Druhá kočka v domácnosti

Obraz kočky jako samorosta je dávno překonán. Chovatelé dobře vědí, že jejich kočičí mazlíčci jsou bytosti společenské a dokáží ocenit přítomnost dalšího tygříka v domácnosti. Především mladé kočky nebo jedinci, kteří jsou chováni v bytě, by neměli být sami. Tedy můžete adoptovat další zvíře, ať už z útulku nebo přímo od chovatele. Nebo snad ne? Ne vždy proběhne projekt „růstu kočičí domácnosti“ tak snadno, jak jsme doufali.

Chcete pro kočku jen to nejlepší, a proto máte v plánu jí co nejdříve pořídit kočičího kamaráda. Ale ani my, lidé, nesneseme po svém boku úplně každého, dokonce ani ne takového, který nám věkem odpovídá a pochází ze stejného města. Často se sami potulujeme po škole, než si vytvoříme hlubokou přátelskou vazbu. A ne vždy se jednalo o „lásku“ na první pohled, mnohdy trvalo, než jsme dané osobě přišli na chuť.  Podobně to chodí i s našimi kočkami: není kočka jako kočka, mají různé charaktery, očekávání i záliby. Ten, kdo chce do domácnosti dalšího jedince, by měl postupovat opatrně, ušetří tak sobě i svému tygříkovi spoustu stresu.

Kočka – samotář?

Možná jste slyšeli o tom, že kočky jsou „samotářští lovci“. Co to však znamená? Malé kočky, mezi něž patří africká kočka divoká a evropská kočka divoká, upřednostňují samotu. Důvodem je skutečnost, že velikost lovené zvěře odpovídá spíše svačince než skutečnému vydatnému jídlu. Myš ani ptáka není možné adekvátně rozdělit mezi větší skupinu lovců, z toho vyplývá, že žádná kočičí smečka by se z jednoho úlovku nenasytila. Proto kočky loví i žerou kořist o samotě. Lov zabírá kočce většinu života, proto žijí divoké kočky spíše samy. I přesto mají i tito jedinci sociální vlastnosti: například kočka evropská, která je blízkou příbuznou našich koček, vychovává své mladé v mateřsky organizovaném společenství.

Ostatně: i velké divoké kočky jsou jaguáři, rysové a tygři loví samostatně. Pouze lvi tvoří výjimku, jedná se o jedinou kočkovitou šelmu, která žije i loví ve smečce!

Vlivem kontaktu s člověkem se charakter koček změnil jen minimálně. Vnitřně stále zůstaly nezávislými lovci. Nicméně životní podmínky koček jsou odlišné. To neplatí pouze pro kočky žijící v domech, ale i pro kočky venkovní nebo částečně divoké. Ty sice žijí v přírodě nebo v blízkosti lidských příbytků, kde jsou dokrmovány, jsou ale v podstatě zvyklé na přítomnost člověka. Proto je často nalezneme v blízkosti míst, kde se jídlo nachází. Dokud je k dispozici jídlo a místo, dochází jen zřídka k problémům. Neboť divoké kočky nepatří ani za těchto okolností ke zvířatům, která by žila ve smečce. „Osamělí“ lovci se neorganizují jako vlci, ani mezi sebou nemají žádnou „alfu“. Naopak, postavení kočky je vázáno na místo a čas: kočka A má slovo ve stodole, kočka B má slovo večer a kočka C šéfuje jižní části dvora.

Co to v praxi znamená?

I když existují kočky, které jsou dominantnější a submisivnější, je sociální struktura koček i přesto komplikovanější než struktura psí smečky. Ten, kdo chce spřátelit dvě kočky, musí postupovat obezřetně a měl by se vyvarovat spontánní koupě. Určité rámcové podmínky vám mohou pomoci k tomu, aby soužití proběhlo úspěšně!

Důležité je především jedno: v každém případě musí proběhnout náležité sledování, aby z harmonického soužití nevznikaly kočičí bitky. Prakticky to znamená, že kočka nemá mít konkurenci co se krmiva a místa k odpočinku týče. Velká, vzdušná a především čistá toaleta je taktéž důležitým faktorem, který by měla druhá kočka mít pro sebe. Totéž platí o pozornosti rodiny. Pokud jsou tyto základní předpoklady splněny, neexistuje žádný důvod, proč by se nová kočička nemohla přistěhovat.

