Kočka a pes – může to fungovat?

Velký ležící pes a kotě

„Jsou na sebe jako kočka a pes.“ Kdo tohle přísloví uslyší, určitě si pomyslí, že spolu tato dvě zvířata moc dobře nevycházejí. Ale co je ve skutečnosti pravdy na pověře, že se kočky a psi nemohou vystát? Existuje možnost, že spolu oba budou obývat jednu domácnost a budou přitom oba šťastní?

Máte rádi spíše kočky nebo upřednostňujete psa jako čtyřnohého mazlíčka? Pro mnohé milovníky zvířat není tato otázka snadná, právě proto, že jsou milovníci zvířat. A jako takoví mají rádi obojí – kočky i psy. Milují nezávislost koček, ale zároveň i věrnost psů. Musí si tedy opravdu volit mezi jedním nebo druhým? Máme pro Vás dobrou zprávu: NE! Zkušenosti chovatelů ukazují, že kočky a psi mohou být dobří přátelé. Předpokladem pro toto přátelství je však dobrá socializace zvířat a trpělivé zvykání si jednoho na druhého.

Otázka evoluce?

Kočky a psi jsou od sebe evolučně velmi vzdáleni. Psi patří k tzv. „Canoidei“,  psům podobným. Do této skupiny nepatří pouze vlci, ale také medvědi a dokonce mroži.  Tihle všichni jsou psům příbuznější než kočky. Ty patří ke skupině zvané „Feloidea“, tedy kočkovité. Očekáváte od Vašeho psa, že si bude napoprvé hned rozumět s mrožem? Ne? Pak tedy není divu, že i porozumění si s kočkou bude chvíli trvat a budete mu s ním muset trochu pomoct.

Proč jsou kočky a psi tak odlišní?

Slyšeli jste už někdy pořekadlo: „Psi mají páníčky, kočky mají osobnost?“ Vlastně se v tomto citátu od spisovatele Kurta Tucholského skrývá mnoho pravdy. Psi doprovázejí nás, lidi, už více než 100 000 let. Tenkrát měli naši předci, lovci a sběrači, v blízkosti vlky a ochočovali je. Pokoušeli se cíleně vychovat vlky, kteří by byli krotcí a méně agresivní a chtěli je mezi sebou nechat pářit.  Tím začal chov moderních domácích psů – a to vše bez pravidel nebo výstav. Čtyřnozí přátelé byli čím dál více zapotřebí, pomáhali při lovu, používali se jako tažná zvířata nebo jako ochránci příbytku. Dneska už je pes mnohem více, je vnímaný jako člen rodiny.

Co se však koček týče, k nim člověk nehledal cestu cíleně. Bylo tomu úplně naopak – kočka se k člověku přidružila úplně sama – navíc obilnice a zásobní komory lidí skýtaly pro tohoto lovce báječnou možnost, jak se dostat k lahodným myškám či jiným hlodavcům, kteří člověku stěžovali život. Brzy člověk zjistil, že kočky nejsou škůdci. Před cca. 9 500 lety je začali lovci ochočovat. Tedy historie soužití psů s člověkem je mnohem delší, asi o 90 000 let, než soužití koček s člověkem. Tato skutečnost ale nic nemění na tom, že dneska jsou i kočky nejlepším přítelem člověka. Psa však z popředí zájmu jejich chlebodárce nedostaly.

