Japan Chin

Chin je zkratka pro chiichi inu a znamená „malý pes“. Japan chin se svojí bohatou srstí a typickým orientálním výrazem dobře zapadl do kimonových rukávů vznešených japonských dam. I dnes najde dostatek místa v malém městském bytě. Jeho klidná, jemná a mazlivá povaha z něj dělá dokonalého společníka pro rodiny, staré lidi i začátečníky.

Povaha japonského china

Chytrý a pyšný jako opice, spolehlivý jako pes a také jemný a tichý jako kočka – takhle Japonci popisují svého china. Ve své vlasti je vysoce ceněn již po tisíce let. Japan Chin je mimořádně příjemný pes, který se dokonale přizpůsobí každodenním podmínkám. Díky tomu je ideální jako městský pes. Je od přírody extrémně klidný a od začátku vychází dobře s lidmi a jinými zvířaty. Agresivita nebo nervozita jsou tomuto otevřenému psovi z Dálného východu zcela cizí. Přestože bdělý chin spolehlivě hlásí svému pánovi každého návštěvníka, jeho poměrně jemný hlas není nikdy příliš hlasitý nebo vtíravý.

Tichý a mazlivý

Tento čistokrevný pes není v žádném případě uštěkaný. Vnitřní klid je chinovi vrozený. Proto – na rozdíl od mnoha jiných plemen psů – nepotřebuje ani hodně pohybu, ani spoustu prostoru, aby byl spokojený a vyrovnaný. Jednu věc však malý pes vyžaduje: hodně pozornosti! Dlouhá samota není nic pro společenského psa z Japonska, který je rád středem pozornosti. Potřebuje blízkost své „smečky“ a vyžaduje dlouhé mazlení. Díky své vnímavé povaze je velmi citlivý na nálady svých lidí. Svou hravou povahou a nezaměnitelným smyslem pro humor zažene špatnou náladu svých majitelů.

Pro koho je Japan Chin vhodný?

Veselý chin je perfektní pro začátečníky, je vhodný jak pro rodiny s dětmi, tak pro starší lidi. Jeho nekomplikovaná povaha a vysoká přizpůsobivost zajišťují harmonické soužití china a člověka. Jeho učenlivá povaha a jeho výrazná „vůle potěšit“ jeho výchovu velmi usnadňuje. Spokojí se s málem a nemusí kolem sebe mít nutně aktivní lidi, kteří s ním denně stráví několik hodin na cvičišti. Starší lidé, kterým už dělá dlouhá chůze problémy, by měli po krátké procházce dát chinovi míč, s nímž si může hrát a pobíhat po bytě. Delší výlety do přírody nebo dlouhé procházky v parku však hravý a čilý chin také neodmítne.

Vzhled

Na první pohled je vidět přátelská povaha japonského china s živým a bystrým výrazem. Navzdory své živé povaze a poměrně kompaktnímu čtvercovému tělu vypadá tento čistokrevný pes velmi půvabně a elegantně. Nápadné jsou jeho velké, vystouplé oči, krátká, široká tlama a rovnoměrné znaky v obličeji s orientálním výrazem. Na svých drobných nohách a o něco delších tlapkách se pohybuje stylově a obratně. S velikostí asi 25 cm a hmotností asi 3 kg patří chin k malým plemenům psů.

Buddhův otisk prstu?

Dalším charakteristickým znakem malého japonského psa je načechraná, dlouhá a hedvábná srst. Ocas, který nosí stočený na zádech, připomíná chochol. Jeho hedvábně třpytivá srst je bílá s černými nebo červenými znaky. Japonští chinové, kteří mají na čele kulatou skvrnu, jsou v jejich vlasti obzvláště ceněni. Podle legendy tak zanechal Buddha při požehnání malým psům na čele svůj otisk prstu.

Historie

Nejen Buddha si oblíbil malé chiny. Také dámy a pánové z vybrané japonské společnosti se ve středověku zdobili pěknými miniaturními psy. Historie japonských chinů sahá však mnohem dál. Přesný původ dnešního china je sporný. Předpokládá se však, že první předek tohoto plemene psů byl darem od korejského vládce a žil v japonské královské rodině již v roce 732. Od té doby byl oblíbeným plemenem japonské šlechty. Kynologové dále předpokládají, že chin je příbuzný krátkosrstým plemenům z Číny, ze kterých vznikl slavný pekingský palácový psík.

