Britská krátkosrstá kočka

Jaké jsou běžné barvy srsti britské krátkosrsté kočky?

Tygrovaná, žíhaná, strakatá, skořicová, harlekýnská nebo colourpoint – tím výčet zdaleka nekončí. Existuje více než 300 uznaných barevných variant. Opravdu každý si vybere! Zde jsme pro Vás shrnuli nejdůležitější barvy britské krátkosrsté kočky:

• colourpoint: v základních barvách jsou zbarveny pouze špičky těla (obličej, uši, nohy, ocas a u samců oblast genitálií).
• činčila: jedna osmina chlupů je zbarvena jednou ze základních barev černé řady, zbytek je stříbřitě bílý.
• tabby: tabby znamená víc než jen tygrovaná. Britské krátkosrsté kočky se vyskytují v barvách tygrovaná, klasická, mramorovaná, tečkovaná nebo habešská. Závisí na výraznosti jednotlivých barev.
• tortie: označuje tříbarevnou britskou krátkosrstou kočku. nazývanou také „želvovinová“. Britské krátkosrsté tortie jsou díky genetickému základu vždy samice.
• torbie: tyto kočky mají barevnou kombinaci tortie a tabby.
• harlekýn: tyto kočky jsou bílé s jiným zbarvením pouze jedné šestiny srsti.
• van: kočky van jsou jednobarevné bílé s výjimkou ocasu a skvrn na hlavě.

V odborném žargonu se vzor často kombinuje s převládající barvou srsti. Příkladem je britský krátkosrstý stříbrný tabby: na stříbřitě bílém podkladu vyniká jasný tabby vzor.

Chov a strava: domácí kočka s klidnou povahou

Přítulná povaha britské krátkosrsté kočky je ideální pro rodiny s dětmi. Kočka zpravidla dobře snáší i jiná domácí zvířata. Pro chov v bytě se důrazně doporučuje pořídit si alespoň dvě kočky.

Britská krátkosrstá kočka je považována za ideální domácí kočku. Vděčí za to zejména své klidné povaze. Avšak pro kočku, která žije pouze uvnitř, je nezbytné pestré prostředí. Kočky potřebují místa na škrábání a hraní. Musí také mít kde se ukrýt. Hra s lidmi nebo jinými kočkami je základ. I vyrovnaná kočičí plemena jsou uvnitř stále lovci. Bez vhodných možností vyžití se proto začnou rychle nudit.

Prostorově úsporný způsob, jak rozšířit svět Vaší kočky, je tzv. „třetí rozměr“. Využijte výšku místností a vytvořte pro svou kočičku různé možnosti šplhání.

K tomu jsou vhodné například škrabací stromy. Kočky rády šplhají a pozorují své okolí z výšky. Pokud nejste příznivci škrabadel u stropu, lze v opravdový šplhací ráj proměnit i police.

Péče: britská krátkosrstá kočka má srst nenáročnou na údržbu

Povaha a požadavky na domov jsou u britské krátkosrsté kočky vcelku nekomplikované. Také péče o srst je u této kočky poměrně snadná. Krátkou hedvábnou srst stačí kartáčovat každé dva až tři týdny. Ideální je navyknout kočku na péči tak, aby si ji užívala. V takovém případě můžete samozřejmě sáhnout po kartáči častěji.

V období jarní a podzimní výměny srsti se vyplatí vyčesávat srst o něco častěji. Tím se sníží počet chlupů na kobercích, podlahách a pohovce. Snížíte také riziko tvorby chlupových smotků v žaludku Vaší kočky.

Zdraví: jakého věku se dožívají britské krátkosrsté kočky?

Žádná kočka není chráněna před nemocemi. U plemenných koček se bohužel nemoci vyskytují častěji. Je to způsobeno uměle sníženým genofondem. Britská krátkosrstá kočka není výjimkou.

Jejich silná stavba zatěžuje kosti a klouby. U této rasy se častěji vyskytují také srdeční choroby, jako je hypertrofická kardiomyopatie (HCM). Časté je také krevní onemocnění hemofilie B.

Také zkratka PKD vyvolává v chovatelských kruzích rozruch. U britských krátkosrstých koček se vyskytují dědičné ledvinové cysty neboli polycystické onemocnění ledvin (Polycystic Kidney Disease – PKD). Touto nemocí jsou také častěji postiženy perské a exotické krátkosrsté kočky.

Příznaky se projevují až v pozdějším věku, proto mohou postižená zvířata dlouho nepozorovaně chorobu přecházet. Jelikož se jedná o dědičné onemocnění, měly by být potenciální chovné kočky na toto onemocnění předem vyšetřeny.

Kromě výše uvedených nemocí patří britské krátkosrsté kočky k odolnějším plemenům. Zdravá a vhodně chovaná zvířata se dožívají 12 až 16 let.

Koupě: kolik stojí britská krátkosrstá kočka?

Britské krátkosrsté kotě stojí 15 000 až 25 000 korun. Záleží na rodokmenu a případných výstavních titulech. Není to málo, ale u profesionálního chovatele jsou to dobře investované peníze. Nechává pravidelně kontrolovat zdravotní stav rodičů, krytí provádí s rozmyslem a nenechává matky mít neustále další vrhy.

Koťata tak získají čas, který potřebují k tomu, aby byla připravena na nový domov. Koťata by zpravidla měla zůstat s matkou a sourozenci až do věku dvanácti týdnů nebo déle. Během této doby se mladé kočky naučí vše, co je důležité pro vyvážený a zdravý život. Kromě toho by měla být koťata v době odchodu do nového domova očkována a pravidelně odčervována. To vše samozřejmě stojí peníze.

Profesionální chovatele můžete najít mimo jiné prostřednictvím chovatelských klubů. Nikdy není na škodu podívat se na chov zblízka. Snažte se také nekupovat kočku ze soucitu. Vyhněte se koupi britské krátkosrsté kočky bez papírů z přeplněné domácnosti neprofesionálního chovatele. Většinou tím jen vytvoříte prostor pro nové utrpení. Princip nabídky a poptávky bohužel platí i pro chov koček.

Čistokrevné kočky z útulku

Bohužel ani rodokmen nechrání před životními zkouškami a útrapami a britské krátkosrsté kočky také končí v útulcích. Pokud jste ochotni přijmout dospělé zvíře, můžete dát i kočce tohoto plemene nový domov. Informujte se v místním útulku.

Jejich kořeny sahají do Velké Británie

Britská krátkosrstá kočka je považována za nejstarší britské plemeno koček. Říká se, že je do Velké Británie přivezli Římané. Tam byly kočky dlouho izolovány. Již více než 100 let probíhá jejich chov cíleně. V roce 1871 byly v Crystal Palace vystaveny první kočky britského krátkosrstého plemene.

Zejména po obou světových válkách docházelo ke křížení. Aby se zlepšil ubývající stav plemenných koček. Do genofondu byly zařazeny zejména perské a kartuziánské kočky. V důsledku toho se typ kartuziánských a britských krátkosrstých koček stále více přibližoval.

V roce 1970 byla tato dvě plemena dokonce spojena chovatelským svazem FIFe. Podle toho byly všechny modré kočky považovány za kartuziánské, všechny ostatní barvy za britské krátkosrsté. Tato klasifikace byla zrušena v roce 1977.

Křížením s perskými kočkami vznikla také britská dlouhosrstá kočka – někdy nazývaná „highlander“. Jedná se o variantu britské krátkosrsté kočky s polodlouhou srstí. Od britské krátkosrsté kočky se liší pouze délkou srsti.