Proč je pro psa snazší přizpůsobit se tomu, co po něm člověk chce? Proč se nechal cíleně ochočit, i když zpočátku nepotřeboval člověka proto, aby se o něj staral? Psi se řadí mezi zvířata žijící ve smečce. V ní loví i jedí. Což je diametrálně odlišné od koček, ty jsou „osamělými“ lovci. Lev je jediným příslušníkem kočkovitých šelem, u něhož je známo, že žije a loví ve smečce. Důvod, proč tomu tak je, vězí nejspíš ve velikosti kořisti. Myši a ptáci jsou většinou jen jednohubky. Při společném lovu musí být kořist rozdělena mezi všechny členy, tedy by nezbylo dost pro všechny. Tento způsob života měl dopad i na sociální chování koček: pokud se kočka z nějakého důvodu na určitou dobu přimkne k nějaké skupině nebo se setkává se sousedovou kočkou v zahradě, neexistuje tu oproti smečce psů žádná pevná hierarchie. Kdo hraje ve skupině koček první housle a kdo ne, je závislé na místě a čase. Jsou tedy kočky samotáři? Nemusí nutně být. Divoce žijící kočky se často přidají do skupiny jiných koček, evropské divoké kočky dokonce vychovávají svoje mladé společně. Život domácích koček se však od těch divokých liší. Kočky jsou aktivní zvířata. Umí se velmi rychle přizpůsobit nové situaci a tuhle skvěle zvládnout. Život s člověkem pro ně může být jednotvárný a nudný, především pro ty jedince, kteří žijí uvnitř. Proto právě tyhle kočky umí velmi dobře ocenit dalšího zvířecího obyvatele bytu. Ale nic se nemění na tom, že to jsou samostatní lovci. Oproti psím nebo vlčím smečkám s pevnou hierarchií. Psi vyhledávají blízkost soukmenovců, příp. člověka aktivně.

Řeč těla psů a koček

Kočky a psi vykazují velmi rozdílné sociální chování. To se projevuje i na jejich řeči těla, která vychází z tisíce let starých instinktů a zvyklostí.

My, lidé, jsme se naučili rozlišovat mezi entuziastickým vrtěním ocasem, který u psa znamená přátelské naladění, a nerudným sekáním ocasem u kočky. Kočka i pes reagují instinktivně. Naučit se jejich „cizí“ jazyk není jednoduché. Musí nejdříve pochopit, že se u nového kočičího nebo psího obyvatele jedná o něco specifického, co komunikuje jinak než jejich soukmenovci.

Zatímco u psů je možné pozorovat jejich mimiku a skrze ni jim lépe porozumět, u koček je to horší, neboť jejich obličej zůstává zdánlivě statický. Kočkám lze porozumět skrze pohyby ocasem, ušima nebo očima. Tyto jemné signály lze však snadno přehlédnout. Kočky ostatně mňoukají především při komunikaci s člověkem, pro mezikočičí komunikaci nevyluzují kočky většinou žádné mňoukavé zvuky.

Pes vydává jednoznačné signály, které jsou srozumitelné celé smečce i člověku. Kočka však naznačuje informace jinak, protože její řeč těla funguje přesně naopak. Zatímco vrtící ocas u psa znamená radost, u kočky se jedná o agresivní gesto. Totéž platí pro známý „naježený“ ocas, který je často doprovázen ještě prohnutím: kočka, která takovým způsobem zježí ocas a staví jej nahoru, chce vypadat co možná největší a nebezpečná. Reaguje takto v situaci, kdy se cítí být ohrožená. Přesně jako u psů je upřený pohled znakem dominance. Pro kočky je tento pohled nesnesitelný. Uvolněné mávání ocasem zase ukazuje, že je Vaše kočka dobře a přátelsky naladěná. Pes nebo člověk, který není navyklý na život v okolí kočky, může tato gesta lehce přehlédnout, zaměnit nebo ignorovat.

Přidejte k tomu ještě jeden podstatný rozdíl, a to ve velikosti: průměrný pes je stále o dost větší než průměrná kočka. Přátelské postrašení nebo žduchnutí rukou, kterou se snažíte podnítit zvíře ke hře, může kočka snadno vyhodnotit jako agresivní útok na ni samotnou.

Štěně a kotě britské modré kočky

Uzavření přátelství

Kočka a pes vykazují tedy základní rozdíly v řeči těla. Přesto spolu mohou žít v jedné domácnosti, pokud mají čas a klid na to, aby se naučili si vzájemně porozumět a rozdílné jazyky správně interpretovat. K navyknutí si na individuální charakter toho druhého se tedy přidává ještě navyknutí si na zcela jiný živočišný druh. Zde je zapotřebí hlavně jednoho: mnoho trpělivosti! Čím obezřetněji budete postupovat, tím větší je šance na úspěch. Vyhrocená snaha o sblížení vede často ke katastrofě. První dojem hraje významnou roli i u zvířat a pokud hned napoprvé vypěstujeme negativní obraz, pak bude velmi těžké jej změnit a docílit pozitivního smýšlení jednoho o druhém...

