Hovawart

Jméno tohoto německého užitkového plemene již prozrazuje: Hovawart původně sloužil jako hlídač statku. Ve střední horní němčině je slovo „hova“ výraz pro dvůr, „wart“ znamená „hlídač“. Hovawart dodnes neztratil své schopnosti, ale zároveň je oblíbený jako rodinný pes.

Historie – pes na hlídání

Pojem „hovawart“ nebo „hovewart“ se používal pro psy, kteří se starali o dům a statek. Lze jej najít již v písemnostech ze středověku, jako např. ve švábském a saském zrcadle. Do 19. století to však bylo obecné označení pro psy hlídající statky a usedlosti – nezávisle na vzhledu. Teprve na konci 19. století se označení „Hovawarth“ omezilo na psy, kteří se podobali těm dnešním hovawartům.

První pokus o chov tohoto plemene podnikl Kurt Friedrich König spolu se svým otcem Bertramem Königem v roce 1922. Cílem bylo chovat psy, kteří měli již od přírody vrozené vlastnosti pro ochraňování a hlídání. Königové tak odporovali zažité praxi, kdy se psi vychovávali k hlídání teprve s pomocí výcviku.

Silný ochranný instinkt, inteligence a schopnost samostatně a přiměřeně reagovat na různé situace jsou vlastnosti, které hovawart ztělesňuje. Pro rozvíjení těchto vlastností křížil König ovčáky, novofundlandské psy, leonbergery a kuvasze.

Tito instinktivně hlídající psi mají kromě silný ochranářský instinkt. Jsou ale také velmi vyrovnané. V roce 1937 se dočkali uznáni jako samostatné plemeno se jménem „Hovawart“.

V průběhu nadcházející druhé světové války se výrazně snížil stav chovných zvířat. Po konci války byla hrstka chovatelů odkázána sama na sebe. Vznikly tak různé typy hovawartů v různých regionech.

V roce 1948 byl v Německu (zemi původu hovawarta) založen „spolek pro chov čistokrevných hovawartů“. Tento spolek stanovil standard pro toto plemeno.

Vzhled – hovawart je robustní

Jako mnohostranně použitelné užitkové plemeno je hovawart velmi silný a aktivní pes. Rád se pohybuje rychlou chůzí s dlouhým krokem. Jeho středně velké tělo je mírně protáhlé a pokryté dlouhou a lehce zvlněnou srstí.

Silná hlava se širokým, klenutým čelem a velmi rovným nosem je u samic mnohem štíhlejší než u samců. Samice se také celkově odlišují od samců v rámci celkové hmotnosti a velikosti. Feny mají výšku v kohoutku od 58 do 65 cm. Jsou tedy o asi 5 cm menší než psi. Ti dorůstají výšky mezi 63 a 70 cm. Zatímco psi váží asi 40 kg, váží feny pouze asi 30 kg.

Obě pohlaví mají společné tmavé, hnědé oči, důvěryhodný pohled a pěkné trojúhelníkové uši.

Jaká má hovawart zbarvení?

Nápadná srst hovawarta se vyskytuje ve variantách černé se znaky (angl. black and tan), černé a plavé.

• Černá se znaky: Podsada je černá a lesklá se středně plavými znaky, které jsou jasně ohraničené. Na hlavě začínají znaky pod hřbetem nosu a táhnou se okolo pysků až ke krku. Charakteristické jsou také puntíkové znaky nad očima. Další středně blonďaté znaky se vyskytují na předních a zadních nohách (do výšky břicha) a na spodní straně kořene ocasu.
• Černá: U černých hovawartů je celá srst černá a lesklá. Povoleny jsou malé skvrny na hrudi, na prstech a na špičce ocasu.
• Plavá: Srst plavého hovawarta je středně blond a lesklá. Na břiše a na nohou je to světlá blond. Stejně jako u dvou ostatních barev jsou povoleny bílé skvrny na hrudi a jednotlivé bílé chlupy na prstech a ocasu.

Charakter – velikán do rodiny

Jako bývalý hlídač domu a dvora má hovawart od přírody záviděníhodné sebevědomí a silný ochranný instinkt. To neznamená, že se vrhne na každého, kdo se přiblíží k jeho revíru. Opak je pravdou. Přes veškerou svou bdělost je hovawart známý jako velmi vyrovnaný pes se silnými nervy.

Hovawart je však také velmi citlivý a vyžaduje blízkost. Navzdory své silné osobnosti potřebuje úzké pouto se svou rodinou. Tento velký společenský pes si užívá hlazení a čas strávený s rodinou plnými doušky.

Jeho ochota učit se a inteligence umožňují usměrňovat jeho vrozené ochranářské vlastnosti požadovaným směrem. Se správnou výchovou a vhodným chovem se hovawart stává mimořádně kompatibilním rodinným psem, který dobře vychází s dětmi. Majitelé hovawartů jistě slyší více pochval než stížnosti.

Nicméně není hovawart psem pro začátečníky bez zkušeností. Tento sebevědomý pes potřebuje stejně sebevědomého chovatele, jehož úsudku bude důvěřovat. Skutečný hovawart poté důkladně prověří, jestli se jeho majitel vůbec hodí jako „vůdce smečky“. Pokud je páníček nejistý, převezme hovawart raději velení do svých tlapek. To zcela určitě není v zájmu jeho majitele.

Může se stát, že nešikovné chování majitele pes interpretuje jako úzkostlivost. To mu naznačí, že hrozí nebezpečí a že je od něj kvůli tomu vyžadováno agresivní a zastrašující chování.

