Původ a chov zlatého retrívra
Původ různých retrívrů je stále opředen mnoha legendami a mýty. Na rozdíl od většiny ostatních plemen retrívrů však lze historii zlatého retrívra jasně vysledovat přinejmenším do roku 1864.
Brit Sir Dudley Marjoribanks (později jmenovaný lordem z Tweedmouthu) koupil od obuvníka v Brightonu žlutého retrívra jménem „Nous“. Pejsek byl jediné žluté štěně mezi jinak černými sourozenci. Marjoribanks začal chovat psy na svém panství „Guisachan“ na severu Skotska.
Cílem jeho chovatelského úsilí byl dokonalý retrívr pro lov divokých ptáků. V roce 1868 proto nakryl Nousa s fenkou tweedského vodního španěla „Belle“. V té době byli španělé považováni za psi velmi milující vodu. Byli také známí jako vytrvalí aportéři.
V následujících 20 letech Tweedmouth křížil potomky Nouse a Belle s dalšími retrievery. Byli mezi nimi tweedští vodní španělé a červení irští setři. V jedné linii dokonce došlo ke křížení s pískově zbarveným ohařem. Z těchto kříženců se nakonec vyvinul zlatý retrívr, jak ho známe dnes. V roce 1913 bylo plemeno oficiálně uznáno Britským kynologickým klubem.
V souladu s původním cílem chovu byl zlatý retrívr původně používán k „práci po výstřelu“. Jeho hlavním úkolem bylo přinést ulovenou zvěř k lovci, což mu umožňoval měkký stisk čelisti.