Nejjednodušší je nechat na sebe navykat mladá zvířata. Malí psi a malé kočky nemají zatím žádné negativní zkušenosti s jedním či druhým příslušníkem rodu. Seznámení se s rodinným příslušníkem jiného druhu může nejdříve vypadat „divně“, ale z pravidla neplatí pořekadlo o zlém psovi a urážlivé kočce. Soužití starších jedinců je samozřejmě možné také, dle dosavadních zkušeností zvířat však může být o něco složitější. Avšak existují i kočky, které psy zbožňují a naopak, tedy psi, kteří shledávají kočky úplně úžasnými. Přirozeně tomu může být i jinak, a sice, že tu máme psy, kteří dostali od sousedovy kočky pořádný škrábanec, a kočky, které sousedův pes hnal přes půl bloku. A někdy jsou láska a odpor zcela individuálního charakteru a nebyly formovány žádnými zkušenostmi.

Pes a kočka si na sebe můžou zvyknout: Jak na to?

  • Před setkáním

Začněme tedy. Psa lze vychovat snáze než kočku – měli byste tedy nejdříve stanovit pevná pravidla právě psovi. Kočky jsou přátelé. Nesmí je lovit nikdy a nikde – ani na procházce po louce nebo při toulkách po sousedově zahradě. Čím dříve tohle pravidlo psa naučíte, že kočky nejsou nepřátelé ani kořist, o to dříve a silněji si pes tento fakt vštípí. Pokud bude pes ke kočce přistupovat maximálně přátelsky, bude společné vedení jich obou mnohem snazší. Vy znáte Vašeho psa nejlépe, vychovali jste ho a odměňovali jste ho. V každém případě pochvala udělá zázraky, když se tedy Váš pes zachová správně, neváhejte ho odměnit pamlskem nebo Clickerem!

Naučit kočku, že pes není ani nebezpečný ani nepřítel, je často mnohem těžší. Ale i nezávislé kočky lze vychovat. Zkuste je za každý kontakt se psem odměnit tak, aby k tomuhle setkávání vytvořili pozitivní konotaci. Může se jednat o jemné pohlazení, když kočka sleduje cizího psa z okna pokoje nebo pamlsek, když zůstane klidně sedět na plotě, zatímco se blíží neznámý čtyřnožec

  • Důležité je mít pro oba dostatek prostoru

Zpočátku je důležité, aby měl jak pes, tak kočka své vlastní místo. Nejjednodušší je rozdělení do dvou místností. První dny by bylo lepší, aby spolu nebyli v kontaktu. Postupně při přenáření hraček, deček dávají kočce i psovi prostor na to, aby si jeden na druhého postupně začali zvykat. Je dobré jim pomoci napřiklad tím, že Vaši kočku pohladíte s hadříkem, který pak dáte do blízkosti psa.

  • Zapojte několik lidí

Aby se při setkání zvířata necítila ohrožena, je dobré, aby bylo na místě v tomto okamžiku více osob, které jak pes, tak kočka dobře znají.

  • Zpočátku pes na vodítku

Zpravidla bývá kočka fyzicky slabší než pes. Při prvním kontaktu mějte psa pro jistotu na vodítku. Zavísí to samozřejmě od temperamentu Vašeho psa.

  • Možnosti úniku

Kočka by měla mít kdykoli možnost odejít nebo odběhnout na klidné místo. Vysoká škrabadla nebo kočičí pelíšek na skříňce jsou většinou postačující, neboť na ta většina psů nedosáhne. Kočka se pak bude cítit v bezpečí a může sledovat psa z bezpečné vzdálenosti a ujistit se, že není tak nebezpečný, jak se na první pohled zdál.

