Otterhound

„Otti“, jak bývá otterhound svými příznivci s oblibou nazýván, je jistě jedním z nejpřátelštějších loveckých psů. Přívětivá tvrdohlavost a velká vášeň pro lov z něj dělají společníka, jehož chov vyžaduje jisté zkušenosti a trpělivost.

Vzhled

Mnoho laiků si může původního vydraře rychle splést s křížencem. Vzhled však dokonale odpovídá původnímu úkolu plemene. Díky své velikosti kolem 69 cm v kohoutku – u fen 61 cm – se dokáže brodit vodou i v místech, kde menší psi již ztrácejí pevnou půdu pod nohama.

Jeho drsná srst je středně dlouhá a mírně mastná, což je pro pobyt ve vodě výhodné. Velké tlapky rovněž usnadňují pohyb v chladné vodě. Dlouhý ocas nese svěšený dolů, stejně jako velké uši. Barevné variace jsou bohaté a zahrnují tyto barvy: černou, černou s pálením, pšeničnou, modrou a krémovou, játrovou, pískovou a šedou.

Historie

Název plemene otterhound znamená lovec vyder. Zejména ve Velké Británii byly vydry v 19. století loveny kvůli ochraně rybníků. Pro některé majitele psů byl lov vyder také zábavou. Jiní se zaměřovali na kůže vodních dravců.

Původ tohoto psa je ve Velké Británii. Zde byli francouzští psi pravděpodobně kříženi s britskými liniemi honičů, včetně bloodhounda, aby se lépe uplatnili jako vodní lovci. Bloodhoundi mají i na psí poměry vynikající čich. To platí i pro vydraře. Výsledkem křížení byli statní psi, kteří rádi tráví hodiny ve vodě a hledají kořist. Při hledání vyder se psi orientovali podle vzduchových bublin zvířat, aby je mohli vystopovat.

Výdrž je dodnes jednou z jejich klíčových vlastností: lov může trvat až pět hodin ve vodě a až dvanáct hodin na souši.

Jakmile otterhound zbystřil potenciální kořist, dal o sobě vědět štěkotem. Rozkvět otterhounda trval jen několik desetiletí. Plemeno vzniklo v 19. století a ke konci století už téměř žádné vydry k lovu nezbyly. To se následně podepsalo i na počtu jejich čtyřnohých lovců. FCI uznala toto plemeno až v roce 1979.

Vydra se stala vzácností. Dnes je jejich lov z důvodu ochrany přírody zakázán.  Vydraři v rukou lovců se používají k lovu na barvu, tj. k dohledávání zvěře zraněné střelbou.

Ve Velké Británii je otterhound na seznamu ohrožených plemen psů. Na světě jich údajně žije méně než 1000. Většina aktivních chovatelů je proto navzájem dobře propojena v rámci udržitelného chovu.

Povaha

Má rád děti, je stále dobře naladěn a je připraven na jakoukoli činnost. Vydrař je veselá povaha, a proto je tento původní lovecký pes atraktivní i pro rodiny. Jeho vhodnost pro tento účel je však omezená: otterhound ví, co chce – přání jeho majitele jsou pro něj obvykle druhořadá. Pokud hledáte poslušného psa, není tento sebevědomý lovec dobrou volbou.

Vzhledem ke své přátelské povaze je méně vhodný jako hlídací nebo obranářský pes. Na cizí lidi ale vyběhne a jeho impozantní vzhled některé jistě odradí od vstupu na jeho pozemek. Toto společenské plemeno dobře vychází s ostatními psy.

Výchova s trpělivostí a humorem

Pokud chcete trénovat vydraře, měli byste mít trpělivost a dobrý smysl pro humor. Tvrdohlavý lovec se naučí jen to, co se naučit chce.

Základní výcvik zvládne snadno, ale není zastáncem disciplinované poslušnosti a mnoha povelů. Pokud toho na něj bude příliš, bude vás jednoduše přátelsky ignorovat. Pokud si něco předsevzal, půjde vytrvale za svým cílem.

