Serval

Ať už jde o sibiřskou kočku nebo kočku domácí: příznivci koček milují půvab, který všechny kočky vyzařují. Serval není domácí zvíře, ale divoká kočka z afrických savan. V následujícím textu představíme servala jako předka velmi moderního, ale přitom původního plemene koček, savanové kočky.

Domovina – africké savany

Serval není kočičí plemeno, ale samostatný druh: Leptailurus serval. Název „serval“ pravděpodobně vychází z portugalštiny a znamená „rys“. Pro milovníky koček je tato šelma významná nejen jako divoké zvíře. Ze servala pochází moderní plemeno koček, které bylo pojmenováno podle domova svého předka – savanová kočka.

Toto plemeno vzniklo na konci 80. let 20. století křížením siamské kočky a servala. Přitom to není až tak samozřejmé, že se oba druhy mohou dále rozmnožovat. V živočišné říši se kříženci rodí často s omezeními – vzpomeňme například na mulu, křížence koně a osla.

Podobně jako u tohoto křížení nejsou všichni potomci kočky a servala plodní. Zatímco samice mohou mít koťata, samci jsou v prvních generacích neplodní.

Savanová kočka se rychle etablovala jako obzvláště exotické, divoce vypadající plemeno koček, které je dnes uznáváno. Bohužel se jako „potomek šelmy“ stala pro některé lidi věcí prestiže.

V rámci chovatelství bylo nutné servaly chovat, ochočit je a socializovat s jejich malými kočičími příbuznými. Původní serval se cítí nejlépe ve zdánlivě nekonečných prostorech své africké domoviny. Je možné ho potkat zejména v savanách na jih od Sahary. Zde žije mimo období páření jako samotář. Populace není považována za ohroženou, ale oblast jejího výskytu se v posledních desetiletích výrazně zmenšila.

Vzhled – typická divoká kočka

Každý, kdo vidí servala, okamžitě pozná, že to není kočka domácí. Tato velká kočka připomíná spíše gepardy nebo menší příbuzné z čeledi kočkovitých, jako je ocelot. Samice servalů s výškou v kohoutku 54 až 62 cm a délkou až jeden metr váží devět až dvanáct kilogramů. Samci mohou vážit až 18 kilogramů. Serval má v kočičí říši nejdelší nohy v poměru ke zbytku těla.

Stejně jako některé další kočky má i serval na sobě skvrny, které slouží jako maskování. U každého jedince se však vzor značně liší a může se skládat z velkých nebo malých skvrn.

Hlava je nápadně malá, a proto se uši servala zdají být ještě větší. Uši u některých jedinců dokonce připomínají uši netopýra. Celkově z celého těla vyzařuje typická dravá ladnost a síla, kterou známe i u větších příbuzných servalů.

Povaha – divočina se nezapře

Jak se dá čekat, serval je divoký! Je tak divoký, že ho obvykle nelze ochočit. Proto si serval žijící v zajetí vždy zachovává určitou plachost vůči lidem. Domestikovaní servalové mohou být ochočeni různými způsoby.

Jejich chování je stále mnohem původnější a divočejší než u běžných koček. Je tomu tak i u jedinců, kteří žijí od útlého věku v lidské péči, hrají si a mazlí se s lidmi, které znají. Vždycky se zdají být ve střehu a zajímají se o všechno kolem sebe.

Pokud byli servalové v kotěcím věku vhodně socializováni, chovají se často k ostatním servalům přátelsky. Pro soužití s domácími kočkami jsou však často příliš drsní a mohou jim neúmyslně ublížit. Vždyť tato zvířata váží i trojnásobek tělesné hmotnosti kočky. To může mít pro kočku vážné následky, i když se bude jednat pouze o kočičí hraní.

Chov – serval vs. savanová kočka

Při chovu savanových koček představuje rozdílná tělesná stavba pro chovatele výzvu a pro kočky nebezpečí. Ačkoli se mohou křížit, servalové a kočky domácí nejsou „stvořeni jeden pro druhého“. Během páření může fyzicky silnější samec servala nebezpečně zranit choulostivější kočku.

Zatímco „normální“ kočka je březí přibližně 63 dní, samice servala rodí koťata ještě o deset dní později. U kříženců se tedy mláďata mohou narodit nezralá a často potřebují lidskou pomoc, pokud jsou vůbec životaschopná.

Pokud je samice servala březí po páření se samcem kočky, kterého považuje za malého, existuje riziko, že malá mláďata odmítne. Vždyť zdravá mláďata servalů váží po narození kolem 250 g, ale průměrné kočky jen 90 až 110 g. Mimochodem, samčí potomci tohoto křížení zůstávají po tři generace neplodní.

