Tibetský teriér

Bez ohledu na to, co říká jeho jméno, tento dlouhosrstý pes není teriér. ale pastevecký pes původem z Tibetu. Jeho úkolem bylo střežit stáda dobytka ve výškách kolem 5 000 metrů nad mořem. I jako rodinný pes si dodnes zachoval své pevné zdraví, obrovské skokanské a šplhací dovednosti a také svou pozornou a okouzlující povahu.

Vzhled: jak velký může být tibetský teriér?

Tento čistokrevný pes je oblíbený nejen pro přátelskou povahu, ale i díky své střední velikosti. Tibetští teriéři dosahují výšky v kohoutku 35 až 41 cm. Váha se pohybuje mezi 11 a 15 kg v závislosti na velikosti a pohlaví. Feny jsou zpravidla o něco menší a lehčí než psi.

Huňatý ochranný kabát v mnoha barvách

Nejcharakterističtějším znakem tibetského teriéra je bujná dlouhá srst. Poskytovala psům spolehlivou ochranu již v drsném tibetském podnebí. Tibetskému teriérovi neublíží ani sněhové bouře, ani teploty padající k minus 40 °Celsia. Ale také horko snáší zástupci této rasy poměrně dobře. Dlouhá srst při pohybu v létě funguje jako jakýsi vějíř.

Jemná a dlouhá krycí srst, která může být rovná i zvlněná, je podložena jemnou a hustou podsadou. Co se týče barvy, srst je velmi různorodá. Povoleny jsou téměř všechny barvy a jejich kombinace s výjimkou čokoládové nebo játrově hnědé. Paleta barev tak sahá od bílé, přes krémové barvy, zlatou a šedou až po černou.

Kromě jednobarevných psů jsou akceptováni i psi dvoubarevní a tříbarevní. Všichni psi – bez ohledu na barvu – mají společný černý kožovitý nos a tmavé kruhy pod očima.

Kvadratický, sportovní a kompaktní

Pod dlouhou, různobarevnou srstí se skrývá mohutné, svalnaté a kvadraticky stavěné tělo, které tibetskému apso (= dlouhosrstému psovi) umožňuje dosahovat pozoruhodně sportovních výkonů. Na rozdíl od lhasa apso nebo maltézského psíka by proto srst nikdy neměla sahat až k zemi a omezovat psa v pohybu.

Tibetský teriér má velmi široké, kulaté a ploché tlapky. Odtud jeho přezdívce „sněžný lev“, jak mu Tibeťané s úctou říkají. Takto ploché tlapky se nevyskytují u žádného jiného plemene psů. Tibetskému teriérovi umožňují bezproblémovou chůzi ve sněhu – jako na sněžnicích.

Povaha: klaun s vlastní hlavou

Pro aktivní lidi se smyslem pro humor je tento okouzlující dlouhosrstý pes tím pravým parťákem. Tibetský teriér je totiž opravdový klaun, který si umí získat lidi svou hravou povahou. Miluje pobyt venku v přírodě se svou rodinou. Rád předvádí svůj mimořádný skokanský talent a lásku k běhání.

Měli byste si však dávat pozor, aby si vás tento přátelský uzlíček temperamentu příliš neomotal kolem prstu. Tibetský teriér má totiž svou vlastní hlavu, kterou si občas rád postaví, když mu jeho páníček nebo panička dávají povely.

Tvrdohlavec a síla zvyku

Naštěstí lze tibetského teriéra i přes veškerou jeho tvrdohlavost dobře vycvičit. Jeho přátelská povaha, orientace na lidi, rychlé chápání a inteligence z něj dělají ochotného žáka Důslednost a trpělivost jsou přitom nejdůležitějšími kritérii úspěšné výchovy. Příkazy, které vyslovíte s nátlakem nebo tvrdostí, budou naopak schválně ignorovány.

Podobně vzdorovitě se chová také v případě velkých změn. Změnu času krmení nebo venčení, nové místo na spaní nebo jiné krmivo tibetský teriér přijme až po nějaké době. S pevným rytmem a trochou trpělivosti však bez problémů zvládnete i jeho sklony k samostatnosti.