Je důležité vyžadovat po otterhoundovi správnou míru poslušnosti. Zároveň byste mu ale měli dát možnost přiměřeně projevit jeho tvrdohlavost. Protože určitá míra zarputilosti je součástí jeho povahy.

Je vhodné vzít štěně do psí školy. Při výběru té správné se však ujistěte, že má zkušenosti se psy podobné povahy – například s mnohem běžnějšími bígly.

Vydrař zůstane vždy přátelským společníkem a nebude se snažit vypracovat na alfa psa ve smečce. Jeho nedostatky ve výcviku se obvykle projevují především v otravných návycích a v nemožnosti psa přivolat. S hmotností až 50 kilogramů to může být problém i u psů na vodítku.

Zdraví

Otterhound je považován za odolného psa. Nese si sebou ale genetický rizikový faktor, a to velmi malý genofond. Ten zahrnuje pouze asi 1 000 jedinců, kteří jsou navíc rozšířeni po celém světě. Dobrá spolupráce mezi stávajícími chovateli je nezbytná, protože pouze výměna psů i napříč kontinenty umožňuje zdravý udržitelný chov.

Než si k sobě tedy pořídíte štěně tohoto vzácného plemene, zjistěte si, do jaké míry chovatel minimalizuje genetická rizika spojená s příliš vysokým faktorem příbuzenské plemenitby. Existuje také predispozice k dysplazii kyčelních a loketních kloubů. Rodičovská zvířata by proto měla mít před využitím v chovu příslušné zdravotní certifikáty. Dbejte na to, aby váš otterhound měl zdravou tělesnou hmotnost, která mu zajistí silné klouby až do vysokého věku.

U otterhoundů je také zvýšená pravděpodobnost výskytu epilepsie. Bohužel na to neexistují žádné preventivní testy. Proto by měl chovatel před rozhodnutím o chovu konkrétního jedince provést intenzivní průzkum rodokmenu.

Strava otterhounda

Jaké krmivo je vhodné?

Jaká je optimální strava pro vydraře? Dbejte zejména na to, abyste rostoucího otterhounda nekrmili příliš velkým množstvím energie. Mohlo by se stát, že váš pes poroste rychleji, než je pro jeho klouby dobré. Zatímco štěně může dostat až čtyři porce denně, dospělému psu stačí dvě porce. Po jídle je také nutné dopřát mu odpočinek, který zabrání nebezpečné torzi žaludku.

Kolik je výrobců a druhů krmiv, tolik názorů na to, které je nejlepší. Existují určitá kritéria, která jsou, pokud jde o kvalitu krmiva pro psy, nezpochybnitelná. Patří mezi ně vysoký obsah masa a absence obilovin jako levného plnidla. Cukr by měl být tabu i v pamlscích – raději svého psa odměňte pohlazením nebo pamlsky pro péči o zuby. Občas mu můžete dát sušené žvýkací pamlsky, jako je například bachor, aby se na chvíli zabavil.

Péče

Pravidelně kartáčujte drsnou srst svého otterhounda. Při kartáčování objevíte i drobné „suvenýry“ v podobě listů nebo větviček, které se mohou v husté podsadě zachytit. Vždy byste také měli prohlédnout uši svého mazlíčka – vzhledem k jejich anatomii se zde mohou rychleji tvořit záněty. Čistič uší, kleště na klíšťata a nůžky na drápky patří mezi pomůcky, které byste měli mít doma, aby byly v případě potřeby rychle po ruce.

Pokud je otterhound špinavý, lze nečistoty ze suché srsti obvykle snadno vykartáčovat. Přesto není na škodu, když si štěně na koupání zvykne. I když jsou psi opravdoví „vodníci“, domácí koupel je něco jiného než skok do rybníka. Použijte jemný šampon pro psy a dejte pozor, aby vydrař neprochladl. Koupat byste ho však měli pouze ve výjimečných případech. Tito psi by neměli být stříháni ani trimováni.

