Odčervovací kůry

Čivava s kapátkem

Aktivní prevence pro psa i člověka

Vajíčka červů i larvy se nacházejí prakticky všude. I ta nejpečlivější hygienická opatření nemohou stoprocentně zabránit tomu, aby Vašeho zvířecího miláčka opakovaně infikovali tito vytrvalí příživníci. Každá nová infekce je začátkem nebezpečného koloběhu.

Infekce číhá všude

Už během každodenních procházek přichází Váš pes nevyhnutelně do kontaktu se zdroji infekcí: nakažení jiní psi, cizí „hromádky“ i hlodavci patří do rizikové skupiny. Majitelé psů jsou proti tomuto koloběhu infikování bezmocní. Ale i doma se ukrývá nebezpečí: ani ta nejlépe vyčištěná ohrádka pro psy, čistá domácnost a kvalitní krmivo nezajistí pejskovi život bez parazitů. Vajíčka červů jsou opravdoví nezmaři. Nepozorovaně vyčkávají na skrytých místech, dokud se k nim nepřiblíží tělo oběti. V takovém úkrytu může přečkat i více vývojových stádií daných parazitů.

Další možnosti přenosu

Existuje mnoho různých způsobů, jak může k přenosu dojít: u mnohých druhů červů fungují blechy a jiní parazité jako mezihostitelé. Jiní červi žádný mezičlánek nepotřebují, jejich larvy se jednoduše prokoušou kůží hostitele. V takovém případě mluvíme o perkutánní infekci. Samotná nenarozená štěňata matka infikuje červy. Červi se často dostanou do těla štěňat společně s mateřským mlékem. Asi 80% všech štěňat je takto nakaženo hlísty.

Hlísti

Měchovcovití, škrkavky a tenkohlavci patří mezi tzv. hlísty. Hlísti se zdržují především v tenkém střevě hostitele a mohou denně vyprodukovat až 200 000 vajec. Napadení měchovcovitými se projevuje průjmem, chudokrevností a ztrátou hmotnosti.  Tento krev sající střevní parazit představuje nebezpečí i pro člověka. Totéž platí pro škrkavku. Štěňata, která napadne, vykazují jednoznačné symptomy: kašel, rachitidu a zvětšené, škrkavkovité břicho. Tenkohlavci jsou dlouzí až 7,5cm a způsobují u psů nejčastěji zánět střev, ztrátu hmotnosti a rapidní ubývání sil. Důkazy o tom, že by napadli člověka, nejsou evidovány.

Tasemnice

Existuje mnoho různých druhů tasemnic, přičemž čtyři z nich jsou hojně rozšířené:

  • Dipylidium caninum je asi půl metru dlouhá tasemnice, jejíž články připomínají zrnka rýže. Někdy se celé části přilepí k výkalům nebo na srst napadeného zvířete, což usnadní stanovení diagnózy. Potíže s trávením, svědění a úbytek na váze jsou typickými ukazateli této choroby. Dipylidium caninum může být nebezpečná i pro člověka.
  • Echinococcus multilocularis (tasemnice liščí) patří mezi pro člověka nejnebezpečnější druh tasemnice. U jedinců napadených tímto červem dochází k poškození jaterní tkáně.  Tento nejmenší červ ze všech (délka cca. 0,4cm) přežívá převážně v tenkých střevech lišek. Dospělí jedinci mají tu vlastnost, že dokáží odlomit svůj koncový článek, který pak vylučují ven z těla lišky prostřednictvím výkalů. Teoreticky mohou tyto aktivní články ulpět i na keřích, trávě nebo lesních plodech. Často bývají pozřeny malými hlodavci, kteří vystupují jako mezihostitelé. Jakmile najdou oběť v podobě lovuchtivého pejska, rozjede se celý proces infikace. Přítomnost tasemnice liščí v organismu psa zůstává poměrně dlouho neodhalena, protože se zřídka objevují nějaké příznaky.
  • Taenia spp se řadí do skupiny tasemnic, které mohou dorůst délky až 2m. I přes jejich úctyhodnou délku zůstává i ona často po dlouhou dobu neodhalena, neboť i v tomto případě probíhá infekce bez příznaků. Jen ve výjimečných případech se vyskytnou potíže s trávením, úbytek hmotnosti nebo ucpání střev.
  • Mesocestoides spp může dorůst délky až 2.50m a chová se taktéž nenápadně. Psi se silnou nákazou ztrácejí chuť k jídlu a objevuje se u nich plstnatění srsti.

