Zlatý retrívr

Zlatý retrívr je věrný, učenlivý, energický

Zlatý retrívr je jako málokteré jiné plemeno psa proslulý svou „vůlí potěšit“. Chce se svému člověku zavděčit a vyznačuje se výraznou dychtivostí po učení. S velkým klidem se přizpůsobuje každodenním situacím a rád se účastní všech aktivit svého majitele.

Majitelé retrívrů žertem říkají, že „zlaťák“ raději pomůže zloději vynést cennosti z domu, než aby ho vyhnal. Jeho ochranitelský instinkt je ve skutečnosti vyvinutý jen málo, pokud vůbec. Jako hlídací pes se tedy rozhodně nehodí.

Díky své chuti do práce a inteligenci je vynikajícím vodicím psem pro nevidomé, terapeutickým psem a společníkem pro postižené. Disponuje také dobrým čichem a vrozeným loveckým instinktem. Tyto vlastnosti jsou vhodné i pro práci záchranářského psa nebo psa na odhalování narkotik a výbušnin.

Další velkou vášní zlatého retrívra je jídlo. V porovnání s jinými plemeny mají retrívři mimořádně velkou chuť k jídlu. Snědí prakticky cokoli, co se jim dostane pod nos. Bohužel právě proto mají zlatí retrívři tendenci trpět nadváhou. Proto dbejte na správnou výživu již od štěněcího věku a především přesně dodržujte doporučená dávkování krmiva.

Společný život: je pro mě zlatý retrívr vhodný?

Na člověka orientovaný retrívr je jedním z nejoblíbenějších rodinných psů na celém světě. Díky své dobromyslné a klidné povaze, důvěřivosti a hravosti je obzvláště oblíbený u rodin s dětmi. Přátelský retrívr je také velmi dobře snášenlivý s jinými domácími zvířaty.

Zlatý retrívr je spíše nevhodný pro chov v malém bytě, už jen kvůli své velikosti a lásce k pohybu. V nejlepším případě by Váš mazlíček měl mít dům se zahradou. Pro citlivého zlatého retrívra nepřipadá v úvahu ani chov v kotci nebo dlouhodobé ponechání o samotě. Nechte ho zapojit se do Vašeho života. Naplánujte si dostatek času na jeho fyzické i duševní aktivity.

Pohyb: náročné plemeno

Stejně jako všichni lovečtí psi jsou i zlatí retrívři velmi aktivní, a proto vyžadují odpovídající trénink. Monotónní každodenní chůze rozhodně nestačí. Koneckonců, tito inteligentní retrívři chtějí být zaměstnáni nejen fyzicky, ale i psychicky.

Kromě drobných aportovacích cvičení a vyhledávacích her jsou pro zlatého retrívra vhodné různé druhy sportu a výcviku. Obzvláště oblíbené jsou obedience, agility, stopování a mantrailing nebo činnost v týmu záchranných psů.

Zlatý retrívr miluje vodu a rád plave. Koupáním v potoce, rybníku nebo řece mu uděláte opravdovou radost. Pokud nic z toho není v blízkosti, spokojí se s loužemi nebo vodou ze zahradní hadice.

Dědičné choroby zlatého retrívra

V 80. a 90. letech 20. století zažil zlatý retrívr skutečný rozmach. Dodnes je jedním z nejoblíbenějších plemen v západní Evropě.

Bohužel tento boom měl také mnoho negativních vedlejších účinků. „Množitelé“ toužící po penězích chtěli na roztomilých štěňátkách rychle vydělat. Za tímto účelem byli psi kříženi neplánovaně a bez ohledu na povahu a zdraví zvířat. V důsledku toho se vyvinuly některé nemoci typické pro toto plemeno, kterými někteří retrívři trpí dodnes.

Cílenou selekcí chovu a přísnými požadavky pro připuštění zvířat se dnes chovatelé snaží riziko těchto chorob opět snížit. Následující dědičná onemocnění se však u zlatých retrívrů vyskytují s nadprůměrnou četností:

• dysplazie kyčelního kloubu (DKK)
• dysplazie loketního kloubu (DLK)
• epilepsie
• progresivní retinální atrofie (PRA)
• dědičný šedý zákal (HC)

Přesto mají zdraví zlatí retrívři poměrně vysokou průměrnou délku života, a to dvanáct až šestnáct let. Pokud jste si vybrali zlatého retrívra z dobrého chovu, můžete se těšit na mnoho let radosti se svým miláčkem.

Tipy pro pořízení: zlatí retrívři pouze od uznaného chovatele

Pokud máte zájem o štěně zlatého retrívra, ujistěte se, že chovatel provedl všechny potřebné zdravotní kontroly. Požádejte o nahlédnutí do rodokmenu a sami si ověřte, že rodiče a sourozenci jsou v dobrém zdravotním stavu. Kupujte štěně pouze od uznávaného chovatele a věnujte čas pečlivému výběru.

Cena zdravého štěněte u renomovaného chovatele se nyní pohybuje kolem 30 000 korun. Ale pes, který Vás a Vaši rodinu bude provázet po mnoho let, za ty peníze stojí. Kromě toho je Vaše malé chlupaté klubíčko obvykle již čipované, několikrát odčervené a v závislosti na věku alespoň jednou očkované.

Vždy se také vyplatí zeptat se v okolních útulcích pro zvířata. Někdy na nový domov čekají nejen starší zlatí retrívři, ale i štěňata.

Původ a chov zlatého retrívra

Původ různých retrívrů je stále opředen mnoha legendami a mýty. Na rozdíl od většiny ostatních plemen retrívrů však lze historii zlatého retrívra jasně vysledovat přinejmenším do roku 1864.

Brit Sir Dudley Marjoribanks (později jmenovaný lordem z Tweedmouthu) koupil od obuvníka v Brightonu žlutého retrívra jménem „Nous“. Pejsek byl jediné žluté štěně mezi jinak černými sourozenci. Marjoribanks začal chovat psy na svém panství „Guisachan“ na severu Skotska.

Cílem jeho chovatelského úsilí byl dokonalý retrívr pro lov divokých ptáků. V roce 1868 proto nakryl Nousa s fenkou tweedského vodního španěla „Belle“. V té době byli španělé považováni za psi velmi milující vodu. Byli také známí jako vytrvalí aportéři.

V následujících 20 letech Tweedmouth křížil potomky Nouse a Belle s dalšími retrievery. Byli mezi nimi tweedští vodní španělé a červení irští setři. V jedné linii dokonce došlo ke křížení s pískově zbarveným ohařem. Z těchto kříženců se nakonec vyvinul zlatý retrívr, jak ho známe dnes. V roce 1913 bylo plemeno oficiálně uznáno Britským kynologickým klubem.

V souladu s původním cílem chovu byl zlatý retrívr původně používán k „práci po výstřelu“. Jeho hlavním úkolem bylo přinést ulovenou zvěř k lovci, což mu umožňoval měkký stisk čelisti.