Každá kočka potřebuje přinejmenším

• Klidné místo, na němž může v klidu a bez rušení jíst
• Kočky jsou sice „pouštní zvířata“ – přesto potřebují čerstvou vodu
• Čistou kočičí toaletu, která je dostupná v jakoukoli denní hodinu
• Možnost „škrabat se“
• Místo k odpočinku a dřímání
• Možnost se vydovádět a hrát si
• Trávit čas se „svým“ člověkem

Povaha

Jsou všechny předpoklady splněny? Perfektní – nyní se můžete pustit do hledání dalšího kočičího společníka!

Obecně platí pravidlo, že „vrána k vráně sedá“. Klidní jedinci budou těmi příliš aktivními spíše nervovaní, zatímco temperamentní zvířata se lépe sehrají s jedincem, který bude na stejné notě. Samozřejmě existují i výjimky: agresivní nebo špatně socializované kočky většinou nebývají s druhým jedincem šťastné. A už vůbec ne v případě, že je nové zvíře podobně útočné nebo nejisté jako ony samy.

Hledáte-li další kočku ke klidnému jedinci, sáhněte spíše po podobném charakteru. Aktivní jedinci milují společníky, s nimiž mohou dovádět a hrát si!

Věk

Mladé kočky jsou živé. Chtějí zábavu a rychle se začnou nudit. Často pak vymýšlejí hlouposti. Mladé kočky bývají zpravidla flexibilnější než starší jedinci. Dobře si zvykají na další zvíře a celkově změny snášejí lépe než starší kočky. Chcete-li tedy další kočku ke svému mladému tygříkovi, pak volte opět mladého jedince.

Starší kočky už mají pevně zformovaný charakter a jsou klidnější, než jejich mladší verze. Starší kočky se lépe spřátelí s přistěhovalcem, který bude podobně klidný a rozvážný jako ony samy, než s rozjíveným kotětem. Ovšem mějte na paměti, že kočky jsou zvířata zvyku: žili-li 10 let v domě samotné a nevykazují-li touhu po novém kamarádovi, pak zvířeti způsobíte spíše stres než radost.

Plemeno

Další otázkou je plemeno. Samozřejmě byste se při výběru kočky neměli řídit pouze vzhledem, ovšem stejná plemena mívají obvykle podobnou povahu, především tehdy, pocházejí-li oba jedinci od stejného chovatele nebo jsou-li příbuzná. Vykazují často podobný temperament a vyrostli ve stejných podmínkách. Lepší už to být nemůže!

Rozhodli jste se vzít si sourozence nebo příbuzného vaší kočky? Výborně, avšak i tak mějte na paměti, že zvířata se mezi sebou neznají. Příslušnost ke stejnému plemeni a dokonce rodu však činí soužití určitě jednodušším. Ani tak vám ale nikdo nemůže zaručit, že se zvířata budou mít ráda!

Kolik koček chci mít?

Neexistuje žádný optimální počet koček v domácnosti. Mnohem důležitější je dynamika kočičí skupiny. Příkladem může být mladá kočka, která má dělat společnost staršímu jedinci. Zpravidla chtějí mít starší kočky svůj klid a přítomnost mladého jedince je stresuje, především jeho pokusy o sblížení se.  Přistěhování dvou malých koťat je vhodnější, protože si spolu vyhrají a můžou dovádět společně bez toho, aby se musela do situace vměšovat starší kočka. Chcete vnést klid do kočičí společnosti nebo chcete pro svého miláčka spíše partnera ke společným hrám? V prvním případě zvolte klidnější typ zvířete, zatímco v druhém případě se řiďte pravidlem svůj ke svému.

Přistěhování druhé kočky: přípravy

Nyní jde do tuhého! Už jste vybrali vhodnou kočku a zanedlouho bude u vás doma. Stejně jako u lidí hraje i u koček první dojem důležitou roli, především když zvířata reagují instinktivněji než lidé. Seznámení zvířat tedy musí být dobře připraveno. Postupujte klidně, protože chyby způsobené uspěchaností mohou porušit vztah mezi zvířaty!

Nejdříve musíte domov zařídit, aby v něm mohlo fungovat více koček. Takový domov se nijak výrazně neliší od domova s jednou kočkou. Vybavení musíte mít ve vícero vyhotoveních, aby nedocházelo ke zbytečným potyčkám mezi zvířaty: musíte tedy mít dostatek misek na krmení a dostatek škrabadel, to je základ. Co se toalet týče, je vhodné, mít jich tolik, kolik máte koček plus jedna. Pokud si špatně rozvrhnete, kolik kde budete mít zařízení, může to být jádrem problému při pozdějším soužití. Vše si dobře promyslete, ušetříte si tím hodně starostí!