  • Nikdy zvířata někde nezamykejte

Nezavírejte kočku do přepravního boxu nebo klece. Protože právě kvůli tomu, že nemůže utéci, se bude cítit nepříjemně a ohroženě. To samé platí samozřejmě i pro Vašeho psa. Neměl by mát pocit, že se jedná o soupeření jestli zvítězí on nebo kočka.

  • V prvních měsících je důležité oddělení věcí pro psa a kočku

V následujících prvních měsících byste se měli ujistit, že mají oba dostatek prostoru. Kočičí toaleta není prostor, kde by se měly vyskytovat hračky pro psa a také miska kočky by měla být tabu pro psa a naopak. Je jednodušší zpočatku krmit zvířata zvlášť, aby se nestávali rivalmi. Kromě toho by jste si měli udělat pro oba dva dostatek času.

Někdy to jde stylem jeden krok vpřed a dva zpátky. Abyste předešli problémům, měli byste nechat zvířata o samotě, aby si na sebe zvykla a nedávat podnět k agresi. Dle charakteru jedinců a dosavadních zkušeností s příslušníky jiného druhu může toto zvykání si trvat hodiny, dny nebo týdny. Nevzdávejte se a mějte před očima, že Vás čas netlačí. Pokud budete uvolnění, budou se uvolněně cítit i zvířata.

Štěně husky a kočka

Stále jako „kočka a pes“

Nicméně: i přes nejlepší přípravu a nekonečnou trpělivost to někdy zkrátka nevyjde. I při soužití dvou psů nebo dvou koček se někdy stane, že si charakterově nesedí nebo k sobě cítí dokonce odpor. Tohle se může přirozeně přihodit i při sbratřování kočky a psa.  Možná se zvířata prostě „nemusejí.“ Možná Váš pes nemůže zapomenout na to, že kočka je perfektní prchající hračkou. Nebo na sebe třeba vzájemně žárlí. Buďte v případě pochyb fér k sobě i Vaší rodině. Pokud společné soužití neprobíhá dle představ ani po několika měsících nebo dokonce došlo ke zranění, pak je na čase přestat a hledat jiné alternativy. Učiňte rozhodnutí: je Váš sen o společném soužití psa a kočky reálný nebo byste si to měli rozmyslet? Může zde pomoci terapeut, máte na to ještě energii? Tohle je osobní rozhodnutí, s nímž Vám nikdo nepomůže. Jsme si však jistí, že Vy se dokážete rozhodnout správně, a to tak, aby to bylo dobré pro Vás i zvíře.

Přejeme Vám jen to nejlepší při společném soužití s Vašimi miláčky!

Mnoho produktů jak pro psy, tak pro kočky zakoupíte online na zoohit.

Nejlépe hodnocené články

Má mě moje kočka ráda? 10 signálů, které to dokazují

Kočka je stvoření s tajemnou a proměnlivou povahou a lásku ke svému majiteli projevuje někdy více, někdy méně. Obvykle vysílá jemnější signály než pes. Znalci koček jsou však schopni jasně rozpoznat důkazy kočičí lásky. Čím víc budete důvěřovat svým instinktům - stejně jako to dělá kočka – tím více uvidíte a ucítíte, jak moc Vás Vaše kočka miluje.

Proč kočky předou a jak to dělají?

Existuje příjemnější zvuk než kočičí vrnění? Pro milovníky koček rozhodně ne. Kočky předou, když se cítí dobře - a tento pocit se přenáší i na jejich majitele. Ale věděli jste, že kočky vrní i pokud se zraní nebo jsou ve stresu? Proč to kočky dělají a jak vydávají tyto zvuky, se dočtete v tomto článku.

Jak porozumět řeči koček

Ten, kdo tráví hodně času se svým milovaným kočičím kamarádem, postupně chce umět interpretovat kočičí mluvu. Především je třeba rozlišovat mezi verbálním a neverbálním vyjadřováním našeho tygříka. U naposled jmenovaného se vlastně jedná o řeč těla, která probíhá hlavně prostřednictvím různých pohybů ocasem.