Akita inu

Péče: jak náročná je péče o srst akity?

V neposlední řadě přispívá ke zdraví vašeho čtyřnohého přítele také vhodná péče o něj. Tvrdá a poměrně krátká srst akity neklade vysoké nároky na péči o srst. Má vynikající samočisticí mechanismus. Stačí ji proto jednou týdně vykartáčovat a v případě potřeby ji po procházkách očistit od všech „suvenýrů z cest“.

Jiná situace však nastává v době výměny srsti (dvakrát ročně). Pro odstranění starých odumřelých chlupů ze srsti je v této fázi nezbytné každodenní a především důkladné kartáčování.

Sport: kolik aktivity potřebuje akita inu?

Akita má ráda klidné a dlouhé procházky. Nepotřebuje každý den nové sportovní a psychické výzvy jako jiná plemena psů. Na první pohled se tak může zdát, že akita je nenáročný pes, nebýt její poněkud tvrdohlavé povahy. Tento povahový rys vyžaduje od člověka mnoho znalostí, trpělivosti a empatie při každodenním zacházení.

Akita inu: podřízenost jí není vlastní

Ani nejlepšímu cvičiteli se však nepodaří přimět akitu, aby plnila – z jejího pohledu – nesmyslné povely. Toto vážné a důstojné plemeno nemá nic společného s pošetilými hrami nebo sportovními triky.

Proto je poměrně vzácné setkat se s akitou v psích sportech. Ve skutečnosti je však vynikajícím sportovcem, který – pokud za cvičením vidí cíl – může dosáhnout dobrých výsledků. Jak ve sportu, tak ve výchově závisí úspěch do značné míry na motivační síle majitele. Zásadní je, aby akitu člověk dokázal přesvědčit, že jí poslušnost prospěje.

Zdraví akita inu

Přestože jsou akity důsledně šlechtěny pro zdraví zvířat, několik zástupců tohoto plemene se stále potýká s dědičnými chorobami a jinými náchylnostmi. Patří mezi ně onemocnění kůže a srsti (např. sebaceózní adenitida), autoimunitní poruchy, progresivní atrofie sítnice, epilepsie, poruchy štítné žlázy a v neposlední řadě dysplazie kyčelních kloubů (DKK), která je u velkých plemen psů velmi rozšířená.

V zodpovědném chovu se však chovná zvířata testují na všechny typické choroby plemene, aby se co nejvíce snížilo riziko onemocnění.

Strava: na co je třeba dbát při krmení?

Předpokladem dlouhého života psa je nejen pořízení zdravého štěněte, ale také jeho druhově vhodná výživa. Při výběru krmiva – stejně jako při koupi štěněte – by neměla rozhodovat cena, ale kvalita.

To však neznamená, že nejdražší potraviny jsou automaticky nejlepší. Bez ohledu na cenu byste se měli důkladně podívat na složení. Je důležité, aby krmivo bylo vyvážené a poskytovalo psovi všechny důležité živiny v dostatečném množství a ve správném poměru.

Objevte naši nabídku krmiv pro psy: v online obchodě zoohit určitě najdete správné granule nebo mokré krmivo pro vašeho mazlíčka.

Má akita inu mlsný jazýček?

Akity mají pověst psů s určitými nároky na potravu. Někdy může chvíli trvat, než najdete krmivo, které je nejen zdravé, ale také bude vašemu čtyřnohému příteli chutnat.

Vyvarujte se však příliš rychlé změny krmiva. Místo toho dejte psovi šanci, aby si v klidu zvykl na chuť, a dopřejte jeho žaludku potřebný čas na strávení potravy. Příliš časté změny krmiva jsou pro organismus psa často velmi stresující a mohou vést k průjmu nebo zácpě. Proto psa na nové krmivo vždy přivykáme postupně – může trvat i týden, než bude přechod na nové krmivo dokončen.

Jaké krmivo je pro akitu to správné?

Akity jsou náchylné ke kožním problémům, například k alergickým vyrážkám. Proto je lepší vyhýbat se vepřovému masu a krmivům s vysokým obsahem sóji. Doporučuje se hovězí, jehněčí, zvěřina nebo pštros. Záleží jen na vás a na chuti vašeho psa, jakým způsobem ho budete krmit. U suchého krmiva byste však měli dbát na to, aby váš pes pil dostatek tekutin.

Měli byste se také vyhnout přílišnému množství pamlsků, aby si váš pes udržel ideální váhu. Akita se spokojí se dvěma krmnými dávkami denně. Nejlepší je odvážit porce na každý den. Tímto způsobem můžete účinně čelit nebezpečí nadváhy.

Historie: japonská národní památka

V zemi svého původu byla akita inu známá již dlouho před psem Hačikó. Vyobrazení psů na hliněných nádobách nebo bronzových zvonech dokládají téměř pětitisíciletou historii původního typu psa.

Molekulárně genetické studie nyní prokázaly, že akita je společně s shiba inu, čau-čau a šarpejem jedním z geneticky nejbližších příbuzných vlka. To z ní také činí jedno z nejstarších psích plemen v asijském světě.

V roce 1931 vyhlásil japonský císař akitu za národní kulturní památku. Až do roku 1945 nebyl jeho vývoz z Japonska povolen.

O přesném původu japonského národního plemene existuje mnoho různých teorií. Je však jisté, že první čistokrevní psi byli objeveni v japonské oblasti Akita. Odtud si získali nejen celé Japonsko, ale také evropský a americký kontinent.

Japonská akita inu a americká akita

Populace plemene byla po druhé světové válce značně zdecimována. Kromě toho se hrstka zbylých akit v té době značně lišila vzhledem i temperamentem.

Z různých typů se vyvinuly dvě plemenné linie. Vznikla zde popisovaná japonská akita inu a „americká akita“. Ta vznikla křížením akity a německých ovčáků. Tito psi byli po válce americkou armádou vyvezeni a v USA dále šlechtěni.

V Japonsku se chovatelé rozhodli obnovit původní plemeno. Za tímto účelem křížili psy s plemenem akita matagi. Obě plemena – jak původní, poněkud menší japonská linie, tak větší a tmavší americká linie – jsou nyní FCI uznávána jako samostatná plemena psů.

Rozdílné využití

Původně se akita inu používala k lovu medvědů, divokých prasat a pernaté zvěře. Odvážný a silný pes byl však brzy využíván také jako hlídací pes a pes pro tahání nákladů.

V 19. století se akita musela účastnit i krutých psích zápasů, které byly v té době velmi žádané. Aby byli bojoví psi ještě větší a silnější, křížili je chovatelé navíc se psy plemene tosa a mastif. V roce 1908 byly tyto zápasy v Japonsku definitivně zakázány.

Dnes milovníci psů považují věrnou akitu především za rodinného a společenského psa. Nicméně její ochranitelský instinkt, síla a lovecký pud jsou u dnešních zástupců plemene stále silně rozpoznatelné. Rozumné fyzické a psychické zaměstnání a důsledná výchova jsou proto nezbytnými předpoklady pro chov akity jako rodinného psa.