Čím menší, tím cennější

Chin, který je v japonských písemnostech označován jako „vnitřní pes“, byl v rané japonské aristokracii velmi populární. Každý, kdo v Japonsku něco znamenal, toto malé plemeno brzy choval. Platilo pravidlo: čím menší pes, tím cennější. Více než 1000 let staré obrazy, bronzové předměty a vázy ukazují kompaktního ušlechtilého psa s krátkým nosem a nadýchanou srstí.

V Evropě se japonští chinové dostali do povědomí prostřednictvím anglické královny Viktorie. Ta v roce 1853 dostala jako dárek od japonské královské rodiny dva psy. Německá císařovna Augusta údajně také dostala v roce 1880 china jako vánoční dárek od tehdejší japonské císařovny.

Jako „dárek pro hosty“ přišlo toto japonské plemeno v 19. století také do USA. Tam bylo až do roku 1977 známé jako japonský španěl a bylo oblíbené u šlechty i mezi bohatými lidmi. Jeho chov byl dlouho vyhrazen pouze elitě. Japonský chin tak mimo svou domovinu na Dálném východě nikdy nezažil „velký boom“.

Chov a pořízení japonského china

V mnoha zemích je Japan Chin jedním ze vzácných plemen psů. A to i přesto, že je velmi vhodný jako městský a rodinný pes. Pokud přemýšlíte o koupi japonského china, budete se muset obrnit trpělivostí, než budete držet v rukou tohoto přátelského malého psíka. Chovatele byste si měli vždy vybírat velmi opatrně. Měli byste se vyhnout unáhleným nákupům roztomilých štěňátek na internetu nebo pochybným inzerátům. Pro nákup japonského china to platí dvojnásob, protože malý pes je bohužel náchylný k různým chorobám.

Seriózní chovatelé chovají své psy podle požadavků FCI a podléhají přísným chovatelským kontrolám. Věnují úzkostlivou pozornost bezvadnému zdraví svých chovných zvířat a o zdraví svých potomků pečují komplexními kontrolami, zdravotními vyšetřeními a očkováním. Cena za zdravé štěně z renomovaného chovu se v současné době pohybuje kolem 25 000 Kč a více.

Nemoci typické pro toto plemeno

Navzdory snahám mnoha chovatelů jsou japonští chinové více než jiní psi náchylnější k následujícím očním chorobám:

• Trichiáza: onemocnění očních víček, kdy jsou oční řasy stočeny směrem dovnitř a vedou tak k poranění nebo podráždění spojivek nebo rohovky.
• Distichiáza (také nazývaná jako „dvojité řasy“): řasy vyrůstají ve dvou řadách, vnitřní řada působí dráždivě na rohovku.
• Suché oko: nedostatek slzné tekutiny
• Katarakta: zakalení oční čočky, které může u psa vést k oslepnutí

U všech nemocí platí: čím dříve jsou rozpoznány, tím větší je šance na uzdravení. Pokud zaznamenáte změny v oku vašeho psa, měli byste okamžitě kontaktovat veterináře. Patří mezi ně například nadměrné, křečovité mrkání, vodnatý výtok z očí, zarudnutí spojivky nebo zakalení čočky.

Kromě toho je v chovu japonského china poměrně častý hydrocefalus a také obtížné porody.

Strava japonského china: které krmivo je nejlepší?

Rozsáhlé genetické vyšetření rodičovských zvířat a zdravý rodokmen může snížit výskyt výše uvedených onemocnění, z nichž většina má genetickou příčinu. Bohužel jim ale nemohou zcela zabránit. Koneckonců, zdraví psa nezávisí jen na jeho genetickém profilu. Pohodu psa ovlivňuje také působení prostředí, jako jsou podmínky chovu, výživa a péče. Obzvláště důležité je správné krmivo pro psy. Není divu, že otázka, které krmivo je správné, je tak kontroverzní. Nenechte se znejistět mnoha různými názory, soustřeďte se jen na to, co váš pes potřebuje. Forma, jakou váš pes naplňuje své nutriční potřeby, tj. mokrým krmivem nebo granulemi, vařeným nebo syrovým krmivem (BARF), nehraje žádnou významnější roli.