Červi jsou životu nebezpeční!

Nákaza červy probíhá zpočátku zcela nepozorovaně. Váš mazlíček působí zcela normálně a nevykazuje žádné známky onemocnění. Proto ani majitel nevidí důvod, proč by měl být v oblasti kontroly nějak aktivní. Právě proto je infikování červy tak nebezpečné. Jejich populace den ode dne roste a způsobuje organismu psa vážné škody. Pokud zůstanou červi neodhaleni po dlouhou dobu, dojde k velmi silné infekci, která se projevuje ztrátou krve, chudokrevností, ztrátou hmotnosti, zvracením, špatným všeobecným stavem zvířete, uzavřením střev a v nejhorším případě může celá infekce skončit smrtí zvířete. Napadení červy však neznamená komplikace pouze pro Vaše čtyřnohé miláčky, tito parazité mohou napadnout i člověka, který s infikovaným zvířetem přijde do kontaktu. Obzvláště nebezpečná je infekce pro jedince s oslabenou imunitou nebo pro děti.

Přípravky na odčervení - konec bludného kruhu

Jelikož nemůžete nikdy vyloučit opětovné napadení Vašeho mazlíčka, máte v podstatě pouze jednu možnost: udržet nákazu v určitých mezích. Přípravky na odčervení účinkují sice i v případě, že zvíře již cizopasníka v těle má, nicméně v první řadě by měli zabránit, aby zvíře bylo nakaženo. Proto by odčervovací kúry měly být prováděny pravidelně, za normálních okolností stačí odčervovat psa každé 3 měsíce. Pokud pes žije v oblasti, kde se vyskytuje vyšší počet nakažených lišek, měl by být odčervován každých 6 týdnů. To platí především pro lovecké a ovčácké psy. Dovolená a intenzivní napadení blechami může být dalším důvodem, proč odčervení bezpodmínečně provést.

Jak fungují odčervovací kůry?

Odčervovací kůry obsahují účinné látky, které dokáží zlikvidovat červa ve všech stádiích. Měly by zabránit vývoji dospělých, vejce kladoucích jedinců. Mnohé preparáty se zaměřují na určitý konkrétní druh cizopasníka. Jiné působí širokospektrálně a potírají zároveň tasemnice i hlísty. Veterinář rozhodne, jaký druh léku je vhodné v daném případě použít. Podávání přípravků je jednoduché. Jsou dostupné pasty i tekuté kúry, které aplikujete přímo do tlamy nebo přidáte do krmiva. Pro jedince, kteří podání přípravku tvrdošíjně odmítají, jsou k dispozici i spot-on přípravky. Dávkování přípravku je limitováno hmotností zvířete. Odčervovací přípravky jsou velmi dobře stravitelné, jsou vhodné pro všechna plemena i psy každého věku a můžete je bez obav podat i březím či kojícím fenám.

Nejlépe hodnocené články

Hárání u fen

Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o "hárání" a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.

Falešná březost

Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.

Když pes zvrací

Každý chovatel tuto situaci určitě zažil a způsobila mu upřímné zděšení: jeho pejsek začal z ničeho nic zvracet. Ne každá forma zvracení ve Vás však musí vyvolávat obavy. Zvracení, které se u pejsků vyskytuje, nazývané také vomitus, se vyskytuje poměrně často a jeho příčiny jsou různé. Jednorázový nástup tohoto problému je zcela neškodný, pokud se však vyskytuje častěji nebo ovlivňuje zdravotní stav pejska, pak je návštěva veterináře nevyhnutelná.