Je tibetský teriér vhodný do rodiny?

Svou rodinu a zejména děti miluje nade vše. Včas také své dvounohé smečce nahlásí, když se objeví nějaká návštěva. S cizími lidmi se setkává s nápadnou zdrženlivostí. Nikdy se však neprojevuje nervózně nebo agresivně.

Nejen jeho pěkný vzhled, ale také dobrá sociální snášenlivost z něj dělají vítaného hosta, kterého můžete snadno vzít všude s sebou. Pokud je to možné, měli byste tak také učinit. Zůstávat sám delší dobu tento věrný čtyřnohý kamarád totiž nesnáší vůbec dobře.

Chov: co potřebuje tibetský teriér?

S tibetským teriérem doma nuda rozhodně nebude! Pro aktivní lidi, kteří se hodně hýbou a mají spoustu času, je tibetský teriér ideálním parťákem pro jejich aktivity. Tento pes totiž miluje dlouhé procházky. Nebojí se ani náročných túr ve strmém terénu.

Pokud zrovna nebydlíte v horách, můžete tibetského teriéra pořádně vybít i při psích sportech. Ať už se jedná o agility, dogdancing, psí sporty nebo obedience – tibetský teriér se umí nadchnout pro mnoho psích sportů.

Jakmile bude váš pes takto vytížený, bude doma klidným a dobromyslným spolubydlícím, který se bude cítit dobře i v městském domě – alespoň dokud ho nenecháte samotného.

Strava: žádné zvláštní požadavky

Strava tibetského teriéra se neliší od stravy jiných psích plemen. Nehrozí nebezpečí žádné alergie, která by byla typická pro toto plemeno, a jen zřídkakdy má sklony k nadváze.

Stejně jako všichni psi je tibetský teriér potomkem vlka, a tedy masožravcem. Maso je pro psa nejdůležitějším zdrojem bílkovin. Kvalitní maso by tedy nemělo na jídelníčku chybět. Pro plné pokrytí výživových potřeb by mělo být doplněno zeleninou, vařenou rýží nebo těstovinami.

Objevte naši nabídku krmiv pro psy v obchodě pro psy zoohit!

Historie: původ neznámý

Přesný původ „sněžného lva“ je velkou neznámou. Předpokládá se, že psi tohoto typu byli chováni jako posvátní chrámoví psi v tibetském klášteře před více než 2000 lety. V průběhu staletí se psi dokonale přizpůsobili drsným podmínkám své domoviny.  

Jejich bujná dvojitá srst, široké ploché tlapy a pohyblivé drápy z nich dělaly robustní a hbité lezce. A tím i cennými pomocníky v nehostinných oblastech himálajských hor. Jejich hlavním úkolem bylo hlídat stáda dobytka a v případě potřeby zahánět zaběhnuté kusy zpět ke stádu. Většinou pracovali ve smečce a po boku svého „velkého bratra“, tibetského mastifa (Do-Khyi).  

Z Tibetu do Anglie

Pro Tibeťany je tibetský teriér stále považován za talisman pro štěstí a mírotvůrce. Víra v reinkarnaci (znovuzrození) jim zakazovala obchodovat s posvátnými psy.  

Cestu do Anglie našli, až když britský lékař Dr. Greig operoval v Indii v roce 1922 bohatou tibetskou dámu a za uzdravení dostal darem zlatobílé štěně. V Anglii založil Dr. Greig vlastní chov tibetských teriérů pod názvem „of Lamleh“.  

V roce 1930 Britský Kennel Club oficiálně uznal plemeno jako tibetský teriér. Proč nebyl použit skutečný název plemene „Tibet Apso“ (Tibetský dlouhosrstý), nebylo dodnes objasněno. Pokusy odstranit z názvu zavádějící příponu „teriér“ však zatím selhaly.  

V polovině 20. století byly v Evropě založeny další chovatelské stanice, z nichž většina vycházela z anglických tibetských teriérů. Záštitu nad udržováním standardu plemene má dodnes Anglie.