svůj chov. Ukáží vám matku, zajistí pozitivní ranou fázi vtiskávání u štěněte a již provedou důležitá očkování.
Chovatelé vycházejí ze svých dlouholetých zkušeností s tímto plemenem. Jsou vám vždy k dispozici, aby vám poradili a podpořili vás i po koupi. Seriózní chovatel se snaží najít dobrý domov pro každého svého svěřence.
Pokud kupujete výmarského ohaře od renomovaného chovatele v České republice, cena se obvykle pohybuje kolem 20 000 korun. V zahraničí jsou ceny o něco vyšší, kolem 1.600 eur.
Jak přesně plemeno výmarský ohař vzniklo a z jakých typů psů se vyvinula jeho současná podoba, není dosud jasné. Podle některých teorií se na jeho vývoji údajně podíleli různí psi, jako je bloodhound, anglický pointer, německý krátkosrstý ohař a stříbrošedý koroptvář.
Skutečné důkazy o tom, že výmarský ohař byl chován jako lovecký pes ve Výmaru a jeho okolí, existují teprve od konce 18. století. Proslavil ho velkovévoda Karel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský, který na svém dvoře ušlechtilé ohaře choval.
Plánovaný chov výmarského ohaře začal kolem roku 1890. Se založením durynského Spolku pro čistokrevný chov stříbrošedého výmarského ohaře se od roku 1897 začalo plemeno chovat podle jednotného standardu. Od počátku zápisu do plemenné knihy je výmarský ohař čistokrevný. To znamená, že od té doby nebyla s výmarským ohařem křížena žádná cizí plemena. Výmarský ohař je proto považován za nejstarší německé plemeno ohařů.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