Když se nová kočka přistěhuje, měli byste ji napřed držet odděleně od kočky zdomácnělé. Zkuste každou držet v jiné místnosti. Oba pokoje by měly být samozřejmě vybaveny toaletou, škrabadlem a dalším vybavením. Tak si může kočka zvyknout na novou rodinu a okolí, bez toho aby znejistila kvůli přítomnosti další kočky.

V dalším kroku nechejte kočky, aby si navykly na nový pach. Přenášejte podušky, hračky a dečky z pokoje do pokoje, pohlaďte kočku hebkým ručníkem a ten pak položte do pelíšku druhé kočky. Toto sdílení pomůže oběma zvířatům, aby začaly cizímu pachu důvěřovat. Kočky reagují na pachy velmi citlivě, a jestliže je pach nové kočky již součástí domácnosti, je sbližování obou jedinců snazší.

Sbližování: první kontakt

Nyní přistupujete k vlastnímu kontaktu. Zpravidla jsou obě zvířata nervóznější, než vy sami. Domácí jedinec se bude potýkat s vetřelcem ve svém teritoriu. Nová kočka zase objevuje cizí prostředí, neznámé lidi a revír cizí kočky. Zkuste zůstat klidní a vyhněte se tomu, abyste jednu z koček překvapili nebo na sbližování tlačili. Dejte zvířatům prostor. Žádný z jedinců by neměl být zavřený v přepravním boxu nebo být kdekoli držen. Naopak, musí mít vždy možnost úniku. Zpravidla však první kontakt nebývá problematický, pokud jsou oba jedinci psychicky zdraví a dobře socializovaní. Podle charakteru jednotlivých koček a zkušeností buď dojte k přátelskému očichávání, nebo se budou jedinci ignorovat. Syčení, zdvižené tlapky nebo naježený ocas k prvnímu kontaktu často patří.

Strávila-li nová kočka v samostatném pokoji již několik dní, domácí kočka pravděpodobně již tuší, co se děje. Otevřete dveře pokoje, ale nechávejte oběma stále možnost prchnout a sledujte, aby nebyly kočky v pasti. Totéž platí, když novou kočku vypouštíte do revíru vaší domácí kočky.

Nechejte zcela na kočkách, jak bude situace pokračovat. Stáhnete se do pozadí a skupinu sledujte. Tak dáváte kočkám možnost se vzájemně očichat bez toho, aby pociťovaly tlak okolí. Dejte kočkám čas a zasáhněte pouze v případu nouze.

Dojde-li k problémům

Případ nutnosti nastává, pokud jedna z koček reaguje agresivně. Agresorem bude pravděpodobně spíše domácí jedinec, chce chránit svoje teritorium před vetřelcem. Ovšem i vystrašená nově příchozí kočka může domácího jedince atakovat. Existují různé stupně: prskání a zvednuté tlapky jsou v pořádku. Pokud však dojde k tělesnému útoku, zasáhněte. Abyste se neocitli v ohnisku střetu a nebyli jste zraněni, měl by akci předcházet hlasitý signál, např. vykřiknuté, razantní NE, aby od sebe obě kočky utekly.

Taková situace je stresující pro obě zvířata – netrestejte ani neohrožujte proto žádnou z nich a přejděte k tomu, že od sebe obě zvířata zase oddělíte. Dejte oběma účastníkům až 2 dny čas, aby se uklidnili a další kontakt neplánujte tak napřímo. Jednou z možností je přistoupit ke společnému krmení, v této chvíli jsou obě kočky klidné a zaujaté jídlem, tedy nejdříve ani nezpozorují, že vedle nich jí i druhá kočka.

Pokud kontakt proběhl bez problémů, nestojí přátelství mezi kočkami nic v cestě!

A když to neklapne

Již týdny kočky vzájemně představujete a zase oddělujete, znovu zkoušíte kontakt a stále vyvstávají problémy? Nebo žijí kočky klidně vedle sebe, ale přesto jste objevili komplikace v chování zvířat, jako je značkování močí, nespavost a agresivita? V tomto případě byste měli vyhledat pomoc veterináře nebo zvířecího terapeuta. Někdy je řešením feromon, např. Feliway, jindy je potřeba více úsilí.

Přejeme vám i vaší kočičí domácnosti šťastné společné soužití!