Při péči o jejich zuby jim můžete dát vhodné pamlsky pro péči o zuby. K tomuto účelu slouží také syrové hovězí maso. Někteří majitelé psů čistí svým mazlíčkům zuby psí zubní pastou. Jedná se o poněkud pracnou, ale nepřekonatelně účinnou metodu prevence zubního kamene.

Zaměstnání

Otterhound miluje dlouhé výlety do přírody a k vodě. Splněným přáním psa by bylo pravidelné plavání. Ne vždy je to ale možné, protože ne každý otterhound reaguje spolehlivě na přivolání.

Pokud je vydrař chován jako rodinný pes, je pro něj nezbytná vhodná aktivita: flyball nebo agility jsou pro otterhounda vzrušující sporty. Jakákoli práce nosem je pro něj zábavou – zejména proto, že dokáže sledovat i několik dní staré stopy. Naučte ho hledat předměty nebo společně zkuste mantrailing – váš čtyřnohý slídič bude nadšený! Zábava však vyžaduje také určitý výcvik, aby pes věděl, kam má jít.

V prvním roce života začněte zlehka a vyvarujte se intenzivního běhání, skoků a schodů. V opačném případě se zvyšuje riziko dysplazie kyčelních kloubů. Běh, plavání nebo klusání vedle kola vašeho dospělého otterhounda zaměstná.

Příležitostně se jedinci tohoto plemene uplatňují také jako terapeutičtí psi, a to díky své velké přívětivosti.

Je pro mě otterhound vhodný?

Máte zkušenosti se psy, trpělivost, pozemek na venkově s vysokým plotem a dostatek času na svého čtyřnohého společníka? Pak můžete přemýšlet o tom, že si pořídíte otterhounda. Než se rozhodnete, promluvte si s ostatními majiteli vydrařů a poznejte co nejvíce těchto psů. Tvrdohlavost tohoto okouzlujícího psa není pro každého.

Navzdory své lovecké vášni je otterhound vhodný jako rodinný pes, protože se vyznačuje mimořádnou laskavostí k lidem. Rád si hraje s dětmi a dokáže s nimi navázat dobré přátelství. Kromě toho výborně vychází s ostatními psy, zejména proto, že se jedná o tradičně smečkového psa. Na cizí lidi upozorní štěkotem – tím však jeho hlídací schopnosti končí.

Spočítejte si, kolik času a peněz budete muset v následujících letech na svého nového spolubydlícího vynaložit. Rozhodnutí pořídit si psa je velká zodpovědnost.

Kde najdu otterhounda?

Najít otterhounda není snadné. Nejvíce zástupců tohoto plemene najdeme v jejich domovské Velké Británii a v USA, částečně také ve Finsku a Nizozemí. V Německu se v posledních letech nenarodilo ani jedno štěně otterhounda, je zde jen několik desítek jedinců. V České republice existuje pouze jedna chovatelská stanice otterhoundů.

Připravte se tedy na dlouhé čekací doby a velké cestování. A také na to, že než se k vám váš vytoužený otterhound nastěhuje, budete muset trochu zapátrat. Možná se dostanete na čekací listinu a budete muset být trpěliví. Vyhledejte kluby nebo fankluby, které se zaměřují na vydraře. Například v Německu existuje fanklub otterhoundů. Zde můžete nejen získat informace o chovatelích, ale také si vyměňovat názory s ostatními příznivci plemene.

Tato sdružení nebo kluby vám mohou pomoci i v případě, že hledáte již dospělého vydraře. I když je to vzácné, čas od času se stane, že nějaký otterhound přijde o domov. Měli byste však také zvážit, zda by pro vás nebyl vhodný kříženec z útulku nebo jiné plemeno. Najít čistokrevného otterhounda v dospělém věku k adopci je opravdové štěstí. Porozhlédněte se v místním útulku pro zvířata, kde často zejména větší psi dlouho čekají na nový domov. Třeba si vás některý z nich omotá kolem tlapky.

Přejeme vám mnoho radosti s vaším přátelským tvrdohlavým otterhoundem!