Himálajská kočka

Povaha

Příznivci himálajských koček často nazývají tato chlupatá stvoření jako „perské kočky převlečené za siamské“. Himálajská kočka je ve skutečnosti řazena do standardu perské kočky. Podobá se však spíše siamské kočce. Povahy obou plemen, z nichž byla himálajská kočka vyšlechtěna, jsou však velmi odlišné. Siamská část se projevuje živou povahou, mírnost a pohodlnost naopak naznačuje osobnost perské kočky.

Himálajská kočka věnuje svou přízeň lidem, kterým důvěřuje a které si obzvlášť oblíbila. Je tak trochu vybíravá v tom, komu dá svou lásku. S lidmi, kteří si získali její srdce, se však ráda a intenzivně mazlí. Toto kočičí chlupaté stvoření je v podstatě velmi vázané na svého milovaného spolubydlícího – člověka.

Nezapomeňte svou himálajskou kočku zaměstnat různými hračkami pro kočky.

Citlivá himálajská kočka se necítí dobře v hlučném prostředí nebo v domácnostech, kde je příliš rušno. Její povaze vyhovuje spíše klidné prostředí s tiššími lidmi.

Péče a chov

Dlouhá srst himálajské kočky by se měla denně česat měkkým kartáčem, aby se zachoval její atraktivní vzhled. Kartáčování zároveň prohlubuje pouto mezi vámi a vaším milovaným chlupatým přítelem. Srst, kterou himálajská kočka zdědila po perské, rychle plstnatí a má tendenci vytvářet uzlíky.

Svého „Himmieho“, jak se mu důvěrně říká, byste měli také pravidelně koupat. Měli byste mu také pravidelně čistit obličej, abyste udrželi svého milovaného mazlíčka čistého a zdravého. Kvůli dlouhé srsti se na tlapkách rychle zachytávají nečistoty. Pokud je to možné, můžete je také jemně očistit.

Himálajská kočka má sklony k přibírání na váze. Proto byste měli dbát na její stravu a sledovat její hmotnost. Bohužel je himálajská kočka poměrně náchylná k různým nemocem. Například je náchylnější k onemocnění dýchacích cest. Kvůli neodbornému a pochybnému chovu může mít himálajská kočka dokonce tak zkrácený nos, že trpí dýchacími potížemi. Ochránci zvířat často poukazují na to, že chov takových koček hraničí s týráním zvířat.

Strava

Při krmení himálajských koček je třeba brát v úvahu jejich sklon k tloustnutí. Jinak pro ně platí v maximální možné míře stejná výživová doporučení jako pro ostatní kočky s rodokmenem i bez něj. Vybrat si můžete z následujících způsobů krmení:

Barfování označují někteří odborníci za druhově nejvhodnější formu výživy, protože se nejvíce blíží kočičí stravě v přírodě. I zde tvoří největší podíl jejich přirozeně vybrané potravy syrové maso. Velmi malou část naopak tvoří zrní, které kočka sní například prostřednictvím obsahu myšího žaludku.

Konzervy  nebo kapsičky

Výhodou mokrého krmiva je, že obsah vlhkosti v krmivu je přibližně 80 %. To je dobře, protože kočky obecně přijímají málo tekutin. Příjem dostatečného množství tekutin je proto zajištěn prostřednictvím mokrého krmiva.

Vzhledem k riziku alergií nebo přecitlivělosti by krmivo nemělo obsahovat žádné zbytečné chemické přísady. Vašemu tygříkovi mohou škodit i další plnidla, vedlejší produkty nebo konzervační látky. Pokud je krmivo kvalitní, může mít také nečekanou výhodu v tom, že výkaly kočky budou méně zapáchat.

Při nákupu mokrého krmiva dbejte na to, abyste kupovali pouze vysoce kvalitní výrobky. Ty nemusí být dražší než ty méně kvalitní. Výsledky testů z uznávaných institutů Vám mohou poskytnout vodítko. Kvalitní krmivo obsahuje vysoký podíl kvalitních bílkovin a je pro kočičí žaludek snadno stravitelné. Mělo by dodávat energii, aniž by podporovalo přibývání a váze.

Granule pro kočky

Granule mají své kritiky, ale také mnoho příznivců. Někteří odborníci dokonce krmí kočky výhradně suchým krmivem. Pro majitele kočky se jedná o velmi pohodlnou metodu krmení. Ani při delším ponechání nezačne krmivo zapáchat – na rozdíl od mokrého krmiva. To je největší předností granulí.

Při krmení suchým krmivem dbejte na dostatečný přijem tekutin. Při kremení granulemi je to obzvláště důležité. Pomůže vám umístění fontán nebo misek – na jiném místě než je miska na krmivo. Ve svém přirozeném prostředí přijímá kočka potravu a vodu také odděleně.