Serval jako domácí zvíře?

Krása tohoto elegantního, divokého zvířete vzbuzuje touhy a vášně. Někteří milovníci exotických zvířat by tedy rádi ve svém domě uvítali i servala. Nároky na jeho chov jsou však mimořádně vysoké. Ty je pro někoho možné splnit. Otázkou zůstává, proč by zvíře z afrických savan mělo žít v evropském výběhu.

Serval totiž není vhodný pro chov ve vnitřních prostorách. Totéž platí pro přímé potomky. Mimochodem, ve většině zemí se vyžaduje povolení k chovu i potomci kříženců servala a kočky domácí do několikáté generace.

Zákony o chovu servalů a kříženců volně žijících zvířat

V České republice vyžaduje chov servala povolení od Krajské veterinární správy a klade na potenciálního chovatele zvláštní požadavky. Patří sem i kříženci divokých koček prvních generací. Až do generace F4 podléhají potomci kříženců servalů registraci. To jde ruku v ruce s určitými právními požadavky na podmínky chovu.

Například pár servalů je možné chovat ve výběhu o minimální rozloze 30 m². Polovina z toho musí být venkovní výběh a polovina vnitřní výběh.

V ostatních zemích platí podobná, ale přesto poněkud odlišná pravidla. Například Švýcarsko ukládá chovatelům povinnost chovat servaly i jejich potomky v první a druhé generaci v různorodě zařízeném venkovním výběhu o rozloze nejméně 30 m² a vnitřním výběhu o rozloze nejméně 20 m². Mimochodem, volné pobíhání těchto šelem je zakázáno všude, protože hrozí příliš velké nebezpečí, že serval uteče.

Každý, kdo chce chovat servala nebo jeho nejbližší potomky, si musí proto vše nejprve úředně vyřídit. Kromě toho by chovatelé měli servalovi poskytnout možnost koupání, aby se cítil dobře. V zajetí se servalové – podobně jako kočky domácí – mohou dožít až 20 let. V průměru se dožívají více než dvojnásobného věku než jejich volně žijící příbuzní.

Najděte potomky servalů – savanové kočky

Exkluzivní zvíře za exkluzivní peníze

Milovníci exotických zvířat si místo servala mohou pořídit savanovou kočku. Od páté generace se jedná o všestranně socializovanou domácí kočku, která nepodléhá žádným omezením. Přesto je toto plemeno vhodné pouze pro lidi, kteří dokáží splnit vysoké nároky této extrémně aktivní kočky.

Cena za tato exoticky vyhlížející zvířata se pohybuje v řádu několika desítek tisíc korun. I přes to jsou mnohonásobně dostupnější než zvířata první generace. Ta jsou někdy k dostání pouze za cenu nového automobilu.

A to z dobrého důvodu. Chov kříženců divokých koček nebo dokonce servalů vyžaduje nejen finanční prostředky, ale také velké množství odborných znalostí.

Alternativa za servala nebo savanovou kočku

Existuje další mladé hybridní plemeno koček. Kombinací divoké kočky a habešské kočky vznikl je karakat. Jedná se o křížence kočky domácí a karakala. Ten je však ještě vzácnější než savanská kočka.

Pokud máte rádi ne tak exkluzivní, ale přesto exotické kočky, Zamyslete se nad bengálskou kočkou.

Jaký je rozdíl mezi servalem a savanovou kočkou?

Savanová kočka je menší verze servala. Do jaké míry se další generace podobají dlouhonohému servalovi, je různé.

Zájemci o chov savanových koček by jim měli nabídnout co nejvíce prostoru. Ideální je velký byt nebo lépe dům se zabezpečenou zahradou.

Mnoho savanových koček si vytváří úzké pouto se svými lidmi a rády se drží v blízkosti svých chovatelů. Při hře mohou být trochu drsnější a hlučnější než ostatní kočky. Proto je nejjednodušší chovat dvě savanové kočky současně, aby se spolu mohly zabavit svojí divokou hrou.

Chov s klidnějšími plemeny koček, jako je britská krátkosrstá nebo perská, je méně vhodný. Zkušení majitelé koček však mohou znát výjimky.

Pokud si chcete pořídit savanovou kočku, rozhodně byste měli již mít předchozí zkušenosti s kočkami. Savanovou kočku byste měli kupovat pouze od chovatele, který ji prodává s průkazem původu. Chov kříženců divokých koček je velmi náročný a patří pouze do rukou odborníků.

Přejeme Vám hodně radosti s Vaším potomkem servala, savanovou kočkou – nebo alespoň při prohlížení fotek servalů!