Objevte náš výběr krmiv pro malé psy a krmiv pro štěňata!

Jaké živiny potřebuje Japan Chin?

Nutriční potřeby psa závisí na několika velmi individuálních faktorech. Patří mezi ně věk, výška, váha a úroveň aktivity. Bohužel nelze obecně odpovědět na otázku, co chin potřebuje. Pokud si tím nejste jisti, promluvte si se svým chovatelem nebo veterinářem. V jídelníčku Vašeho china by ale nikdy nemělo chybět maso. Japonští aristokrati rádi krmili své „kimono pejsky“ vegetariánskou stravou. Nyní ale víme, že pes původně pocházel z vlka, a proto je přirozeně masožravý. Vlk sežral nejen čisté maso své kořisti, ale také obsah žaludku a kosti. Proto i pes potřebuje vitamíny a minerály ze zeleniny, ovoce, rýže nebo těstovin.

Pokud jde o složení, má smysl rozlišovat mezi krmivem pro štěňata, krmivem pro dospělé psy a krmivem pro seniory. Mladý živý rostoucí pes má jinou energetickou potřebu než starší pes, který vám pohodlně leží na klíně. A to i přesto, že o japonských chinech se povídá, že zůstávají mladí do vysokého věku.

Přečtěte si také naše články o výživě štěňat, krmivech pro dospělé psy a krmivech pro starší psy!

Kolik péče potřebuje Japan Chin?

Japonský chin je v zásadě nekomplikovaný pes, který se snadno přizpůsobuje našemu každodennímu životu. Kromě běžného pomazlení má jen málo nároků. Výjimkou je jeho péče, protože jeho hedvábná, jemná srst vyžaduje pravidelné a intenzivní kartáčování. Zejména na jaře a na podzim, kdy probíhá výměna srsti, se nevyhnete každodenní péči. Pokud na tento rituál péče přivyknete svého psa brzy, určitě vás tato péče nebude obtěžovat. Váš pes si bude užívat vaši pozornost a vy se můžete těšit na menší množství srsti na kobercích a křeslech.

Požadavky na chov

Existuje jen málo psů jako japonský chin, kteří jsou spokojeni s malým prostorem. Jeho klidná mírná povaha, otevřenost vůči lidem, psům a dalším domácím mazlíčkům, jakož i jeho přizpůsobivost ho činí ideálním pro život ve městě. Je věrným a mazlivým partnerem pro starší lidi, dobromyslným spoluhráčem pro děti a pozorným a vtipným společníkem pro rodiny. Každý, kdo má doma japonského china, se již nikdy nebude chtít obejít bez jeho roztomilé, hravé a zároveň trpělivé povahy. Ačkoli se zdá, že japonský chin se dokonale přizpůsobí Vašemu každodennímu životu, měli byste pečlivě zvážit pořízení tohoto psa. Koneckonců, japonští malí psi nemají rádi samotu a po Vašem boku budou stát po příštích deset až 15 let.

Jste připraveni na japonského china?

Spousta volného času nebo zaměstnavatel vstřícný ke psům, který dovolí psa v kanceláři, jsou základní požadavky pro pořízení china. Než se k vám nový spolubydlící nastěhuje, měli byste navíc přemýšlet o tom, kde bude váš chin, pokud pojedete na dovolenou. Můžete si svého psa vzít s sebou do hotelu? Nebo máte příbuzné nebo blízkého přítele, kteří se o něj postarají, když budete pryč? Čím lépe se připravíte na život se svým čtyřnohým přítelem, tím snazší bude život s vaším japonským chinem. Pak už nestojí nic v cestě intenzivnímu přátelství na celý život.

Přečtěte si také náš článek o navykání štěněte na nový domov: základní vybavení a tipy!