Majitel musí získat důvěru psa a respekt jako „vůdce smečky“. Pak bude mít po svém boku věrného a ostražitého psa. Dobře vychovaný hovawart použije svůj ochranný instinkt pouze pokud to jeho majitel opravdu potřebuje.

Extrémně blízký vztah s lidskou smečku je pozoruhodný. Je dokonce zmiňován ve standardu chovu FCI.

Hovawart se vyznačuje zvláštním poutem k rodině, přátelskou povahou, vysokou odolností a dobrým čichem. To z něj činí nejen vynikajícího hlídače a ochranáře, ale také skvělého stopovacího, záchranného a doprovodného psa.

Chov a zdraví

Plod důsledného chovatelského úsilí

V zemi původu (v Německu) existují tři sdružení pro chov hovawartů. V České republice naleznete Hovawart klub ČR.

Hovawart v 50. letech minulého století zaujal také chovatele v jiných evropských zemích. Zejména ve Švýcarsku a Nizozemsku se brzy spojilo několik chovatelů do národních sdružení. V 70. a 80. letech byla založena další sdružení hovawartů v Rakousku, Anglii, Francii, Itálii a USA. V 90. letech byly přibyly kluby v Belgii, České republice, Maďarsku a na Slovensku.

Za účelem výměny údajů a poznatků o hovawartech týkajících se chovu mezi různými zeměmi byla v rámci FCI založena „Mezinárodní federace hovawartů“ (IHF). Současnými členskými zeměmi IHF jsou Nizozemsko, Dánsko, Rakousko, Švédsko, Finsko, Norsko a Německo.

Chovatelé a sdružení v jednotlivých zemích se podřizují přísným předpisům a pravidlům. Díky tomu bylo možné vyšlechtit velmi zdravé plemeno se stabilním charakterem. Ve srovnání s jinými plemeny této velikosti je u hovawartů podíl těžké a středně těžké dysplazie kyčelního kloubu velmi nízký. Psi s dispozicí nebo lehkou formou dysplazie kyčelního kloubu nebo jiných dědičných nemocí jsou důsledně vyloučeni z chovu.

Čistokrevní hovawarti jsou zdravotně velmi robustní psi. Stojí za tím přísné nároky na zdraví chovných zvířat, obsáhlá databáze, na které může spolupracovat každý majitel hovawartů a spolupráce s vědci. Průměrná délka života 12 let je u hovawartů vyšší než u mnoha jiných velkých plemen psů.

Kvalita něco stojí

Toto velké úsilí, které zodpovědní chovatelé vynaložili na chov těchto zdravých a robustních psů, nelze získat za „výhodnou cenu“. Buďte tedy opatrní u údajně levných hovawartů, kteří stojí méně než 15 000 korun.

Peníze ušetřené při koupi se mohou rychle proměnit na náklady. Opakované návštěvy navštěvovat veterináře nebo psího terapeuta se mohou prodražit.

Samozřejmě ani u „drahých“ hovawartů neexistuje záruka, že tato zvířata zůstanou zdravá po celý život. Ale právě zodpovědně vychovaná štěňata od prokazatelně zdravých rodičů mají ty nejlepší předpoklady pro dlouhý a šťastný psí život. Správná péče a přístup pomohou udržet náklady na veterináře v přijatelných mezích.

Výchova – hovawart vyžaduje trpělivost

Tělesně a psychicky vytížený hovawart je poslušnější než pes, který nudí, že si hledají své vlastní úkoly. V zásadě je při výchově hovawartů, stejně jako u všech jiných plemen psů, vyžadována důslednost. Nejistota, stejně jako nepřiměřená přísnost, určitě nepřinesou úspěch při výchově této silné psí osobnosti.

Musíte si také uvědomit, že hovawarti dospívají v pozdějším věku. To znamená, že se jejich povaha a chování ustálí teprve ve třetím roce života. Pro harmonické soužití je důležitá trpělivost. Je nezbytné pochopení toho, že si Váš pes okamžitě neosvojí všechny pokusy o výchovu.

Péče a chov

Na rozdíl od toho, co naznačuje délka srsti, je hovawart v zásadě pes poměrně nenáročný na péči. Kvůli nízkému podílu podsady nemá srst sklon k plstnatění. Kromě období výměny srsti není potřeba ji každý den kartáčovat.

Pro chov hovawarta je nezbytná spousta pohybu a zábavy. Hovawart je uznaný jako pracovní pes. Potřebuje tedy majitele, který aktivně investuje do svého psa spoustu času. Kromě dlouhých procházek, výletů do přírody, běhání a jízdy na kole zvažte psí sporty. Jsou ideální pro využití a podporu fyzické zdatnosti, vrozené radosti z práce a inteligence hovawartů.

Cílená činnost Vám pomůže vybudovat opravdu silné pouto. Nezáleží na tom, zda se jedná o masově rozšířenou aktivitu nebo o výcvik na obranáře, stopovacího nebo záchranářského psa. Porozumění pro povahu a potřeby Vašeho psa se dostanou na vyšší úroveň.

Spokojenost na obou stranách zajišťuje jistě také soužití psa s rodinou. To samozřejmě neznamená prostorově stísněný život, ale spíše častou blízkost k Vašemu zvířecímu společníkovi. Hovawarti jsou skrz naskrz rodinní psi. Vytvářejí extrémně silné pouto se svou „smečkou“. Měli by proto být od začátku úzce integrováni do rodinného života.

Trvalý chov v kotci pro tohoto psa není v žádném případě vhodný. Co se prostoru týče, je pro tyto bývalé strážce statků vhodnější dům se zahradou.

Hovawart je ideální pro sportovně založené rodiny se zkušenostmi s chovem psů. Díky své milující povaze a robustnímu zdraví se stane na dlouhou dobu věrným a cenným společníkem.